středa 31. prosince 2014

Tomorrow, every memory is gonna be one year older

Ahoj,
tak dnes je tu poslední den tohoto roku! Silvestr! Já osobně bych tedy asi byla nejradši, kdybych mohla Nový rok oslavit se svými kamarádkami, ale to nejde, protože každá máme jiný, rodinný program. Ale strávit Silvestr se svou rodinou je samozřejmě taky fajn. :)
Loni jsem psala seznam předsevzetí na rok 2014 a možná by dokonce bylo vtipné napsat, co jsem dodržela a co ne, ale včera jsem měla takový ohromně nostalgický den a chtěla bych toho využít. :)

V pokoji mám na stěnách nástěnky, na které si v průběhu roku připínám různé útržky, památky, fotky, pozvánky, pohledy a tak podobně. Teď mám tři a vážně nevím, co budu dělat v příštích letech, protože další už nemám kam pověsit a přesto bych se jich vážně nerada vzdala. Ale včera jsem si je všechny prohlížela - hlavně tu z roku 2014 a vzpomněla jsem si na spoustu vtipných nebo hezkých chvílí. A napadlo mě, že by možná nebylo do věci si je sepsat. Abych, až mi jednou bude smutno, měla, kam se kouknout. :)

Je mi jasné, že většinu lidí, které se tu objeví nebudete znát a smysl některých vět vám asi bude unikat, protože v některých jsou možná aniž bych si to uvědomovala, ukryté soukromé vtípky nebo situace, ale to tomu dodává to kouzlo. :)
Takže bych byla moc ráda, kdybyste to nebrali jako článek vyloženě pro vnější čtenáře. Je prostě soubor vzpomínek určený hlavně mně a mým kamarádům. :)

Nezapomenutelné okamžiky roku 2014
  •  Když jsme s Aničkou běhaly pod Eiffelovkou, protože tam foukalo a nám byla příšerná zima (a potom se snažily vyfotit selfie).
  • Naše rozhovory s Týnkou před spaním na lyžáku (ochutnávka byla zde). 
  • Když jsem s tátou nakupovala korálky v Jablonci nad Nisou (Nezapomenutelné! :D).
  • Když jsme s Aničkou vezly z Prahy z Ikey vlakem židli, nebesa a lampu v nákladovém prostoru pro kola.
  • Když jsme se konci školního roku fotili a já Aničce málem vypíchla oko loktem.
  • Když Monika Sommerová zpívala nejvyšší tón ve Fantomovi opery.
  • "Style show" na táboře, když jsme se převlékli za strašidla a pojmenovaly se "Scary movie".
  • Když jsme šli v dubnu s Áďou do kavárny Mefisto. 
  • Když Nikča F. pašovala do divadla kafe.


  • Když jsme sebou švihla na Mikulášské prodloužené (+ polka s Týnkou).
  • Když jsem Aničce na Vánočním koncertě oklepávala z rukou do vlasů třpytky, protože se mi rozsypaly a já nevěděla, co s nimi.
  • Když jsem si došila sukni ze záclon.


  • Když jsem u mamky v práci totálně spálila popcorn a její kolegyně se přišla podívat, jestli něco nehoří. 
  • Když jsme s Aničkou nakupovaly v drogerii s velkým košíkem.
  • Když jsem v červnu naprosto šíleně zmokla.
  • Když jsem na Ringoturnaji četla nahlas Alchymistu.
  • Když Nikča S. dělala přemety v Kutné Hoře u Barbory.


  • Když jsme si s Ničkou psali ve škole "I need" list. 
  • Když jsme s Aničkou smažily dýni a tu potom na Instagramu nikdo nepoznal.
  • Když holky blbly na Ringoturnaji ne spacácích. 


  • Když jsme s rodiči na dovolené asi dva kilometry nesli kola po "zelené".
  • Když se Volša natáhl ve škole na chodbě a odmítal vstát, dokud Nikča...pššt. 
  • Když jsme s rodiči jeli autem z Itálie a já přečetla Harryho Pottera čtyřku.
  • Když jsem byla s Áďou Jeníčkem venku.


  • Když Nová generace rozdávala před gymplem lízátka.


  • Když jsem jela s mamkou vlakem v dešti.
  • Když Nikča S. lezla s Arnoštem pod stůl.


  • Když jsme jeli na lyžák a hráli Černé historky. 
  • Když jsme na lyžáku stavěly nezapomenutelné pokusy o sněhuláka.
  • Když jsem dostala jednoho krásného jeřába.
  • Když jsme nacvičovaly taneční choreografii na Nikolčin muzikál.
  • Když jsme na škole v přírodě dobíhaly do chatek po náročné výpravě.
  • Když jsme s Aničkou chodily po městě a snažily se zpívat znělku reklamy na Play-do ve dvojhlase (a potkala nás Nikča F.).
  • Když jsme se předevčírem s bráchou a neteří koulovali.


Vsadila bych se, že těch okamžiků doopravdy bude tak třikrát, čtyřikrát, pětkrát víc, jenom jsem si na prostě zrovna nevzpomněla. :) Každopádně děkuju všem, co se tu objevili, za to, že jsou (a že mě ještě nepřetáhli pánvičkou po hlavě) a doufám, že si další rok užijeme stejně pěkně! :)

A totéž přeji i vám, čtenářům, kteří mi děláte neustále obrovskou radost. Nikdy bych nevěřila, že moje bláboly bude někdo číst a komentovat. :) Mějte se všichni krásně a nikdy se snadno nevzdávejte. ;)
S přáním štastného nového roku,
Matty. :)

úterý 30. prosince 2014

Budu potřebovat nafukovací knihovnu

Ahoj,
tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych vám ukázala, jaké knížky mi přinesl Ježíšek. :) Tedy, já měla tenhle "článek" naplánovaný už od Štědrého dne, jenže doteď na to vlastně ani nebyl čas a nebo bylo špatné světlo a tak. I když, vzhledem k tomu, že to všechno fotím na mobil, tak nevím, proč se ještě starám o světlo, když ta kvalita stejně nebude nic moc. :D Ale doufám, že to omluvíte. :)

Loni jsem psala článek, kde jsem ukazovala 12 knih, které jsem našla pod stromečkem. Musím se přiznat, že se tak trochu i stydím, když vám píšu, že letos jsem našla pod všemi stromečky (a nás, u babičky, u bráchy) celkem 17 knih.
Přijde mi to jako neskutečné číslo a tolik knížek jsem ani po nikom nechtěla. Ale abych to trochu ospravedlnila a abyste pochopili, že nejsme miliardáři (:D), tak musím podotknout, že u nás se prostě knihy přes rok nekupují a spíš se chodí do knihovny. Takže knihy jsou u nás většinou nejčastějším řešením dárku pro ostatní (i když ne v tak monumentálním počtu, jako tentokrát u mě).

No, co nadělám, můžu vám tak akorát slíbit, že je všechny budu s chutí půjčovat dalším lidem, kteří o ně budou stát. Což budu, protože já je často půjčuji i lidem, kteří o ně zas tolik nestojí v naději, že si to přeci jen přečtou. :D

Ale teď už ty knížky.
Povedlo se mi je rozdělit zhruba do šesti pro mě tematických oblastí, tak jdeme na to.

Z Levných knih 
Zajíc s jantarovýma očima - Edmund de Waal
Umět milovat - Katie Cotugno
Návrat z temnoty - Liz Coely

Tyhle knížky jsem si pod stromeček vybrala až potom, co mi táta řekl, že mi strejda chce dát k Vánocům nějakou rtěnku nebo tak. Ovšem tatínek mu vysvětlil, že na tyhle věci moc nejsem a dopadlo to takhle. :)


John Green
- Hledání Aljašky
- Papírová města

Myslím, že jsem to psala v seznamu přání, ale tak proč to nezopakovat, žejo. :) Osobně se mi totiž mnohem víc líbí paperbackové vydání Greenových knih, než to těžké velkoformátové, tak jsem s objednáváním čekala do poslední chvíle a jsem za to ráda. Tohle Hledání Aljašky má totiž podle mě úplně skvělou obálku!
(A navíc mám v tomhle vydání už Hvězdy, tak mi to ladí. :))


(Ne)Obyčejný kluk (samostatná kategorie) - R. J. Palaciová

Na (Ne)Obyčejného kluka jsem narazila náhodou v Globusu ( Eh, já vím...), kde byl zlevněný na třetinu původní ceny, jako poslední kus. Svedla jsem kvůli němu bitvu s tátou (to jsem ještě nevěděla, že Ježíšek bude na knihy TAK štědrý) a nakonec se za mě přimluvila maminka. :)


Nové série
Percy Jackson, Zloděj blesku - Rick Riordan
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti - Ransom Riggs
Podivné město - Ransom Riggs
Škola dobra a zla - Soman Chaiani 

Kdyby tohle náhodou někdy četla Freckles (což se nemá šanci stát, ale stejně), tak prosímtě - ten Percy, TEN PERCY, ten je tam kvůli tobě! Zatím jsem ještě nečetla ničí tak zanícený článek, který by překonal ten tvůj o Percy Jacksonovi, takže abys věděla, že nejsem barbar. 
A taky jenom tak mimochodem, Podivné město vlastně původně vůbec nebylo v Ježíškovu plánu, jenže, když přišly knížky, zjistilo se, že místo prvního dílu, přišel druhý. No a tak se musel doobjednat i ten první. Vlastně je to celkem zajímavé, protože Ježíšek by prý přísahal, že objednával ten první...Záhada. 


Pokračování sérií, které mám doma
Jen si troufni - Katie McGarry (Překroč svůj stín #2)
Svůdné nebezpečí - Wendy Higgins (Sweet trilogy #2)
Jsem rozohněná - Tahereh Mafi (Shatter me #3)

Jen si troufni vlastně není tak úplně pokračování, ale vystupují tam některé stejné postavy, tak jsem to sem zařadila. A Jsem rozohněná je možná trochu zajímavá tím, že mám doma jenom první a poslední díl. Druhý díl jsem totiž četla půjčený z knihovny a moc se mi nelíbil, tak jsem si ho nekupovala. Kdežto o třetím díle všichni tvrdí, že je skvělý, tak snad. :)


Samostatné knihy
Řekni vlkům, že jsem doma - Carol Rifka Brunt
Andělé a démoni - Dan Brown 
Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel - Jonas Jonasson 


No a pokud to někdo počítal, tak asi zjistil, že jsem nafotila pouze 16 knih. Je to proto, že jsme včera byli na návštěvě u mého bráchy a jeho rodiny a tam jsem dostala ještě jednu, poslední knihu a tou je Kraď jako umělec od Austina Kleona, jejíž nynější výskyt v mojí knihovičce má pro změnu na svědomí Daffodila, díky které jsem se o knížce dozvěděla. :) 

Tady ji můžete vidět vykukovat. ;)
A pokud by někoho náhodou zajímalo, co jsem dostala krom knih, tak třeba tavnou pistoli, washi pásky, knoflíky, kilové balení Haribo, dva kulichy s bambulí (aby mi už nebyla zima na ouška), boty, skoro doživotní zásobu ubrousků na brýle a župan. :)
(Jo, mám toho hrozně moc a vůbec si to nezasloužím. :/)


Tak pro dnešek všechno,
mějte se krásně, užívejte volna dokud to jde a zatím ahoj,
Matty. :)

neděle 28. prosince 2014

Příběh jednoho předmětu z mého pokoje

Vánoce 2012
Táta měl špatnou náladu, proto asi nebylo nejlepší ptát se ho, jestli bych si k Vánocům nemohla přát šicí stroj. "Stejně bude jenom ležet v koutě a vůbec, máš snad někoho, kdo tě naučí šít?" Nemám. Mamka nemá čas, babička bydlí daleko. Ale proč bych se prostě nemohla naučit šít sama?
Stejně je to jedno, šicí stroj nebude. Šicí stroj je jako kočka.

Štědrý den, všude poklidno, před domem děda špatně zaparkuje svou Pandu. Upřímně, ulevilo se mi. S prarodiči jsou Vánoce hned mnohem veselejší, příjemnější. "Tak, co? Máš nějaké speciální přání pro Ježíška?" vyzvídá babička. "No, jedno by tu bylo...ale táta to zakázal." "Aha" přitákává babička, hledíc na krabici s látkami, kterou jsme vytáhla z pod postele mojí mamky.

Kolem sedmé hodiny večerní. Dědeček si již třikrát přidal bramborový salát, zatímco ostatní členové rodiny mají už dlouho dojedeno. Děda tvrdí, že to nebylo naschvál. Zvedáme se, vyrážíme ke stromečku. Všude spousta barev a světel. A taky dárků. Hned to vypadá slavnostněji, když je pod stromkem tolik dárků, protože přibyly i ty od dědy a babičky. Zazpíváme si koledy, počkáme, až doprskají prskavky a jde se na rozdávání dárků. Pochopitelně od těch nejmenších.

O zhruba půl hodiny později. Nalézám pod stromkem velký balík s mým jménem. A také celkem těžký, boty to nebudou. Napadá mě jedna podlézavá myšlenka, že by přece? Trhám balící papír a zjišťuji, že jsem měla pravdu. Děda zase jednou nedbal rad mého táty a rozhodl se, že mi splní přání.

A tak mi tu od té doby stojí na stolku z Ikey červenošedý šicí stroj, který mě za tu dobu už několikrát naštval, potěšil a snad i naučil větší trpělivosti. Odháněl ode mě chmury, a když jsem měla pocit, že nic nedávalo smysl, sešíval kromě látky i má zlomená srdce a zatoulané myšlenky.

Mějte se krásně a užijte si zbývající dny do nového roku,
Matty. :)

neděle 21. prosince 2014

O všem a o ničem

Ahojte,
předem bych se ráda omluvila, protože moje články za poslední dva týdny sestávají pouze z informací o soutěži, ale bylo toho prostě moc a času málo. Snad to teď trochu napravím. :)

Avšak pro začátek ještě u soutěže chvíli zůstanu, protože jsme včera jeli s rodiči do Pardubic, kde bydlí i jedna z našich výherkyň - Michalka z Kouzelné klubovny. Takže mi tahle shoda okolností umožnila ušetřit jedno poštovné a zároveň jsem se poznala s dalším knižním blogerem! Viděly jsme se sice jenom na chvilku, ale musím říct, že Michalka je moc hodná a milá slečna a jsem ráda, že jsme se potkaly, i když jenom na krátkou chvíli. :)
A kdyby vás někoho zajímalo, co bylo v její tajném balíčku, tak se koukněte na její článek tady. :)

A co se se mnou dělo jinak?
A v tanečních jsme měli Maškarní, Mikulášskou prodlouženou a nakonec Věneček. Uběhlo to všechno hrozně rychle, ale nakonec uznávám, že to bylo fajn. Vlastně jsem zjistila, že mě tanec sám o sobě dost baví a připomnělo mi to pradávné časy, kdy jsem ještě chodila na aerobik (i když tedy tanec je asi tak milionkrát lepší). :D
Ráda bych chodila i do pokračovaček, ale dojíždím a nemám, jak se dostat domů a navíc mám pocit, že na to nejsem ten správnej člověk...


Víc by vás ale možná mohlo zajímat to, že jsem nakonec úspěšně došila Záclonovou sukni (kterou jsem zmiňovala tady) a otestovala ji na karnevalu v tanečních! Jéj! Jsem na sebe celkem hrdá, protože to vypadá, že se moje šicí dovednosti trochu lepší. Můžu s čistým svědomím říct, že jsem se od klíčenek přesunula k sukním (a zástěrám, ale o tom, někdy příště)!
Myslím, že Záclonové sukni věnuji samostatný článek, protože si to zaslouží a myslím, že k tomu mám pár věcí, které bych chtěla napsat. :)


Tím bych také uzavřela taneční záležitosti a přesunula se k tomu, co že jsem to dělala poslední týden a půl. :) No, krom toho, že jsme s Aničkou pořádaly soutěž a ve škole psali asi milion testů (co to všichni mají, s tím doháněním známek před Vánoci?!), jsme s Aničkou minulý pátek byly v Praze na muzikálu Fantom opery. Myslím, že to vážně stálo za to a doporučuji! (Pokud tedy ještě někdo seženete lístky, myslím, že zhruba do března je vyprodáno...)
V neděli jsme potom ještě měly v plánu podívat se do Prahy na Dyzajnmarket, ale vzhledem k tomu, že v sobotu jsme měli do půlnoci Věneček, jsem to radši tak nějak odložila na ten březnový. :)

No a tenhle pátek? Jak už nám je školní tradicí, pořádal se Vánoční koncert smíšeného sboru Gymnázia Kolín, do kterého (jak už možná víte) patřím i já. A taky Anička a další dvě mé kamarádky. A ta poslední, co s námi nezpívá (zdravím, Týnko), nám pouštěla prezentaci v pozadí. :)
Tyhle Vánoční koncerty mám prostě strašně moc ráda a Vánoce bez zpívání v divadle už by prostě neměly tu správnou atmosféru. :)
Vážně, jestli to máte někdo blízko, přijďte se příště podívat, zvu vás! ;)

zdroj
A co dělám teď? Myslím, že to, co většina z vás. ;) Lenoším, užívám si prázdnin (taky okatě ignoruji referát, který mám poslat do prvního a nemám ani nadpis), koukám na Once upon a time (začalo mě to bavit!), čtu povinnou četbu (o tom asi taky bude článek)  a poslouchám svůj vlastní soundtrack mix z Glee. ^_^

Doufám, že si Vánoce užíváte podobně
a přeji spoustu radosti, zdraví a knih pod stromečkem,
Matty. :)

P.S. Napište mi taky, jak se máte vy! ;)

středa 17. prosince 2014

Vyhlášení soutěže!

Ahoj,
tak co? Vánoce klepou na dveře a dnes nastává okamžik, na který jsme se s Aničkou moc těšily! Vyhlášení naší vůbec první soutěže!

Nejprve bychom vám chtěly moc poděkovat. Vážně, takovou účast jsme nečekaly a pokaždé, když přišel nový e-mail jsme div neskákaly radostí do stropu! ;) Nejradši bychom nechaly vyhrát všechny, ale víte, že to opravdu nejde. :)
Každopádně máme obrovskou radost, že se vám náš nápad líbil. :)

Musím ještě podotknout, že všechny odpovědi, které přišly byly slovní, což ale samozřejmě ničemu nevadí. Všechny byly úžasné na pohled (slovní tvar na počtení asi neexistuje) a všichni jste měli úžasné nápady. ;) Snažily jsme se vybrat odpovědi, které byly něčím zajímavé a prostě nám byly tak nějak sympatické. Ale nesmutněte, pokud nebudete mezi výherci, věřte, že výběr byl vážně těžký a je nám těžko u srdce z pomyšlení, že tolik dalších odpovědí nebude oceněno. :)

K technickým informacím - Výhercům touto dobou už, doufám, letí e-mail a balíčky se budeme snažit poslat zítra nebo pozítří, uvidíme, jak to vyjde. :) Každopádně kdyby se něco stalo a my byly schopné poslat je až po svátcích, určitě dáme vědět. :)

A kdo tedy vyhrál?

Čtenářka Blanka nám poslala tyto odpovědi: 
1) V jaké knize byste nejradši prožili Vánoce a proč?
Moc bych si přála strávit Vánoce v knížce Zelená míle od Stephena Kinga. A to proto, aby John Coffey zažil ty krásné okamžiky Štedrého dne, cítil vůni cukroví, bramborového salátu, řízků, prskavek a františků. Účastnil se pouštění svíček, krájení jablíčka a lití olova. Zažil ten pocit, kdy je členem rodiny a je okolo něj láska a radost. Aby alespoň jednou v životě necítil bolest a nevnímal žal lidí.
2) Kterému knižnímu hrdinovi byste dali dárek, co by to bylo a proč?
Možná pro někoho John není hrdina v pravém slova smyslu, ale já ho rozhodně jako hrdinu vnímám. A kdybych mu mohla dát dárek, nebyla by to přímo hmotná věc, ale spíše takové společně prožité odpoledne. Upekli bychom spolu moc dobrý koláč, sedli bychom si s koláčem k dobrému čaji a já bych mu přečetla pár krásných básní či úryvků z knížek, pak bychom si pustili nějakou krásnou hudbu. Následoval by nějaký příjemný film, pak bychom zašli na večeři a celý večer zakončili společným tancem. Volila bych to z toho důvodu, že John nikdy neměl možnost takové věci zažít, setkal se jen s bolestí a krutostí a já bych mu ráda ukázala, že na světe jsou i krásné věci.

Lucka nám poslala tyto odpovědi: 
1) V jaké knize byste nejradši prožili Vánoce a proč?
Já bych chtěla nejraději prožít Vánoce v knížce Děti z Bullerbynu. Tu kapitolku, kde se popisují Vánoce, mám nejraději. Když si představím tu zasněženou krajinu kolem statků, pečení perníčků, a že bych šla navštívit toho jejich dědečka a pak bychom usedli k tradiční Švédské štědrovečerní večeři (strašně bych chtěla ochutnat tu jejich kaši z mléka a šunku) a pak bychom si rozbalili dárečky..no to bych opravdu chtěla zažít, myslím že by to byly ty nejúžasnější Vánoce :) Musím si Děti z Bullerbynu zase přečíst :)

2) Kterému knižnímu hrdinovi byste dali dárek, co by to bylo a proč?
Kterému hrdinovi bych dala dárek? Ty vado to je otázka..budu mít hrdinů víc. Určitě sourozencům z knihy Květy z půdy. Ale nějaký upřímný dárek, od srdce, ne jako ten který jim dávala jejich matka jen aby jim zavřela pusy. A proč bych jim je dala? Protože se k nim vlastní rodina obrátila zády, vlastní matka je chtěla otrávit a jedno z dvojčátek umřelo..to jsem celé obrečela :( Myslím, že zrovna oni by si zasloužili nějaký dárek aby viděli že nejsou na světě úplně sami.

Veronika nám poslala tyto odpovědi: 
1) V jaké knize byste nejradši prožili Vánoce a proč?
Myslím, že je v úvodu důležité předeslat, že měřím asi 160 cm. Proč je to důležité? Protože moji spoluhodovníci by byli podobné výšky a nedělaly by mi problém nízké stropy v jejich obydlích.
Jen si to představte. U kulatých oken vedoucích do zamrzlé zahrady plápolají svíčky. Pokud vyhlédnete skrz omrzlé sklo, uvidíte i na cestu osvětlenou lucernami. Zrovna kolem pospíchá soused na vozíku taženém huňatým poníkem s nákladem přikrytým plátnem. Sem tam je v krajině vidět světélko, jinak je po vršcích rozlitá tma.
Praskání krbu nás vrátí zpátky do útulného pokojíku. Uprostřed místnosti visí na zlaté stužce jmelí, v koutku se krčí smrček. Je ozdobený sušeným ovocem a slaměnými postavičkami, které po sklizni vyrobila paní Slaninková. Špičku nahradila velká červená mašle. V balíčcích na zemi je pro každého něco: knížky, nový dýmka i s tabákem, vesta, vycházková hůl, ale i drobný šperk.
Zatímco by se společnost radovala z dárků, uždibovali by medové koláčky, ovocné šátečky a oříškové perníčky. A než by přišel čas spát, předháněli by se ve zpěvu, vtipech a historkách.
Určitě každý uhodl, do jaké knížky bych se uchýlila na Vánoce. Byl by to můj oblíbený Pán Prstenů.

2) Kterému knižnímu hrdinovi byste dali dárek, co by to bylo a proč? 
Žila byla jedna holčička. Jmenovala se Liesel a skupina zlých, namyšlených lidí jí připravila o rodiče. Měla větší štěstí, než většina dětí, které postihl stejný osud. Její noví rodiče byli v jádru moc hodní a s počínáním lidí, kteří jim vládli, nesouhlasili.
Nový táta ukázal Liesel kouzlo a sílu slov. Ale ti zlí také věděli, že slova jsou velice nebezpečná, ve spoustě našli něco, co se jim nelíbilo nebo je mohlo ohrozit. A takové knihy spálili. Stovky, tisíce krásných knížek o zajímavých lidech a dobrodružstvích. Pro malou a šikovnou Liesel to bylo nepochopitelné, vždyť ona by si je tolik chtěla všechny přečíst!
A co víc, Liesel si nemohla přečíst ani ty knížky dovolené. Vždyť její rodina neměla ani co jíst, tolikrát už k večeři měli polévku s tvrdým chlebem. Byla válka...
Věřte mi, nijak netoužím se pohybovat v Evropě za druhé světové. Ale ráda bych se na chvilku přemístila do Zlodějky knih a dát malé Liesel knížku (třeba Olivera Twista) a zápisník. Ráda bych si potom přečetla, čím by stránky zaplnila.

A Michaela nám poslala tyto odpovědi: 
1) V jaké knize byste nejradši prožili Vánoce a proč?
Vánoce bych chtěla prožít v knize, kterou napsala Ruta Sepetys. Už tušíte? Ne, nebojte, není to kniha V šedých tónech. Sebevrah nejsem. Je to knížka Potrhaná křídla. A proč? No protože se mi moc líbí ta doba. Navíc Josie jsem si moc oblíbila, a kdybych s ní mohla strávit Vánoce. Fííha, to by bylo něco. A nebudu zapírat, že by se mi líbilo potkat i toho skvělého květináře! :) 

2) Kterému knižnímu hrdinovi byste dali dárek, co by to bylo a proč? 
A u Ruty Sepetys také zůstanu. Dárek bych dala Leně a její rodině z knihy V šedých tónech. Bylo by to teplé oblečení, jídlo, léky a deky. Také bych je obdarovala slovy naděje a povzbuzení. Proč? Protože mi rve srdce představa, že se něco takového dělo. Je to opravdu kruté a vyčerpávající. A myslím, že tento dárek by byl alespoň trochu nápomocný.

Výhercům gratulujeme a jako v Karlíkovi a továrně na čokoládu, srdečně jim třeseme pravicí. ;)

A pro všechny, i ty, co nevyhráli tu mám několik koled na rozveselení, pokud vás ještě trochu přepadají pocity, že nic nestíháte, tak jako mě. ;)








Mějte se svátečně, 
Matty & Anička. :)

pondělí 8. prosince 2014

Vánoční giveaway!

Ahojky,
taky už si zpíváte koledy jako my? Ujídáte cukroví, rozvěšujete po roce zaprášená vánoční světýlka a řetězy a sháníte vánoční dárky? Ne? Tak to byste ale měli! ;)
A jestli se vám nechce, tak my vám to trošku ulehčíme. Abyste rozuměli, slovíčkem "my" je myšleno já a Anna ze spřáteleného blogu Le monde d´Anna. A teď tedy zpět k tématu.
Rozhodly jsme se uspořádat Vánoční Giveaway! Což pro čtyři z vás znamená, že od nás obdržíte tajemný balíček! Prostě jen tak... nebo možná vlastně ne úplně jen tak. (Muhehehe)
Ale abyste měli alespoň trochu představu o tom, co v balíčku najdete, tady je pár indicií:
  • 1. Balíček: 272 stran pro duši, 5ml pro tělo, 28g pro chvíle, kdy vás honí mlsná + malá pozornost pro potěšení.
  • 2. Balíček: 232 stran pro duši, 5ml pro tělo, 28g pro chvíle, kdy vás honí mlsná + malá pozornost pro potěšení.
  • 3. Balíček: 432 stran pro duši, 28g pro chvíle, kdy vás honí mlsná + malá pozornost pro potěšení.
  • 4. Balíček: 464 stran pro duši + malá pozornost pro potěšení.

Vzhledem k tomu, že je soutěž rozdělena mezi dva blogy, z každého blogu vybereme dva výherce. :)

A co proto musíte udělat?
S Aničkou jsme se shodly, že jsou nám hodně proti srsti soutěže, ve kterých jde vesměs pouze o to, abyste se stali našimi čtenáři, dali milion lajků na milion různých stránek a hodili si "banner" na blog.
Upřímně - copak není potom pořadatelům trochu líto, že mají dalších dvacet pravidelných čtenářů, kteří ale jejich články třeba vůbec nečtou a přidali se pouze kvůli soutěži?
Dříve toto fungovalo fungovalo trochu jako pojistka, ale když dnes vidím, co jsou lidé schopní udělat jenom pro účast v soutěži, trochu mě z toho mrazí.

Kždopádně věříme, že se najde alespoň pár z vás, kteří si najdou čas splnit dva jednoduché úkoly, potěšit nás několika milými slovy, výměnou za malý dárek. :)

No a jakou kulišárnu jsme si pro vás nachystaly? Nebojte se, není to nic složitého. ;)
Stačí, kdyžodpovíte na dvě jednoduché otázky. První najdete zde a druhou u Aničky na blogu Le mode d´Anna. :)

A moje otázka zní?

"V jaké knížce byste nejradši prožili Vánoce a proč?" 

Ti, co to neumí se slovy, můžou klidně úkol ztvárnit i výtvarně, vytvořit koláž, nebo co já vím, klidně zpívejte. ;)
Budu také ráda, když mi k odpovědi připíšete, jestli smím vaši odpověď zveřejnit v případě výhry. :)

Odpovědi můžete posílat na email tamakras@gmail.com celý příští týden, tedy do pondělí 15. 12.2014.
Výherce vyhlásíme zhruba do tří dnů po tomto datu, aby balíčky stihly dorazit do Vánoc (známe Českou poštu, jestli se jí to i tak povede, bude to celkem výkon). :)

A nezapomeňte se podívat k Aničce, kde na vás čeká druhá otázka. ;)
Těšíme se na vaše odpovědi!!!

Krásný předvánoční čas přeje Matty & Anna. :)

úterý 2. prosince 2014

Knižní série, které pravděpodobně nikdy nedočtu

Ahoj,
určitě to také znáte. Přijdete do knihovny nebo do knihkupectví a uvidíte díl nějaké knižní série. Řeknete si, jo, to vypadá zajímavě a zrovna jsem na to včera četla recenzi/vždyť je to zrovna ve slevě, tak já si to půjčím/koupím.
Dejme tomu, že první díl vás ještě baví. Druhý už je slabší a vy zjišťujete, že se vám ten třetí a popřípadě ještě další díly, už ale vůbec nechce číst.

Co s tím? Dočítat, přesto, že vás to nebaví? Nedočítat?

Já volím častěji spíš tu druhou variantu. Ráda bych napsala, že je to kvůli tomu, že nechci trávit drahocenný čas čtením knih, které mě nebaví, ale většinou spíš proto, že nejsem schopná sama sebe dokopat k přečtení knihy, kterou číst vlastně nechci. Takovou vůli prostě nemám.
Osobně bych některé tyhle série možná radši i dočítala, protože mám ráda ukončené "úkoly", ale neumím k tomu prostě sama sebe namotivovat.
Takže toto je mých pět knižních sérií, které jsem sice začala číst, ale nejspíš nikdy nedočtu. :)

Škola noci
Začínám tím, co začala číst spousta lidí a ta stejná spousta lidí také postupně začala vzdávat naději na nějaký smysluplný konec této série. Tedy alespoň tak mi to teď připadá.
A já to dokonale chápu. Tahle série o "jiných" upírech (řečeno s nadsázkou, protože "jiný" upír v dnešní záplavě už asi ani neexistuje), měla celkem slibný začátek a pamatuji si, že tak první tři díly se mi moc líbily. Mělo to pointu, celkem nové postavy a nebylo to Stmívání.
Nevím, jaký názor bych na to měla teď, protože když jsem tyhle díly četla, bylo mi asi jedenáct. :)
Potom ale přišel čtvrtý díl, pátý, šestý, sedmý. A když měl vyjít osmý, měla jsem už pocit, že se to vlastně celé opakuje.
Každý další díl je vlastně o tom samém, z ještě celkem přípustného milostného trojúhelníku se stane mnohoúhelník s hlavní hrdinkou Zoey, jakožto jeho středem. Jak by také ne? Vždyť Zoey je přece ta vyvolená, nejúžasnější hrdinka, která díky své spřízněností s bohyní noci dokáže dostat svých pár kamarádů a houf slintajících chlapců z jakékoliv bryndy.
(Ne, vůbec nejsem vůči této sérii zaujatá.)

Každopádně momentálně má Škola noci 11 dílů. A dvanáctý má vyjít v lednu 2015. Oficiálně má mít tato série celkem 15 dílů, ale vzhledem k předchozímu vývoji těžko říct, jestli bohyně Nyx náhodou nenajde ještě nějaké místo, kam plácnout té úžasné/předurčené/vyvolené/nejchytřejší Zoe nějaké další super tetování, aby to vydalo na další knihu.


Nehledě na to, že ty obálky připomínají spíš erotické romány, nebo jsem jediná, komu to tak připadá?

Křídla
zdroj
Tahle série vlastně asi není vůbec špatná, ale já jsem skončila po prvním díle hlavně proto, že jsem si vůbec nesedla s postavami. A také je tu zase onen milostný trojúhelník, ve kterém mi ale ani jedna z postav nepřišla příliš sympatická. 
Na druhou stranu se mi ale moc líbil nápad a pamatuji si, že se mi to zdálo i celkem vtipné. Bohužel, ve druhém díle jsem skončila po pár stranách, na mě moc překombinované. Asi.


Wicca
zdroj
První knížka od CooBoo, která se mi nelíbila. Myšleno v dobrém. :D Protože námět, ten je super. Mám ráda čarodějky, fakt jo. A možná mě trochu odradila a ovlivnila i recenze z The world outside reality, ale tohle pro mě nebylo. I přes úctyhodný počet stran, který přineslo spojení prvních třech knih v jednu, si z Wiccy vlastně vůbec nic nepamatuji. A taky jsem to asi trochu nepochopila.
Proto tahle knížka nejspíš brzy poputuje do světa. Vzhledem k hodnocení na Goodreads totiž možná nebude hlavní problém v knize, ale spíš ve mně. :)


Nádherné bytosti
zdroj
Troška nostalgie. :) Nádherné bytosti jsem četla zhruba ve stejné době, jako jsem četla Školu noci, takže mi mohlo být těch 11-12 let. Což sice není zas tak dávno, ale v dětských letech je to jako desetiletí. 
Nádherné bytosti jsou krásná série o zaklínačích. Hodně se mi líbila a pro mě, jako čtenářku, tehdy přinesla jednu velkou změnu - hlavním vypravěčem je tady totiž kluk (Harry Potter se nepočítá. :D).
Zároveň je v Nádherných bytostech pěkně promyšlená zápletka a všechno dává smysl.
Myslím, že jediný problém u mě byl v tom, že já nejsem úplně typ člověka, který by četl čistokrevné fantasy a i když Nádherné bytosti jsou v tomto ohledu spíš takový voříšek, myslím, že toho zaklínačského světa tady na mě bylo až moc. :)

Nadpozemská
zdroj
Nenechte se zmást, netvrdím, že by se mi tahle andělská série nelíbila. První díl jsem takříkajíc doslova zhltla. Problém nastal, když jsem o Nadpozemské a jejích dalších dílech začala slýchávat ze všech stran. Od kamarádek, na blozích, v knihovně, prostě všude. Postupem času už jsem měla nějakou tu mlhavou představu o tom, jak to vlastně celé dopadne a přešla mě chuť tuhle sérii dočítat, byť je ohromně čtivá.
Takže pokud máte někdo rád andělské série a tuhle jste ještě nečetli, směle do toho, třeba se vám zalíbí, jako už tolika lidem. ;)



Tak, musím říct, že to bylo tak nějak očistné, napsat si, proč vlastně tyhle série nedočtu. Rozhodně to zmírnilo moje výčitky. :)

Také máte nějaké rozečtené&nedočtené série? Plánujete je dočítat? A máte také nějaké, které určitě dočítat nebudete? Nebo dočítáte všechny, přestože vás nebaví? 

Otázka za deset bodů: Tak schválně, kdo mi zvládne vyjmenovat všechna místa, na kterých má Zoey ze Školy Noci svá úžasná tetování?

Mějte se krásně,
zpívejte koledy
a těšte se na Vánoce.
Matty. ;)

úterý 25. listopadu 2014

Místo, které miluji

Ahoj,
když jsem před několika týdny zvažovala, zda se pustím do Hřejivé výzvy, kterou pořádá Vlasta z blogu (nyní už) Všednodennost a Iris z blogu Better place, nakonec jsem usoudila, že jsem na to moc líná a málo inspirovaná. A taky jsem nevěděla, čím začít.
Prvním bodem je totiž napsat libovolný slohový útvar na téma Místo, které miluješ. Přemýšlela jsem o tom s přestávkami celkem dlouhou dobu (třeba o matematice ve škole), ale vůbec mě nenapadalo, co by to mohlo být. Můj pokoj? Moc obyčejné. Les? Zas tak často tam nechodím. Autobusová zastávka? Trávím tam sice občas i hodiny, ale milovaným místem bych to zrovna nenazvala.

Trvalo to tedy nějaký ten čas, ale jednoho rána, když jsem si to rutinně šinula směrem k našemu vzdělávacímu ústavu, prohlédla jsem si, tak jako pokaždé naši budovu a stejně jako vždycky, jsem si uvědomila, jak pěkná naše škola je. Prolétlo mi hlavou, že je to celkem zvláštní, že chovám sympatie k naší škole aneb, jak trefně poznamenala Daffodila - Je to zajímavé už jen tím, že je tam spojení slov "ráda" a "škola."
A napadlo mě, že to asi bude právě to místo, které miluji. 
Tím ale netvrdím, že bych se kdovíjak ráda učila, jenom mám prostě ráda to místo a pokud mám porovnávat klady a zápory, tak klady u mě převažují. :)


zdroj
Moje škola, konkrétně osmileté a zároveň čtyřleté gymnázium, byla založena v roce 1872 a sídlí v budově z roku 1924, ve které se původně nacházela Obchodní akademie. V roce 1953 se budovy obou škol prohodily, za což jsem celkem ráda, protože takhle máme, dle mého názoru, hezčí budovu a zároveň také vetší a lépe situovanou "základnu". ;)

Dost už ale o historii. Naše gymnázium je prostě škola jako každá jiná. Jenom s krásnou budovou a věží, ve které je anglická knihovna.
Dobře, o té knihovně bych se možná mohla rozepsat trochu víc. ;)

Když už jsem se zmínila o té knihovně, tak ještě jednou - ano, máme věž a ano, fakticky je v ní knihovna. :D (A ano, anglická.) 
Řekla bych, že věž byla pravděpodobně to první, co mě na naší škole zaujalo a pohled na ni se mi líbí doteď. Samozřejmě to má taky výhodu, když mámě tělocvik venku a nikdo zrovna nemá u sebe hodinky. Prostě mrknu na věž a vím. ;)
Proč je v ní knihovna, to netuším, ale rozhodně je moc pěkná a troufám si tvrdit, že na obyčejné gymnázium bez anglického zaměření i celkem slušně zásobená. Najdete v ní Harryho Pottera, Pána prstenů, Percyho Jacksona, Atlas mraků, Stmívání, ale i Jane Austen a spolu s ní mraky klasiky (přeci jen, pořád je to škola), nebo i Simpsonovi a další komiksy. 

Kromě anglické knihovny máme i českou, ve které je povětšinou povinná četba, ale i to se hodí. :)

Nejde ale jenom o to, jak naše škola vypadá a co se v ní nachází. Mnohem víc mi jde o to, proč ji mám ráda a proč tam vlastně ráda chodím. Hlavním důvodem je asi to, že mám ráda mé přátele a vůbec celkově jsem většinou ráda v kolektivu a v kontaktu s lidmi. Nedokážu si představit, že bych měla třeba domácí výuku, protože bych se asi zbláznila osamělostí, vzhledem k tomu, že mám jenom nevlastního bráchu (o 22 let staršího).

Taky ve škole chodím do pěveckého sboru, o kterém se občas zmiňuji, a do kterého chodím prostě hrozně ráda. Když spolu zpívá dohromady víc lidí a baví je to (tedy alespoň většinu), dává to pocit, který je k nezaplacení. :)
Jinak mám strašně ráda, když jdu po chodbě, spěchám a připadám si celkem důležitě, zastavím se u skříňky pro učebnice a říkám si, že je to skoro jako v těch amerických seriálech. Až na to, že nemáme ty skříňky plechové. 
Mám to ve škole ráda, protože mám ráda ty lidi, které tu potkávám a ráda s nimi trávím čas, byť jenom omezený délkou přestávky. 
A i když často říkám, že bych už chtěla jít domů, myslím tím, že bych spíš chtěla, abychom se přestali učit a dělali něco jiného. Ale spolu. :) 



A co na konec? No, co takhle 10 důvodů. proč je super studovat na našem osmiletém gymnáziu? :)

  1. Když probíhají maturity, máme hodně změn a volna.
  2. Když probíhají přijímací zkoušky, jede se na výlet a starší žáci mají volno.
  3. Zhruba od tercie výše máme povoleno, pokud se domluvíme s třídním a jsou k tomu podmínky, vymalovat si třídu.
  4. Každý rok se koná Vánoční koncert gymnazijního sboru. 
  5. Oktáva má jako jediný z maturitních ročníků právo dělat Mikuláše, čerty a anděly.
  6. Točíme maturitní videa a máme celkem k tomu vstřícné učitele. ;)
  7. Máme anglickou knihovnu. A taky českou. ;)
  8. Nemáme ve třídách obrazy našeho pana prezidenta.
  9. Máme hřiště na plážový volejbal věž. 
  10. S Klubem mladého diváka jezdíme do Prahy do divadla.
Užívejte si skoro-začátek prosince 
a mějte se krásně, 
Matty. :)

neděle 16. listopadu 2014

Listopadové objevy

Ahojte,
tak mě napadlo, že mám vlastně chuť napsat něco o několika rozdílných věcech, které jsem v poslední době tak nějak objevila. Konkrétně jde o jeden seriál, jednu knihu, jednu písničku a jeden blog.
A kdo ví, třeba se z toho nakonec stane pravidelná rubrika. :)

 Fangirl - Rainbow Rowell
Začnu tím, co jsem tak úplně neobjevila až teď. Knížku Fangirl od Rainbow Rowell jsem začala číst už někdy v září, ale pořádně jsem se do ní začetla až v poslední době. :) Vzhledem k tomu, že Fangirl ještě bohužel není přeložená do češtiny, nejspíš bude první knihou, kterou přečtu v cizím jazyce. Tedy pokud ji dočtu. V což vážně doufám, protože se mi to hrozně líbí. :)
zdroj
Nejhorší na tom rozhodně je ta angličtina.
Většinou čtu totiž jedním ze dvou rozdílných způsobů.

Pokud chci prostě jenom vědět, jak to bude dál, čtu hlava nehlava. Hele, tohle je nějaký divný cizí sloveso, nevadí, jedem dál. A tamhle je fráze, který vlastně vůbec nerozumím. Ale co, to potom třeba pochopím. A většinou mi po chvíli význam slova nebo věty dojde, :)

A naopak, když mám na to náladu, čtu vážně pečlivě, se slovníkem v ruce a slova i fráze, které neznám si překládám. Všechny.
Ale abych k tomu řekla něco smysluplného. Čtení v angličtině není tak hrozné a rozhodně to rozšiřuje slovní zásobu, každopádně pořád velice obdivuji lidi, kteří čtou knihy klidně i v několika jazycích. :)

P.S.: Všimli jste si někdy, jak často postavy v knihách krčí rameny, škádlí se, ušklíbají se nebo se kření?
Edit: Úspěšně dočteno! Je to vážně skvělá knížka! :)

                                                                                                           zdroj                                                                                                                 zdroj

Teen wolf
Na tenhle vlčí seriál už celkem dlouho kouká moje kamarádka a kdyby mohla, nejspíš by nám o něm povídala pořád. :D Vážně - pokud potřebujete vědět něco o postavách, hercích, ději nebo (a hlavně) Stilesovi, zeptejte se Nikči.
Vzhledem k tomu bylo celkem jasné, že dříve nebo později se k Vlčímu mláděti (také vám ten český překlad přijde tak hrozný, jako mně?) nějak dostanu.
Zmínila jsem ho i v článku o seriálech, ale nakonec jsem tenkrát skončila asi u druhého dílu. Tak jsem si řekla, že bych se k tomu  teď mohla vrátit, protože z prvních dvou dílů si nemůžu vytvořit názor. :)
zdroj
Pustila jsem si tedy asi dalších 8-9 dílů a zatím tedy musím uznat, že na jednu stranu mě dějová linka hodně baví a zajímá mě, co bude dál, takže se k dalším dílům asi dostanu.
Jediné, co mi na tom vážně vadí, je jejich vzhled vlkodlaků. Je to asi lepší, než chudák Lupin ve trojce Harryho Pottera, ale osobně mi víc vyhovují ta obrovská chlupatá štěňátka ze Stmívání, když už. :D
Ale chápu, že to prostě záleží na vkusu, a že vytvořit fakticky drsnýho vlkodlaka je asi dřina. ;)

Deník vyděšené prvorodičky
Áno, teď polovina lidí začne vrtět hlavou, protože je mi přeci 15 a na mimčo mám ještě dost času.
S tím tedy naprosto souhlasím a rozhodně nehodlám otěhotnět v nejbližších, já nevím, 8 letech (:D), ale věřte mi, že články slečny z tohoto blogu prostě stojí za to!
Už dlouho jsem se takhle nezasmála. :)

Yellow flicker beat - Lorde
Já se vážně moc těším na první část posledního dílu Hunger Games. A v rámci navození té správné kvalitní atmosféry jsem si pustila soundtrackovou písničku, kterou nazpívala Lorde, a která se mi prostě hrozně líbí.
Hádejte, co jsem si zpívala při čtvrtletce z matematiky (ale nepomohlo to)? :D


Také máte nějaké objevy? Nějaká dobrá knížka nebo seriál? Nebo třeba film? :) A koukáte někdo na Teen wolf? Určitě mi napište, jestli se vám líbí, jak vypadají jejich vlkodlaci. ;) A taky jestli jste četli Fangirl a byli z ní nadšení tak jako já. ;)

Pro zatím to už je všechno, 
mějte se krásně a užijte si volné pondělí,
Matty. :)

pátek 7. listopadu 2014

Iracionální článek o podzimu.

Ahoj,
prakticky od letošního jara se těším na podzim. Do podzimu jsem se zamilovala a vždycky asi budu mít pocit, že podzimní část roku a první školní pololetí je prostě doba, kdy se odehrává nejvíc věcí a zároveň doba, kterou si nejvíc užívám. V porovnání s podzimními měsíci je pro mě prostě zbytek roku příliš nudný, i když vím, že to tak ve skutečnosti není.


Bohužel, mám z toho neustále takový pocit, přesto, že moje alespoň trochu racionální já ví, že to není pravda. Ovšem vyjma léta - léto prostě není pro mě. Nemám ho ráda, nerada ho trávím sama (což se stává často) a nemám ráda ten pocit, že zbytečně mrhám časem, protože v létě nic nedělám. Protože nerada dělám věci sama. Začarovaný kruh. :/

Ale zpět k podzimu. Přesto, že podzim je pro mě jedna z nejkrásnějších věcí na světě (ale článek o tom psát nebudu, protože ho napsala už spousta jiných), mám občas trochu pocit, že v průběhu roku jenom odpočítávám dny, kdy už konečně skončí prázdniny a přijde to, na co se nejvíc těším, Pravý, nefalšovaný podzim.
Ale když se potom konečně objeví raní mlhy, ochladí se a stromy zežloutnou, mám najednou pocit, že celý život trávím jenom čekáním na podzim. A potom zjistím, že na podzim vlastně žiji stejně jako jindy, jenom s tím rozdílem, že je to na podzim.


Z nějakého důvodu prostě na podzim nemám pocit, že životem mrhám. Ano, možná nemám tak akční život, jako někteří jiní (zdravím, Adél ;)) a ano, hodně času trávím doma. Ale jsem s tím spokojená. Když je možnost, jedu na výlet, plánuji akce, jdu do kina. Letos mi k tomu ještě přibyly taneční.
Pořád je toho možná málo, ale snad přeci není důležité, abych jezdila každý den na nějakou akci, když se mi líbí žít si tak, jak žiji. Klidněji.
Jasně, chtělo by to pár kosmetických úprav, jako třeba začít sportovat, dělat věci do školy včas a podobně, ale na tom pracuji. ;)

Takže proč bych si nemohla připadat tak, jak si připadám teď, i na jaře, a v zimě? Proč mám v hlavě ten zvláštní kód, že klidný život je povolený jenom na podzim?
Chtěla bych to aspoň trochu změnit. Chci vidět v padajícím sněhu, v kvetoucích bledulích i (s trochou snahy) v bezmračné obloze stejnou krásu, jako vidím ve žloutnoucí trávě a červených jeřabinách.
Chci, aby se mi svět líbil (jsem skromná, co?).

Takže bych to viděla tak, že si dám jedno malé, ale celkem důležité předsevzetí. Odteď bych si chtěla začít užívat všechna roční období. Žádné výjimky.
A nepřipadat si divně, protože žiji, tak jak žiji.


Mimochodem, ano, vím, že tenhle článek nedává smysl a každý odstavec je prakticky o něčem jiném. Takže věřte, že jsem se vážně dlouho rozhodovala, jestli tohle vůbec chci publikovat. Ale nakonec jsem si řekla, že jsem prostě potřebovala něco si napsat. Něco jiného než konkrétní článek nebo recenzi. Tak mi to snad odpustíte. :)

Kdybyste měli nějakou racionálnější (nebo klidně i iracionální) poznámku, otázku, nebo mi prostě jenom chtěli něco říct, komentáře jsou vám, jako vždycky, k dispozici. :)

Mějte se moc krásně,
užívejte si život a podzim (a taky před-předvánoční období, falalala la lala la la). ;)
Matty. :)

pátek 31. října 2014

"To create" list!

zdroj
Ahoj,
možná někdo ví, že dřív jsem měnila vzhled blogu každé roční období a občas i častěji. Nejspíš hlavně kvůli tomu, že miluji podzim a chtěla jsem to promítnout i sem.
Později jsem ale přejmenovala blog a zároveň předělala vzhled, který se mi moc líbí (a doufám, že vám taky). Jediné, co mi tady tak nějak teď chybí je právě ta návaznost s ročním obdobím, kterou některé blogy mají a mně je z toho potom smutno (jo, jsem úplně normální).

Takže doufám, že mi odpustíte jeden podzimní, halloweenský, obrázkový a zároveň kreativní článek.
Koneckonců můžete se i sami inspirovat k nějakému tomu podzimnímu tvoření. ;)
Aneb, co všechno ještě hodlám na podzim spáchat!

1) Záclonová sukně
Nelekejte se názvu, nezbláznila jsem se (to teprv přijde, až se ji budu snažit ušít).
V tanečních budeme mít myslím předposlední lekci maškarní. Neprozradím vám za co půjdu, hlavně proto, že to ještě nevím (váhám mezi něčím pavoučím a Srdcovou královnou - za Alenku jít nemůžu, nejsem blonďatá :D :/ )
Rozhodně ale vím, že si k tomu ušiji pokusím ušít bohatou sukýnku (takovouhle, ale lepší). Původně jsem chtěla tylovou, jenže vzhledem k tomu, že si ji šiji z vlastních nákladů, tyl vychází poměrně draze.
A tak jsem se spokojila s krásňoučkou puntíkatou záclonovinou (odtud ten název) z Ikey. Protože když je to na maškarní, tak snad nikdo nebude tolik řešit, že mám sukni ze záclony, když to ani jako záclona zase tolik nevypadá. ;)
A taky ji měli v Ikee za 29Kč/m - 150 cm šíře, no nekup to!

P.S.: Kdybyste někdo věděli o naprosto geniálním kostýmu, na který se dá využít sukně ze záclony, pište prosím! Jakékoliv nápady beru! ;)


2) Jedovaté lahvičky
Mám doma dvě skleněné pidilahvičky s korkovou zátkou a háčkem na zavěšení, které jsem si koupila loni v Kutné Hoře. Z jedné už jsem si vyrobila přívěšek s chmýřím pampelišky a ještě mi zbyla ta druhá.

Potom jsem narazila na Craftgawkeru na Halloweenský nápad, kde z lahviček vyrobili ampulky s "jedem" a strašidelnou cedulkou. To musím mít! Hlavně, když ty cedulky si tady klidně můžete zdarma stáhnout a vytisknout. ;)
A nebo ji naplním něčím zlatavým a bude z toho Felix Felicis, ten by se občas mohl hodit. ;)

3) Netopýři 3x jinak
Už jsem se rozhodla, že v rámci Halloweenské výzdoby by to chtělo něco nového na dveře do pokoje. A protože netopýři jsou jeden z nejkrásnějších strašidelných motivů (a pavučinky ^_^), hledala jsem zase na Craftgawkeru něco s netopýří tématikou.
zdroj
Do mého konečného výběru se dostaly tři návody:


V pokoji mám na stěně motýlky dělané stejným stylem, jako je ten první netopýří návod, takže už mám praxi, ale zase nemám tolik černého papíru...
Druhý návod je moc pěkný, ale na druhou stranu docela složitý jak na materiál, tak na výrobu.
A třetí mi přejde trochu moc dětský...ale stejně roztomilý. :)

4) Kolíčky na dveře/zeď
Mám doma spoustu dřevěných kolíčků, které bych chtěla pomalovat akrylovkami a potom někam přilepit - dalo by se to využít jako "vzkazník" a nebo spíš jako držátka na papírky s upomínkami, co mám udělat. Protože já si pořád dělám seznamy všeho možného. ;)


5) Plstěné žaludy na krk/girlandu/vánoční stromeček
Tohle bude asi trochu větší žalud oříšek. Plstěné kuličky jsem totiž dělala jenom jednou a to na Dni Země asi před třemi lety. Doteď si to sice pamatuji, ale stejně...plstění není moje disciplína.
Jenže když oni jsou tak roztomilí. :3

zdroj

Tak, řekla bych, že prozatím mám spoustu inspirace k vyrábění. A upřímně, vlastně ani nevím, kdy to budu všechno dělat. :D
Hrozně ráda, bych vám ke každé vyrobené věci udělala foto-tutoriál, ale znám se a většinou, než si uvědomím, že jsem to vlastně chtěla nafotit, tak už to mám vyrobené. :D Fotka rozdělané sukně a kolíčků mluví za vše. :D

A co vy? Také jste podzimně a nebo Halloweensky vyráběli/budete vyrábět? Nebo máte nějaký (prosím, prosím) nápad na kostým? Co si myslíte o Srdcové královně? A inspirovala jsem vás alespoň trošku k vyrábění? :)

Á propos, málem bych zapomněla, pokud chcete svou Halloweenskou a kreativní náladu ještě víc zužitkovat, Madlenka z CZ-books pořádá dneska speciální soutěž! :)

Pro dnes už tedy opravdu vše,
mějte se krásně,
Matty :).

úterý 28. října 2014

Recenze: Jedenáct - Mark Watson

zdroj
Anotace:
 JEDEN OKAMŽIK - JEDENÁCT ŽIVOTŮ - BEZPOČET DŮSLEDKŮ 
Xavier Ireland utíká před minulostí a snaží se nezasahovat nikomu do života. Skrývá se za svou prací nočního rozhlasového moderátora, při níž ovšem paradoxně radí nespavcům, co si mají počít se svými problémy, a urputně se vyhýbá svým sousedům i novým vztahům. Přesto jeho čin, nebo spíš to, co neudělá, spustí řetězec událostí, které ovlivní životy jedenácti lidí. Navíc mu do jeho staromládeneckého bytu vpadne Pippa a obrátí všechno kolem doslova vzhůru nohama.
Originální název: Eleven
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 280
Rok vydání: 2012


Jak jsem se ke knize dostala:
Dvakrát jsem na knížku Jedenáct narazila v knihkupectví, protože mě zaujala její obálka. Přesně takovéhle se mi líbí. Jednoduché, nápadité. Je to ten typ obálky, který bych asi navrhla sama, kdybych byla grafičkou. :)
Dál jsem si přečetla anotaci a řekla si, že bych si to vážně chtěla přečíst, přesto, že jsem o téhle knížce ani o jejím autorovi v životě neslyšela. Je to jedna z mála knížek, o které jsem se nedozvěděla z blogů ani od kamarádek nebo zrovna nevyšla. Tak jsem si říkala, proč ne?
Taky se mi dost líbil film Atlas mraků a tahle kniha mi to připomněla, přesto, že v zásadě jde o něco jiného.

Něco málo o ději:
zdroj 
Když se příběh rozjíždí, probudí se čtenář do rána jednoho londýnského nočního rozhlasového moderátora. Xavier Ireland má vcelku dobrou práci, pěkný (ale také pěkně zabordelený) byt a snaží se ostatním lidem příliš nemíchat do životů, protože přeci nikdy nevíš, jestli by jim to pomohlo, nebo ublížilo.
Jednou se ale nechá přemluvit Murraym, svým koktajícím kolegou a jediným tak-nějak-přítelem, aby spolu zašli jenom jednou na zkoušku na Rychlo-seznamku do místního baru.
Tam se Xavier seznámí s Pippou, profesionální uklízečkou a vzhledem k trochu katastrofálnímu stavu jeho bytu si ji domluví na úklid. Ta poté ale, aniž by to Xaviera vůbec napadlo, změní nejenom jeho bydlení, ale tak trochu i jeho život.
Mezitím, ze začátku tak nějak v pozadí děje, Xavier odstartuje řetězec událostí, které více či méně změní život celkem jedenácti lidem, a to díky jedné jediné události, které sám Xavier nepřikládá příliš velkou váhu. A tak se dále seznámíme s naprosto rozdílnými osobami, které spolu zdánlivě nemají vůbec nic společného, ale jejich osudy se na pár důležitých místech protnou.

Na obrázku jsou všechny postavy,
které Xavier ovlivní.
Bohužel obrázek jsem našla
pouze ve španělštině, ale aspoň vám
to neprozradí děj. ;)
zdroj 

Moje první dojmy z knihy:
Ze začátku jsem se hodně bála, že se nezačtu, protože "z dálky" (rozuměj - po prolistování a přečtení úryvku z knihy) vypadal autorův styl psaní trochu hodně popisový a úvahový. Prostě poměrně přemýšlivý a vzhledem k tomu, že má kniha jenom jedenáct kapitol (což ale vzhledem k názvu chápu), tak i zdlouhavý.
No, trochu dlouhá se ta knížka může zdát, rozhodně však ne zdlouhavá, protože navzdory mým předsudkům píše Mark Watson úžasně čtivě. A tak nějak poeticky.
Zatím se mi u knížek většinou stalo, že jsem je buď přečetla celé na jeden, dva zátahy (většinou, bohužel) a nebo jsem je měla totálně rozkouskované - kousek ve vlaku, půl kapitoly o přestávce ve škole, pár stran doma před spaním. A tímhle stylem jsem je četla třeba týden a už mě to vlastně ani nebavilo.
U knížky Jedenáct to ale bylo jinak. Četla jsem ji sice poměrně dlouho a měla jsem ji rozkouskovanou, ale ani jednou mě to, i přes poměrně dlouhé přestávky mezi čtením, nepřestalo bavit.
Zároveň mi přišlo, že je kniha pěkně zpracovaná i po grafické stránce a vzhledu textu. Nevím, proč mě to zaujalo zrovna u téhle knížky, ale mám potřebu to zmínit. ;)


Moje konečné dojmy z knihy: 
Když se nad tím zpětně zamyslím, navzdory anotaci a vůbec víceméně všem ohlasům, mi děj knížky přišel trochu depresivní. Postavy se navzájem v různých směrech ovlivňují a většinou spíš v negativním smyslu a to mě trochu znepokojovalo, přesto že jsem měla od půlky pocit, že všechno spěje k dobrému konci. Ale zase musím na obranu autora dodat, že by mě to znepokojovalo nejspíš mnohem víc, kdyby Jedenáct napsal někdo jiný. :)
Také musím Markovi přičíst k dobru, že se u postav nedržel stereotypů. Ano, máme tu jedenáct hlavních důležitých postav a několik dalších neméně důležitých vedlejších, takže je logické, že se někde vyskytne nějaká postava, která nebude úplně dokonalá. Ale vzhledem k tomu, že úplně dokonalá nebyla žádná, působil na mě příběh až směšně realisticky. Tím myslím takovým způsobem směšně, že se člověk směje tomu, jak moc je vlastně pravděpodobné, že by některou z postav potkal jít v Londýně po ulici.
A nebo mi to tak jenom připadá, protože Londýn ani lidi, kteří tu žijí, neznám. V tom případě je ta iluze bezchybná. :)

Moje hodnocení: 
Dlouho jsem se rozmýšlela nad tím, jak tuhle knížku vlastně ohodnotit a vzhledem k tomu, že konec to tak nějak pěkně (ne)uzavřel a tím ze mě opadla většina pochyb, rozhodla jsem se dát o bod víc, než jsem měla původně v plánu.
A rozhodně si ráda přečtu i jinou knížku od tohoto autora. :)
9/10
Matty :).

středa 22. října 2014

TAG: Marry, kiss and cliff s Anee

Ahoj,
 na konci prázdnin jsem přes jeden dávný víkend "bydlela" u Aničky (nejen) z Le monde d´Anna. Vymyslely jsme pár společných blogových projektů a prvním z nich je Marry, kiss and cliff  TAG!
(To to zveřejňuju brzo, co? :D)

O čem to je?
S Anee jsme vybrali 30 knižních mužských postav/hrdinů. Většina z nich byli naši "favoriti", ale bylo tam i pár záporáků - však uvidíte. ;)
Všechny jsme je pěkně zamíchaly ve velice fotogenickém penálu a potom střídavě každá vylosovala tři postavy.
A teď už je to jednoduché. Nebo možná vlastně ani ne. Každé z vybraných postav jsme určily osud - buď jsme je shodily z útesu (cliff), políbily je (kiss), a nebo jsme se za ně rovnou provdaly (marry). ;)

To rozhodování bylo občas vážně těžké a myslím, že některých voleb je nám tak trochu líto (teda mně určitě), ale nebyla jiná možnost. :D
A teď už jdeme na to!




1. kolo - Matty
Kdo byl vylosovaný?

Peeta z Hunger Games, Tucker z Nadpozemské
a Voldemort z Harryho Pottera.
(to jenom, kdybyste to náhodou po nás nemohli přečíst)
A jak to s nimi dopadne?
Z útesu shodím Voldemorta, protože...potřebuju k tomu důvod?
A...Tuckerovi dám pusu.
A Peetu si vezmu. :) I když si tím nejsem úplně jistá, protože na konci byl trošku, no, však víte.
Anna: Já bych si teda Peetu nevzala :/

1. kolo - Anna
Kdo byl vylosovaný?

Edward Cullen ze Stmívání,
Isaac z Hvězdy nám nepřály
a Neville z Harryho Pottera.
A jak to s nimi dopadne?
Edwarda shodím z útesu, ale pouze za předpokladu, že to přežije a potom bude čekat, až se rozvedu s Isaacem (protože toho si hodlám vzít) a vezme si mě. I když pochybuju, že by si mě chtěl vzít potom, co ho shodím z útesu :D
No, a ta pusa zbyla na Nevilla (kterej je mimochodem strašně sladkej :3)
Matty: Souhlas!

2. kolo - Matty
Kdo byl vylosovaný?

Sherlock, popř. Holmes,
Finn Hudson z Glee
a Marius z Bídníků.
A jak to s nimi dopadne?
Maria shodím bohužel (nebo bohudík?) z útesu, protože těch dvou ostatních by mi bylo mnohem víc líto. Ale nejdřív bych se mu omluvila, protože to je ode mě ošklivé.
No a jasně, že bych si chtěla vzít Sherlocka, jenže víte, co, on by se vyjadřoval pořád jenom v hádankách a já bych ho pořád jenom nechápala a asi by to nedopadlo dobře. Takže tomu dám pusu. :)
A provdám se za Finna, protože je to Finn. Hodnej, milej, umí zpívat,...
Anna: A pak umře :D :) :/ :(

2.kolo - Anna
Kdo byl vylosovaný?

Eragon z Odkazu dračích jezdců,
Christian z Nadpozemské,
a Kurt z Glee.  
A jak to s nimi dopadne?
Vezmu si rozhodně Kurta (i když je teplej :( ), protože z těch tří je prostě nej :) Takovej cukroušek :3
Eragona shodím z útesu. Teoreticky by ho ta jeho dračice mohla chytit ( nebo taky ne :D).
No a políbím Christiana, i když o tohle bych asi zrovna moc nestála :/ Nebyl mi zrovna sympatický, ale co :)
Matty: A Kurt se umí oblíkat. ;) :D

3.kolo - Matty
Kdo byl vylosovaný?
Theseus z Anny krví oděné,
Vincent z BZRKu
a Snape z Harry Pottera.
A jak to s nimi dopadne?
Upřímně řečeno, po těch dvou necelých měsících bych to asi udělala nějak jinak, ale budiž. Tákže,...
Thesea shodím z útesu. Vtipné na tom je, že si nepamatuji proč. A navíc ho vlastně ani neznám. To je ode mě vážně ošklivý. :D
Vincenta, jako postavu mám ráda, ale nemyslím, že bychom si v maželství rozumněli.
No a Snape - The Hero of the Story, takže třeba by se (kdyby neumřel) dokázal oprostit od smutku.
Anna: Taky myslim, že by vám to s Vincentem neklapalo (hlavně v posteli :D :D - kdo četl, pochopí).

3. kolo - Anna
Kdo byl vylosovaný?

Tamani z Křídel,
Alden ze Střípků duší
a Jacob ze Stmívání.
A jak to s nimi dopadne?
No tak to je jasný! Tamaniho na útes! Nemám ho ráda!
Jacob se mi docela hnusí, ale v prvním díle (když měl ještě dlouhé vlasy) bych mu pusu dala :)
No a vezmu si Aldena, protože je z té trojky nejlepší :D
Matty: Taky nemám Tamaniho ráda. Taková pravá pitomá proradná víla!

4. kolo - Matty
Kdo byl vylosovaný?

David z Křídel,
Jon Snow z Hry o trůny
a Joffrey také z Hry o trůny.
A jak to s nimi dopadne?
Tak tohle je jasný. Joffrey poletí z útesu. Promiň, Sanso,...i když vlastně ani ne.
Davidovi dám pusu, protože ho vlastně taky moc nemám ráda. V Křídlech má chudinka hrdinka pěkné dilema, když si musí vybírat z takových blbců (Pardon,...). :/
A Jona si vezmu. :) Protože prostě proto (neumím se vyjadřovat a formulovat své myšlenky :D).
Anna: Já bych dala Davidovi i Joffreymu pusu a pak bych je oba shodila :P

4. kolo - Anna
Kdo byl vylosovaný?

Harry Potter (překvapivě) z Harryho Pottera,
Gale/Hurikán z Hunger Games
a Archer z Hex Hall.
A jak to s nimi dopadne?
Galea bych shodila z útesu, i když nerada :/ Docela se mi zamlouval :P
Harryho bych políbila, protože brát si ho je blbost :D (Snape forever!!! :3)
A vezmu si Archera, protože byl fajn :)
Matty: Já bych si Harryho klidně vzala, kdybych měla možnost, ale je fakt, že Archer taky není k zahození. ;)

5.kolo - Matty
Kdo byl vylosovaný?

Cal z Hex hall,
Day z Legendy
a Gideon ze série Drahokamy.
A jak to s nimi dopadne?
No, tohle bylo těžký, protože ani jednoho jsem ani trochu nechtěla shodit z útesu. Nakonec to schytal Cal, protože ten byl sice extra milej, ale osobní vztah jsem si k němu nevytvořila. Ale omlouvám se.
Day ode mě dostane pusu a Gideona si vezmu, protože je to sice trošku z mého pohledu cholerik, ale na konci se přece vzpamatoval. A taky by mi třeba mohl nosit dárky z minulosti. :)

5.kolo - Anna 
Kdo byl vylosovaný?

Broučák z BZRKu,
Čtyřka z Divergence
a Char z Tahle píseň ti změní život.
A jak to s nimi dopadne?
To je teda trio :/
No...tah Chara shodím z útesu, protože je to prostě blb.
Broučáka políbím, i když je to vlastně hajzlík.
No a Čtyřka...Toho bych si vzala, kdyby ho nehrál Theo :D
Matty: Chápu...mně se Theo taky moc nelíbí, nevím, co na něm všichni mají. :D

Tak konečně jsem se dostala ke zveřejnění tohohle tagu! :D
Potlesk prosím! :D
No, nic, zatím se mějte krásně,
Matty :).