čtvrtek 30. ledna 2014

Blázním aneb týden volna a bolavých lýtek.

Ahoj,
Myslela jsem si, že tenhle týden bude jenom o den zkrácený normální týden. Myslela jsem si, že z angličtiny budu zkoušená v úterý. Myslela jsem si, že k nám v pátek přijede moje kamarádka. A myslela jsem si, že příští týden bude stejný.
Chachá! To určitě! :D
V pondělí jsem hrála na "třídní schůzce" v ZUŠce a obě skladby jsem někde zkazila :D.
Z angličtiny jsem měla být zkoušená v úterý, pak ve středu, ale nakonec jsem byla zkoušená až dneska :D.
Kamarádka nepřijede...
A příští týden...
ten vůbec nebude jako tenhle...

Vážení, já jedu na lyžák!!! :D 

Do Schladmingu, tuhle neděli, vím to od včerejška a jedu tam s třídou, která je o rok výš :D.
Takže včerejšek a dnešek byl jeden obrovský blázinec zařizování, pobíhání po škole a ze všeho jsem byla tak nadšená, že i když se v průběhu týdne vyskytlo pár událostí, nad kterýma bych normálně teď asi hluboce přemýšlela a litovala se (no dobře...možná trošku přeháním :D), nebyl na to čas.
Teď už na to čas sice je, ale teď je mi to celkem jedno...pořád jsem ještě omámená z toho, že příští týden strávím v Rakousku, na lyžařském kurzu, na kterém nemám co dělat a na kterém nemusím na běžky!
Jo a z tý ájiny mám za jedna (neptejte se mě, proč mám potřebu to sdělovat světu :D).
No a proč tohle vlastně píšu na blog, že jo - no, s mým odjezdem je poněkud jasné, že to tu nejméně příští týden bude s články váznout - tedy s největší pravděpodobností sem nepřidám ani jediný, protože na chatě, kam jedeme nejspíš nedostaneme heslo k wifi...
Ale kdyby náhodou jo, tak napíšu a přidám hromadu fotek (hned po tom, co ji nafotím :D).

Mimo to mám ještě přichystaný článek o brožích a rozepsanou recenzi na Dech, ale to přidám taky až po návratu z lyžáku :).

No, doufám, že jsem vás nevyděsila, tím, co dokážu napsat za blbosti, když mám radost. Doufám, že jsem na vás třeba trochu toho optimismu přenesla a doufám, že vám zas tak moc nevadí, že je tohle "další osobní článek" :D.

A na závěr trochu hudby:



Tak se mějte celý týden krásně, 
Matty :).

úterý 28. ledna 2014

Vampýrská akademie.

No, takže dneska to bude opravdu krátké :). Spousta z vás už trailer na Vampýrskou akademii určitě viděla, ale já ten poslední až dneska a jsem z toho úplně vedle :D.
Hlavně ta scéna naposledy s Christianem, když leží a z rukou mu šlehají plameny...ááááá :3.
Odpusťte mi prosím tyto výlevy, ale to čekání, i když je mi jasné, že film nejspíš nevystihne celou knížku, je tak...frustrující :D.
No, radši už si pusťte trailer:


Upřímně mi z celého obsazení vadí nejvíc asi Dimitrij. Představovala jsem si ho...míň upjatého..asi. Ale třeba je to jenom pocit z traileru :). A na začátku mi taky moc nesedla Rose, ale teď už mi moc nevadí a po tomhle traileru tam i docela sedí, i když mohla být zase trochu víc sarkastická a drzá, ale zase - třeba je to jenom trailerem a ve filmu se to spraví ;).





Myslím si, že Taťána se jim povedla! Jenom jsem myslela, že bude trochu straší, ale to nevadí :)

Matty :).

pátek 24. ledna 2014

Recenze: Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton: Tajemné vytí - Maryrose Woodová

Anotace: O velmi zlobivých dětech se žertem říká, že je vychovali vlci.A naše nepolepšitelné děti opravdu vychovali vlci! Když byly nalezeny v lesích poblíž sídla Ashton, brzy se ukázalo, že to nejsou jen tak obyčejné dětičky: Alexander své sourozence usměrňuje jemným hryzáním, Cassiopea kouše a štěká, až běhá mráz po zádech, a Beowulf se honí za veverkami s hbitostí, při níž se tají dech.Slečna Penelope Lumleyová ale naštěstí není žádná tuctová vychovatelka. Patnáctiletá absolventka Swanburnovy akademie pro nadané dívky z chudých rodin přistupuje k novému zaměstnání se vší zodpovědností. Než ale může začít s latinou a zeměpisem, musí děti napřed odnaučit zvířecím návykům.Celé sídlo Ashton je obestřeno záhadami. Kdo vůbec jsou ti tři malí divoši a jak je možné, že donedávna žili v lese? Proč starý kočí Timothy číhá za každým rohem? Podaří se Penelopě děti zvládnout a učinit z nich společenské tvory dřív, než lady Constance uspořádá slavnostní bál? A co je to proboha šotyš? Odvážná Penelope se v prostředí plném záhad neztratí, neboť i její původ je zahalený tajemstvím. Jak kdysi prohlásila Agatha Swanburnová: „Věci se mohou dít z nějaké příčiny, to ale ještě neznamená, že ji pokaždé známe.“

Originální název: The Incorrigible Children of Ashton: Mysterious Howling
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 208

Jak jsem se ke knize dostala:
Přes spoustu kladných ohlasů a definitivně jsem se odhodlala si Nepolepšitelné děti přečíst až po několika recenzích od "dospělých". Bála jsem se, abych si nepřipadala moc divně, když čtu dětskou knížku, ale nakonec mi to vůbec nevadilo :).

Něco málo o ději:
Patnáctiletá Penelopa Lumleyová právě dokončila Akademii A. Swanburnové pro nadané dívky z chudých rodin a přijíždí na sídlo Ashton, kde má dělat vychovatelku třem malým dětem. Brzy po příjezdu, ale zjistí, že tyto děti nesjou tak úplně normální děti. Chovají se totiž jako vlčata, nerozumí angličtině - vydávají pouze hrdelní zvuky a honí se za veverkami. Lord Ashton je totiž před několika dny našel v lese a podle pravidla "Kdo to najde, toho to je." se rozhodl, že si je nechá na sídle a bude je ukazovat jako zábavní akci svým přátelům z klubu. 
Penelopa je ale dívka z Akademie Agáty Swanburnové a takové dívky jsou soběstačné, cílevědomé a odvážné. A také má ráda zvířátka, takže výzvu převychovat tato "vlčata", ač původně s obavami, přijímá.
Na konec se ukáže, že práce s Kasiopeou, Alexandrem a Beowulfem není zas tak zlá. Děti se rychle naučí rozumět lidské řeči a až na občasné incidenty s veverkami, je Penelopa se svým novým zaměstnáním spokojená. 
Jediný zádrhel nastává, když se paní domu, Lady Konstance, rozhodne, že na Vánoce uspořádá bál. Je potřeba naučit "Hrozné", jak dětem říká Lady a její manžel, slušnému chování, pravidlům etikety a  zdvořilé konverzaci. Také Lady požaduje, aby je jejich vychovatelka naučila tančit šotyš, ačkoli Penelopa netuší, co to vlastně je. S tím vyvstává mnoho problémů - co, když Hrozní způsobí na bále poprask? Co, když potom Penelopu propustí? A co, když nebude Lady Konstance s Penelopinou výukou spokojená, propustí ji a děti pošle do sirotčince? To a mnoho dalších starostí se honí Penelopě hlavou, přesto se ale nadále řídí motty Agáty Swanburnové, zanechává chladnou hlavu (tedy většinou) a snaží se vše vyřešit. 


Moje první dojmy z knihy:
Ano, je to dětská knížka. Ale ne jen tak ledajaká. Ve výrocích Agáty Swanburnové je spousta pravdy, Penelopa je neobvykle inteligentní a sympatická hrdinka a roztomilá malá Kasiopea zaujme snad každého :).
Knížka má málo stran a je napsaná čtivým stylem, bezvadným i pro mladší čtenáře, já číst tohle mladší, jsem uchvácená (jako bych nebyla i tak :)). Je to pohodové čtení a příjemný oddych od nadpřirozeného/dystopického/sci-fi světa, ale zároveň se to nečte dlouho, takže se do nějaké té dystopie nebo třeba klasiky můžu zase pustit.

Moje konečné dojmy z knihy:
Na začátku jsem si říkala, jak to bude divné, až s touhle knížkou pojedu autobusem. Ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Radši si přečtu skvěle napsanou knížku pro děti, než třeba Upíří deníky (Fanouškům se omlouvám, ale mně se to moc nelíbilo...). Co se týče děje, určitě si přečtu další díly, protože se žádná záhada vlastně vůbec nevyřešila :D!. Jsem vcelku napnutá, hlavně, co se týče původu dětí a vlastně i původu Penelopy...I když, kdo je vlastně podivný starý Timothy, nebo kdo vydával tajemné vytí (Název knížky to dokonale vystihuje.) za zdí na půdě, by mě také zajímalo ;). 
Vážně, nikdy jsem nečekala, že by mě dětská knížka takhle bavila, ačkoli věk na ni ještě docela mám - Penelopa přeci taky četla dobrodružství o poníkovi Deštíkovi a to byla o rok starší ;). Jenže to je asi dané tou dobou... 

Proč byste si měli knihu přečíst:
Protože mi přijde dobré si občas přečíst dětskou knihu, ať už vám je deset, sedmnáct, třicet nebo padesát. Mnohdy je v nich více pravdy a moudrých slov, než v knihách pro dospělé. 
Jé, a málem bych zapomněla - tahle knížka má tak krásnou obálku a ilustrace!

Moje hodnocení:
Doufám, že to nikomu nebude připadat moc, ale ve srovnáními s dětskými a vlastně i některými "dospěláckými", nemůžu hodnotit méně :).
5 hvězdiček 

Matty.

neděle 19. ledna 2014

Obrázková zpověď

Ahoj,
už dlouhou dobu mám v záložkách uložených spoustu odkazů na obrázky a nejspíš nebudu schopná je smazat, dokud ty obrázky někam nedám. 
Je to taková směs, něco jsou citáty, něco ne, osobně zbožňuji ten černobílý s baletkou :).
Tak si to můžete jen tak projet, třeba se vám bude něco líbit a já budu mít dobrý pocit, že jsem ty obrázky někde šířila :).











Ty poslední dva nejsou odděleně proto, že by byly důležitější než ty ostatní, ale proto, že se mi nevešly velikostně vedle sebe :D.
Snad si to někdo prohlédne a napište, který se vám líbí nejvíc ;)!
Dobrou noc, 
Matty.

pátek 17. ledna 2014

This or that book tag

Ahojte,
takže jsem tady (heuréka!) a píšu převážně proto, abyste věděli, že ještě žiju a že jsem nepropadla králičí norou do světa funkcí, elektromagnetických jevů, přechodníků, molárních koncentrací a dalších věcí, které jsem se za tenhle týden musela šprtat jako blázen :D.

Jé, to je ale výstižné...no dobře, trošku přeháním,
tak moc zlé to zase nebylo :D.
Jenže kvůli tomu si teď užívám pravděpodobně jediné odpoledne, které mám dočista volné, protože teď o víkendu mám úkolů a příští týden testů až nad hlavu. Uf, jsem unavená už jenom z toho, že na to myslím...
Takže radši přemýšlím, jak bych mohla pojmout tenhle článek, jelikož souhrn tohoto týdne by asi nebyl zrovna záživný :D.
No a když už jsem tady, tak se asi pustím do jednoho tagu (můj mozek je totiž out of inspiration). Nejsem sice zrovna zastáncem meme, jenže tag není meme, tak proč jeden nenapsat, když mě to baví :).
Tenhle tag se jmenuje
This or that book tag,

který jsem viděla už dříve, ale momentálně mě k němu znovu přivedla Michaela, která vytvořila skvělé video. Na videa moc nejsem a vlastně ani nemám na co je točit, takže to bude formou článku :).
Tenhle tag má 13 otázek a jak už název napovídá, cílem bude rozhodnout se mezi "tímhle" nebo "tamtím".
Popravdě, v češtině to zní dost ujetě :D, takže radši pojďme na to...


1) Reálná kniha nebo E-book?
Stoprocentně reálná kniha, pokud mám na výběr. Zbožňuju knížky a v tom hraje velkou roli to, jak vypadají, jak voní, jaký mají tvar, obálku, velikost, druh papíru a toho si moc u E-knih neužiju. Ale pokud nějakou knihu, kterou si vážně hodně chci přečíst, nemůžu sehnat v knihovně, tak si ji stáhnu. Ale to se mi stalo jenom u Vampýrské akademie, protože jsem prostě musela vědět co bude dál. Jenom mě mrzelo, že vlastně až včera jsem zjistila, jak je šestka jako reálná kniha tlustá a jak má skvělou obálku a že jsem si ji nemohla tak užít...
V tom tkví kouzlo reálných knih :).

2) Hardback nebo paperback?
Vskutku těžká otázka. Hardback je více nezničitelný, neohýbají se mu rohy a líp vypadá v poličce. Jenže paperback se zase mohem lépe nosí v mé (malé) tašce, není tolik těžký a když má klopy, je to bomba.
Takže asi hardback, pokud je kniha moje, v mojí knihovničce. A paperback u knih z knihovny, asi to zní divně, jenže tam jsou ty knihy už stejně většinou v šíleném stavu (Nechápu, co s nimi ti lidé dělají :D...).

Vidíte tam dole The book thief, žejo? :3
3) Český nebo Anglický jazyk?
No, zatím český, ale časem se snad budu zlepšovat i ve čtení anglických knih. Chtěla bych se dostat k tomu, že budu číst anglickou knihu stejně dlouho jako tu českou, ale k tomu mám ještě hoodně daleko :D.

4) Český autor nebo zahraniční?
Ehm, stydím se za to, ale zatím zahraniční. Ale podotýkám zatím. Mám v plánu spoustu knih od českých autorů, které jsou třeba v povinné četbě, nebo si je prostě chci přečíst, ale nedokážu si k nim moc najít cestu. Snad se někdy přemůžu a zjistím, jak jsou naši autoři úžasní a jaký v nich máme kulturní poklad.

5) Dystopie nebo reálné knihy?
Když je to dystopie dobrá, nepřekombinovaná, tak dystopie, jinak reálná kniha. Ale nejlepší je podle mě realita s kapkou něčeho - Harry Potter se přece taky neodehrává v budoucnosti ;). Ale pokud nepočítám tyhle napůl tak vážně asi spíš ty reálné knihy, ale je možné, že je můj názor zkreslený, protože na mě ohromně zapůsobila Zlodějka knih :).

6) Šťastné konce nebo smutné konce?
Šťastné konce! Občas se do knihy přeci jen hodí třeba ten smutný konec a jednou za čas si u knížky taky třeba ráda pobrečím, ale spíše ty šťastné konce. Dodávají (občas naivní) naději, že tak skončíme taky - tedy šťastně. A vůbec nesnáším, když mi autor zabije oblíbenou postavu (Moje sestra Jodie! - byla jsem menší vcelku mě to vzalo...).
Tohle musím někdy zkusit, mimochodem vidíte tam zase 
The book thief? :D

7) Hrdinka nebo hrdina?
Hrdina, ale hlavně proto, že hrdinek je přehršel (a já se s nimi většinou moc neztotožním...) Takže je vlastně asi nejlepší, když je to vyrovnané, ale pořád je ten klučičí pohled takový lákavější, asi proto, že se toho v reálném životě nedočkám.

8) Vlkodlaci nebo upíři?
Co já vím?! Ale nejspíš dhampýři z Vampýrské akademie. Takže upíři... Doufám, že mi vlkodlaci odpustí, ale vlkodlačí knihu, která by mě šíleně bavila jsem nečetla...

9) Kouzelníci nebo víly?
Co je to za otázku :D ? Kouzelníci vždy a všude. Víly mi vždycky v knihách připadaly jako prolhané mrchy (a mršáci - ti jsou snad ještě horší...), které milují hádanky a unášení dětí, popřípadě zadržování smrtelníků v podzemí...
(A pak taky, copak nestačí jedno jméno - Harry Potter...)

10) Tenké knihy nebo tlusté knihy?
Takže tohle je hodně sporné. Záleží na tom, jak mě kniha baví, jak je napsaná a pokud je to knížka tenká, ale má dvacet dílů, tak copak se to dá brát za tenkou knihu? Abych to vyjasnila - mám ráda knížky do čtyřset stran. Proč? Protože větší se mi nevejdou do tašky :D. Takže je fajn když má kniha do čtyřset stran, takže si ji můžu s sebou vzít do školy, ale když čtu knížku doma a nechci ji nikam brát, tak je mi to jedno. Když mě ta knížka baví, ať si má stran třeba dva tisíce :).

11) Kniha s přebalem nebo bez přebalu?
Bez přebalu pokud je moje a já ji ještě nemám obalenou, klidně s přebalem, pokud je obalená z knihovny. Ale pokud mám třeba svoji knihu, nebo půjčenou od kamarádky s přebalem, tak to stejně většinou nevydržím a přebal sundám. Muchlá se, ohýbá, sjíždí :D.

12) Série nebo samostatné knihy?
Obojí má něco do sebe a mám ráda třeba takové trilogie - není to moc a není to málo. Ale jednodílné knihy jsou taky skvělé!

13) Knihy ze současnosti nebo z historie?
No, do nedávna jsem si myslela, že když bych četla knihu z historie, tak, že bych to nepochopila, nedokázala se vcítit do děje a tak...A pak jsem si přečetla Zlodějku knih :D. Takže je mi to vcelku jedno. Knihám ze současnosti víc rozumím, ale zároveň mě baví zjišťovat jak se dřív žilo :).

Tak, to už je všechno,
mějte se pěkně, piště hodně článků (neřiďte se mým příkladem) a já se s vámi loučím,
Matty :).

sobota 11. ledna 2014

My life upside down

Ahoj,
tak jsem si říkala, jak začnu nový rok radostně, všechno bude lepší a svět veselejší.
Ehm, moc to nevychází.
Tedy záleží na tom, jak se to vezme, ale můj život je prostě rok od roku divnější. A depresivnější.
Abyste to pochopili, tenhle týden jsem si připadala zhruba takhle:


Ale zpátky k těm lepším věcem, tenhle článek je takový vykecávací souhrn prvního týdne tohoto roku. Ani mi nepřijde, že to je první týden školy, nic se nezměnilo :/...

Takže první věc - v pondělí na výtvarce v ZUŠ (Základní umělecká škola) jsem ještě dostala od kamarádek úžasné dárky k Vánocům, co jsme si nestihly dát :). Konkrétně bloček s hyacinty, naprosto dokonalý lapač snů (už jsem se zmínila, že je zbožňuju?) a lak na nehty, který je průhledný s trochou stříbrných třpytek :) (a není na fotce vidět...).


Dál - v průběhu týdne mi chodily přívěšky a řetízky z E-baye, které jsem si objednávala přes kamarádku už nějaký ten čas před Vánoci, tak jsem ráda, že dorazily. Teď nevím, co nosit dřív :D.


V úterý složila Anee ve škole tyhle super jeřáby z papíru - byla by to škoda, kdybych se nepodělila :).


Odpoledne v úterý jsem byla teď už vlastně naposledy (vysílám k nebi prosbu, aby měli volné místo a já se mohla ještě přihlásit do dalšího pololetí...) na kurzu focení v ZUŠ. Moc mě to baví a chodím tam s lidma, co znám - když jsem tam poprvé šla myslela jsem, jak mi to nepůjde a budou mi to vysvětlovat samí cizí lidi. Byla jsem vcelku překvapená, když jsem tam potkala svého bývalého spolužáka a kamarádku, kterou znám snad už z porodnice :D.
Paní učitelka šla s mým bývalým spolužákem řešit fotky na příjmačky a my jsme si pustily hudbu a zkoušely fotit moje nové přívěšky (třeba ta malá vločka vypadala moc pěkně) :). Jo a vyvolávaly jsme budíky :D.

No, středa se nesla ve znamení tanečních. Nechápejte to špatně - já jdu do tanečních až v září příštího školního roku (a poněkud se toho děsím), ale už je pomalu čas to řešit. Takže jsme si u kamarádky udělaly zkušebnu šatů a já s úspěchem zjistila, že ze všech těch šatů, co mají moje kamarádky (já nemám žádné...) mi jsou dobře tak jedny :D.
A když jsem potom jela domů, vyfotila jsem si tohle:
Na té fotce to není moc vidět, ale svítily už pouliční lampy, takže to vypadalo zajímavě :).


Tenhle článek bude asi dost dlouhej, jenže já bych toho chtěla ještě tolik říct, ehm, napsat :D
- Tak tedy, za tenhle týden jsem učinila dva obrovské objevy:

1) Dr. John H. Watson má opravdu blog!!! Jak jsem o tom mohla nevědět?!? :D No, je skvěle udělaný a baví mě číst si to, co jsem viděl v seriálu Sherlock. Akorát ten poslední článek nechci číst, protože jsem epizodu ještě neviděla - nejde mi nic stahovat :/.
Blog Johna H. Watsona

2) Existují webové antikvariáty! Nebo spíš antikvariáty, co mají kamenný obchod, ale i e-shop. Asi si v blízké době objednám nějakou povinnou četbu :D, jen jsem ještě nikde neviděla Jak je důležité míti Filipa (v antikvariátech) - asi je to moc žádané...

Taky jsem si všimla, že poslední čtyřčíslí kódu mé průkazky do knihovny je 1862. Říkala jsem si, že by to bylo zajímavé datum, takže tady máte 4 fakta o roku 1862:

  • 27. ledna byl založen v Praze Sokol
  • 14. července se narodil Gustav Klimt
  • 22. srpna se narodil Claude Debussy
  • 21. ledna zemřela Božena Němcová
Taky jsem za tenhle týden četla, sice asi ne nijak moc oproti ostatním, ale na mě je to úspěch:
- Dočetla jsem Zlodějku knih a napsala recenzi
- Přečetla kus Cinder (ačkoli jsem pořád zaseknutá zhruba v půlce...)
- Přečetla jsem Tweety s city, na které doufám napíšu recenzi
- Včera večer - teda spíš dneska ráno kolem druhé jsem dočetla VA 6 (Ááááá...)
- A přečetla jsem pár stran Percyho Jacksona v ANJ (sláva, už jsem zase o deset stran dál!)

No, takže to už bude asi všechno a pokud jste se někdo dočetl až sem, tak tu máte ode mě ještě na rozloučenou dvě písničky :).




P.S. Konečně se mi povedlo vytvořit vzhled, který se dá přizpůsobit každému ročnímu období, je jednoduchý a jsem s ním spokojená, tak mi držte palce, abych ho pozítří nezměnila :D.
Matty.

pondělí 6. ledna 2014

Recenze: Zlodějka knih - Markus Zusak

Anotace: Začínáme rokem 1939. Evropa je v pohybu. A smrt nikdy neměla víc práce. Liesel je malá dívka, která žije na malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády odvedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí nepřítomného Führera a krade knihy. Jinak řečeno to obyčejné dětství není: promluví do něj bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád: co by to taky bylo za příběh, kdyby neměl vypravěčku? Nechte se zlákat jejím vyprávěním: účinkuje v něm to děvče, harmonikář, židovský boxer, Němci a zloději. Dozvíte se z něj, že i smrt má srdce.
Originální název: The Book Thief
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 528

Jak jsem se ke knize dostala:
No, jednoduše - přinesl mi ji Ježíšek. Tedy na moje přání :). Vlastní příběh k téhle knížce zatím nemám. 

Něco málo o ději:
Děj začíná, cestou teprve devítileté Liesel do svého nového domova. Tady také poprvé potkává vypravěčku tohoto příběhu - totiž smrt. V průběhu knížky se potkají ještě párkrát a za těch několik okamžiků se sama smrt rozhodne vyprávět příběh založený na několika knihách, příběh o dětství jedné dívky, který nekončí příliš dobře. 
Ale nezačíná zas tak špatně. Liesel přijíždí do nového města, nové ulice - Himmelstrase. I přes nerudnou adoptivní mámu a některé sousedy se spřátelí se svým novým tátou, který ji přichází utěšovat, když se v noci probouzí z nočních můr. A najde si i jiné přátele, skupinu kluků, co s nimi chodí hrát kopanou a zvláště se spřátelí s Rudym Steinerem, který ji vlastně má taky moc rád. Jenom to dává najevo způsobem, jakým asi desetiletí dokážou projevit přátelství nebo lásku. Další útěchou jsou pro malou dívku také knihy. Když Liesel na počátku své zářné kariéry zlodějky knih sebere černou knihu ze sněhu, netuší ani, co to je za knihu. 
Liesel totiž neumí pořádně číst ani psát. A tak se s jejím novým tátou pravidelně uchylují do sklepa, kde se učí číst a správně psát slova. Společně se prokousávají knihami - jednou knihou, kterou ukradla a knihami, které dostala. A tohle je vlastně ještě začátek. A tak se v příběhu spolu s vypravěčkou prodíráme neklidným, válkou zastřeným, a přesto v mnoha ohledech radostným dětstvím Liesel Memingerové. 

Moje první dojmy z knihy:
Začátek Zlodějky knih je trochu zvláštní tím, že je tu několik úryvků až z pozdějších událostí v knížce, a tak mi to moc nedávalo smysl. Teď zpětně už to ale chápu, takže vlastně nic nemám ani proti začátku knihy :). Taky mi chvíli trvalo než jsem se sžila s úryvky vypravěčky, kterých je v knížce spousta, ale jsou to skvělá ozvláštnění celé knížky a vlastně mě moc bavily. Smrt jako taková je úplně skvělá vypravěčka a originální nápad a je milé, když si člověk může představovat smrt takovou, jaká je tady - milosrdnou, avšak nevyhnutelnou.

Moje konečné dojmy z knihy:
Ještě než jsem začínala tuhle knížku číst, tak jsem se bála, že mě to vůbec nebude bavit a byla to taky moje první kniha o druhé světové válce. Jenže tady je všechno podané pravdivě, a přesto s lehkostí, takže Zlodějku knih nakonec považuji za jednu z nejlepších knih, co jsem zatím četla :). Taky jsem v téhle knížce našla strašně moc krásných nebo poučných frází. A nebo situace, kde dítě vystihne nějakou situaci lépe než dospělý. A to se mi opravdu moc líbilo.
A taky jsem si uvědomila, že bych si měla knih mnohem víc vážit. Liesel jich měla snad za celý život jenom pár a její největší radost pocházela z toho, že si mohla přečíst o správném pohřbívání, protože to byla jediná kniha, kterou měla. No, řekněte, kdo by z toho v téhle době měl takovou radost ;D?
Taky se mi tahle recenze píše docela těžce, protože obsáhnout krásu Zlodějky knih v pár odstavcích nejde a já na to ani nemám "vyspělou mluvu" :). Tak doufám, že to alespoň trochu dává smysl.


Proč byste si měli tuhle knihu přečíst:
Protože je to moc krásný příběh, který se lehce čte, a nejde se od něj odpoutat. Taky je v něm hodně pravdy a je z něj jasné, že druhá světová válka nebyla opravdu růžová, a to už vůbec ne v Německu. A je moc milé přečíst si o dětství někoho, kdo miluje knihy ještě víc než vy. 
Moje hodnocení:
5 hvězdiček

No a u nás má 16. 1. v kině premiéru chystaný film a pokud byla pro vás moje recenze příliš chaotická, tak si pusťte trailer. Já bych na něj mohla koukat pořád dokola :).


Matty.