úterý 25. února 2014

Recenze: Nemožná holka @adorkable - Sarra Manningová

Anotace: Jeane Smithová je nesmírně osobitá, přemýšlivá, ale i nesnesitelná a drzá teenagerka, která se vyžívá v blogování a tweetování. Sama si na internetu vybuduje svůj svět (Adorkable) a získá statisíce fanoušků. Založí blog a následně lifestylovou firmu, která si získá celosvětovou popularitu právě díky Jeanině „ujetosti“.´Navzdory tomu všemu se zamiluje do Michaela,který však záhy neunese, že je pořád středem pozornosti Jeane, a nelíbí se mu její sebestřednost. Jeane se rozhodne odejít ze školy, přestat si všímat všech reálných lidí a soustředit se jen na svůj „adorkable“ svět. Dokáže však virtuální realita nahradit lidskou vřelost, lásku a porozumění?
Originální název: Adorkable
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 320

Jak jsem se ke knize dostala:
Přes recenzi u Freckles, protože u ní má knížka 95% a knížky podle Freckles mi většinou sednou. No, nemýlila jsem se :). Nemožnou holku mám půjčenou z knihovny, ale možná si ji časem pořídím domů, protože bych si ji ráda přečetla později znovu. 
A určitě si chci přečíst od Sarry Manningové nějakou další knížku!

Něco málo o ději:
Nemožná holka @adorkable je příběh o Jeane Smithové, která je ve světě médií poměrně známá, píše sloupky do novin, na twitteru má půl milionu stoupenců, a přesto je ve škole považována téměř za společenskou spodinu, všichni neustále pomlouvají její módní "kreace" a kromě přítele Barneyho se s ní nikdo nebaví. 

A Jeane to tolik nevadí, ze svého magorství si vytvořila styl, magorstvím žije. Její blog pro ni znamená opravdu hodně a málokdy byste ji potkali bez mobilu v ruce, při psaní tweetů. Bydlí sama, protože její matka je v Peru, sestra v Chicagu a s otcem si nerozumí. A hlásá, že je ráda, že se osamostatnila, přesto, že se živí téměř výhradně gumovými medvídky.

A potom je tu Michael Lee. Školní krasavec a mistr dobrých vztahů s každým, ať už patří do jakékoli party. Nebýt toho, že se Barney dal dohromady s Michaelovou (teď už) ex-přítelkyní, nejspíš by spolu nikdy nepromluvili. 
Jenže stačilo pár nevraživých slov a jejich cesty se propletly. Doslova. A zvláště, když Michael omylem shodil Jeane z kola. 


Moje první dojmy z knihy:
Já vlastně ani  nevím, proč tu mám tuhle kolonku, když jsem tuhle knížku četla na jeden zátah, takže moje počáteční pocity z knížky jsou stejné, jako ty konečné po dočtení.
Zatím. Uvidím, co to se mnou udělá v příštích dnech.
Asi si zase začnu víc vážit toho, co mám a věřit v to, že každý může v životě něco dokázat, když bude dělat něco, co ho baví. Ale že udělat s tím díru do světa není nezbytně nutné k tomu, aby byl člověk šťastný :). 

Nevím proč, ale od začátku jsem tak nějak tušila, že se mi tahle knížku bude líbit (neříkám věděla - jenom tušila), přesto, že ta obálka by bez té dívky vypadala mnohem lépe. Asi to má být Jeane, ale díkybohu za mou vlastní představivost, kde "moje" Jeane, vypadá trochu lépe k obrazu mému :D. 
No, od začátku mě kniha vtáhla do děje (měla bych se odnaučit psát tyhle věty, co se píšou všude a jsou nacucané samými klišé :D). První polovina je rychlá, vtipná, až skoro taková klasicky puberťácká.

A jako zastánce vcelku liberálního názoru "Ať si každý čte, co chce a klidně vyjadřujme své názory, ale v rámcích mezí, jo?" musím říct, že takovéhle knihy mám vcelku ráda. Prostě mi občas některé z nich (třeba tahle) přijdou stotisíckrát lepší než některé dystopie, fantasy nebo paranormální romance, i když tyto žáry taky "můžu" :D. 
Je mi to bližší, když se příběh odehrává ve světě, kterému rozumím, a ve kterém jde většinou hlavně o vývoj postav, jejich myšlení a názorů, které pak ovlivňují příběh :). Tedy aspoň poslední dobou :). 




Moje konečné dojmy z knihy:
Tak jsem si na psaní tohoto odstavce počkala přes noc, abych věděla, co to se mnou udělá. Protože i když je to "jenom" romantická oddechovka, hezky po částech mi rozebrala moje názory na sebe samu a přeskládala je zpátky :D. 
A zní to strašně divně, když se snažím psát hlubokomyslnější věty do recenze o knížce, která na to vůbec, ale vůbec nevypadá, jenže mně přijde, jako by to bylo to správné, co o této knížce psát. 
Je to, jako by ta knížka vychovávala, motivovala a ukazovala správné cesty náctiletým, ale tak, že to nepoznáme. Jenom si řekneme, že to byla zase jednou rychlá romanťárna, a ta knížka nám přitom jemně podstrkuje správné názory na svět. 
Ehm. Jo, zní to divně.


Abych se z toho nějak vymotala - děj druhé poloviny knihy je opodstatněnější, skoro důležitější a také tak 
nějak méně veselejší, i když knížka i tam zůstává vtipná :). 
Jeane zase pro jednou nebyla ubrečená, ani naprosto hloupá hlavní hrdinka. Byla to hodně promyšlená postava a klidně bych si ji dokázala představit, jak ji potkám na ulici a všichni se za ní otáčejí, kvůli tomu, co má na sobě :). 
No, a Michael měl taky něco do sebe. A k tomu byli oba ještě dostatečně reální a ne úplně dokonalí, což mi na postavách taky často vadí :). 

A ještě bych málem zapomněla - Nemožná holka je geniálně napsaná! Sarra Manningová má neskutečný vypravěčský talent a asi poprvé za celý život, mi nevadilo, že se v knížce střídají pohledy Jeane a Michaela - naopak, líbilo se mi to :). Bylo krásně poznat, kdo vypráví kterou kapitolu (no, oni se vlastně přesně střídají, ale o to nejde...) a rozhodně není důvod se bát, že si spletete vypravěče :).

Proč byste si měli knihu přečíst: 
Protože je to strašně vtipné, milé, chytré a přečtete to hodně rychle. Taky proto, že kdyby se vám to nelíbilo, tak vás může utěšit, že jste nad tím nestrávili tolik času (- uznávám, hloupý důvod :D). A proto, že tahle rádoby "recenze" nedokáže vystihnout podstatu knížky, takže si to budete muset přečíst, abyste pochopili :D. 

Moje hodnocení:
10/10

Když už jsem u toho, tak bych se asi měla zmínit, že přecházím na systém "bodování" od jedné do deseti. Ne, že by mi pět hvězdiček bylo málo, ale bojím se, že bych se začala ve velkém uchylovat k půlení hvězdiček a přijde mi lepší jich potom dát nepůlený počet z deseti. 
No, asi jsem to moc neosvětlila, tak to když tak berte jako fakt :D. 

A mějte se nádherně, užívejte už nadcházejícího jarního počasí a jo, vím, že takovéhle věci se do recenzí nepíšou, ale já jsem začátečník a prostě jsem si nemohla pomoct :D.
Matty :).

středa 19. února 2014

Seriály.

Ahój,
ani nevím, co mě to popadlo, ale najednou mám strašnou chuť vám napsat o seriálech na které se méně nebo více pravidelně koukám :).
Doufám, že se najde nějakej podobnej závislák jako já :D.

1) Sherlock
Nejdokonalejší seriál na světě. Absolutně si zaslouží být na prvním místě a jsem ochotná se o tom hádat, jenom pokud se někdo vytasí s Hrou o trůny, protože z té jsem neviděla ještě ani jeden díl, takže nemůžu soudit :D.
Jak název napovídá, jedná se (pro ty, kdo neznají, což je ostuda, ale budiž...) o další zpracování slavných povídek od sira Arthura Conana Doylea, se známým mistrem dedukce Sherlockem Holmesem v popředí. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Johna Watsona a inspektora Lestradea.
Každopádně toto zpracování je výjmečné tím, že je zasazeno do současného Londýna a také tím, že to je prostě geniální. A to jsem se ani nezmínila o hereckém obsazení - Sherlock: Benedict Cumberbatch - no, nevzali byste si ho domů? Já jo. A ten hlas...:3.
Informace pro vás důležitá: Všechny informace jsou v tomto případě důležité, ale hlavní je jedna: Kdo to ještě neviděl, koukejte si to okamžitě stáhnout/pustit :D!

2) Elementary
Původně jsem chtěla Sherlocka a Elementary něčím proložit, abych vám nepřipadala jako úplný blázen, ale nakonec jsem si řekla, že když už blázen, tak proč byste o tom nemohli vědět, že?
Já jsem totiž blázen do Sherlocků. Všech.
Takže ano, v Elementary je další Sherlock, ale tady kromě toho, že se to odehrává v New Yorku v současnosti, je John Watson vlastně Joan Watson - tedy ano, John Watson je žena. A hraje ji Lucy Liu, což mi přijde bezva :).
A taky je zde takové překvápko ohledně Sherlockova úhlavního nepřítele Moriartyho a jeho životní lásky Irene Adlerové. Ale tam už se dokoukejte vy ;).
Informace pro vás důležitá: Není to zdaleka tak dobré jako Sherlock, ale v řadě normálních kriminálek Elementary více než vyčnívá :).

3) Marvel´s agents of S.H.I.E.L.D.
Jo, jsem blázen do Marvelovskejch filmů.
A taky do Roberta Downey Jr....
A ten v tomhle seriálu vůbec nehraje.
Ale hraje Iron mena.
A taky Sherlocka.
Ale ve filmovým zpracování, které nemá se seriálem co dělat.
Ale to nevadí :).
No, abych se vůbec dobrala k tomu S.H.I.E.L.D.u :D - Kdo nezná Marvelovské filmy (nebo alespoň některý...), nebo nečte komiksy, tak asi netuší, o co jde.
Marvel´s agents of S.H.I.E.L.D. jsou vlastně tajní agenti, kteří řeší všechny případy, které se týkají nadpřirozených věcí/ věcí z vesmíru/ geniální fyzikálních objevů, které se zvrtly a dalších podobných věcí.
(A taky měli na svědomí Avengers, ale to asi vážně nepotřebujete vědět...)
Informace pro vás důležitá: Seriál pro ty, kteří mají rádi záhady, nebo filmy a komiksy od Marvelu. (Já například obojí :D.)

4) Vampire diaries
Četla jsem první díl a vůbec se mi nelíbil. Hold jsem byla namlsaná ze seriálu :D. A ten je fakt super a upřímně neznám snad nikoho, kdo by aspoň nevěděl, že to existuje :). Takže nevím jestli je potřeba něco vysvětlovat.
Ale tak radši trochu ve zkratce: Stefan - upír, klaďas, Damon - upír, bad boy (v pozdějších sériích už ne, ale na to si počkejte...), Elena - dívka, okolo které se to všechno vlastně točí :D.
A i když je to vlastně skoro pořád o tom samém, jsem u páté série (takže tam, kde zrovna vycházejí nové díly) a pořád mě to baví, ale zase na druhou stranou souhlasím s tím, že by to mohli pátou sérií ukončit, aby to mělo důstojný konec :).
Informace pro vás důležitá: Upíři, čarodějové, vlkodlaci, romantika, magie, záhady, kouzla, krev, na některé díly doporučuji nekoukat před spaním (tedy pokud tak běžně nekoukáte před spaním co já vím, na Saw, to si to klidně pusťte ;)).

5) Glee
Seriál o školním pěveckém sboru, ke kterému mě přivedla kamarádka (Anee), a který je mi blízký námětem - sama totiž do našeho školního pěveckého sboru chodím :).
Zatím jsem viděla jenom 1. a 2. díl první série a 1. díl páté série a dost se mi to líbí, i když si někdo může myslet, že je to stupidní :D. A radši bych na Glee koukala úplně od začátku (první série), jenže třetí díl nemůžu nikde sehnat :/.
Informace pro vás důležitá: Ryze teenagerovský seriál - řekla bych, že dospělí ho příliš neocení :D.

Příležitostně:

6) Teen Wolf
Viděla jsem první díl, a to včera :D. K seriálu mě přivedla druhá kamarádka (Niki S.). Jako seriál zatím fajn, i když jejich podoba vlkodlaků se mi vážně nelíbí a scéna s mrtvolou v lese mě vyděsila :D.

7) Dr. House
Myslím, že není nutno vysvětlovat, o co jde :). Sledováním postupně jsem se dostala někam ke třetí sérii, a když se mi zrovna nechce koukat na nic jiného, ani nic číst, nebo když mám prostě na to náladu, tak si Dr. House pustím.
A taky jsem ujetá na tyhle speciální nemoci a kuriózní případy :D.

Tohle bude asi všechno, i když předpokládám, že by se časem mohlo pár seriál přidat :).
Matty :).

A na jaké seriály koukáte vy (protože, co já vím, tak každý na něco kouká)? Máte nějaké super tipy?A koukáte alespoň někdo na to samé, co já? :D

neděle 16. února 2014

Recenze: Nejistý zítřek - Avery Williams

Anotace: Serafina už prožila celá století. Ale teprve nedávno si začala připadat opravdu naživu. Konečně se rozhodla opustit svého přítele Cyruse a po letech a letech, kdy musela střídat těla kvůli zachování své nesmrtelnosti, se konečně usadila někde, kde je šťastná. Protože našla Noaha. Ale pak se stane něco velmi podezřelého a Serafina se začne obávat o své nové přátele. Rozhodne se Sera pro další, nové tělo – a jiný život – nebo najde způsob, jak si udržet navždy, co právě získala?
Originální název:  The Impossibility of Tomorrow
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 280
Série: Inkarnace, 2

Jak jsem se ke knize dostala:
Nevím, jestli mám popisovat, jak se mi do rukou dostala tato kniha, když je to druhý díl. Je logické, že jsem si Nejistý zítřek přečetla, protože se mi líbil první díl a chtěla jsem vědět, co bude dál :).
Ale když už jsem u toho, tak Nejistý zítřek je druhý díl ze série Inkarnace od spisovatelky Jessey Perry, která ale píše pod pseudonymem Avery Williams.
První díl této série jsem četla v loňském roce, když jsem ještě nepsala recenze, takže vám to asi bude připadat divné, že píšu recenzi na druhý díl a přitom recenze na první díl tady není. Za to se moc omlouvám.

Něco málo o ději:
Když se Serafina Amesová v roce 1348 vypravila na ples, netušila, že má na něm i zemřít. Od smrti ji dělil opravdu jen krůček. Jenže tehdy se objevil Cyrus, mladík, který dal Serafině napít elixíru, který oddělil její duši od těla a Serafina se "převtělila" do mrtvého těla někoho jiného. A od té doby uplynulo již šest staletí.
V druhém díle se Serafina Amesová stále ještě zabydluje v těle Kailey, do kterého se dostala omylem. Zárověň si ale uvědomuje, že život v těle Kailey se jí líbí a poprvé za spoustu let si připadá doma. Najednou má milující rodiče, bratra a nové přátele. Jenže tahle pohádka netrvá dlouho.
Serafinu dohání její minulost a s ní muž, který ji chorobně miluje.
Doteď před ním Serafina utíkala. Jenže teď má ve svém životě lidi, které chce chránit.

Moje první dojmy z knihy:
Nejistý zítřek navazuje příběhem přesně na Alchymii věčnosti a většina děje se točí okolo jediné otázky:
"Kdo je Cyrus?", a nebo spíš: "Čí tělo si vzal tentokrát?".
A začátek téhle knížky byl vážně trochu divný. Serafina podezírala Noaha, ale já se jí nedivím, protože podle toho, jak se choval, bych ho já podezírala taky. A najednou se Noah začal chovat zase jako Noah a Serafině došlo, že to opravdu není Cyrus. No, prostě trochu divné.
Ale pak se to více méně srovnalo :). Kniha měla spád a četla se rychle. Bavilo mě pozorovat, jak se Serafina snaží zjistit, kdo je Cyrus a bavilo mě i to, co kvůli tomu musela obětovat, i když mi to bylo líto.
I postavy, na kterých je kniha téměř založená, byly zajímavé. Leyla - prototyp roztomile bláznivé nejlepší kamarádky, téměř mystická Echo, ale i Reed, přestože se choval zvláštně.

Moje konečné dojmy z knihy:
Celkově mi druhý díl přišel jako detektivka šmrncnutá alchymií, a to vážně nebylo na škodu :).
A jestli to dobře chápu, tak série touto knihou končí. A budu znít jako hnidopich, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby se tyhle dva díly sloučily - vzhledem k tomu, že na sebe přesně navazují :). Jenže já do toho nemám moc, co mluvit, takže tak.
No, a co se týče konce příběhu, tak se mi docela líbil, jelikož já ráda happyendy, ale je pravda, že tenhle byl vážně trochu moc klišé. Takový ten až moc šťastný happyend, díky kterému si knihu moc nezapamatujete.
Ale celkově je to pěkná kniha, i když asi krom alchymie ničím zvláštním nevybočuje z řady oddechových YA knih :).




Proč byste si měli knihu přečíst:
Protože každý je někdy opravdu unavený, a tahle série je podle mě výborná jako oddechové čtení, když už se vám nechce učit chemické vzorečky, číst povinnou četbu, nebo když jste jednoduše vyčerpaní z náročného dne ve škole nebo v práci :).

Moje hodnocení:
3,5/5 hvězdiček 

Matty :).

čtvrtek 13. února 2014

Co dělat na Valentýna, když jste sami?

Ahoj,
vím, že je Valentýn až zítra, ale trochu se bojím, že budou blogy přecpané Valentýnskými články, takže můj Valentýnský článek přidávám již dnes :).
Mimochodem - úplně jsem na to zapomněla, ale před třemi dny, tedy 10.2.2014 měl Matty´s life in a fairytale svoje 1. narozeniny! Nemůžu uvěřit, že jsem tu vydržela tak dlouho, a že můj blog čte více než miliardtina lidí celého světa (tedy 8)! Takže vám moc děkuji - nikdy bych nečekala, že se najde někdo, kdo bude číst mé bláboly :D!
Tak, to bylo tedy jedno menší narozeninové okénko a teď se zase vrátím k Valentýnskému článku :).

Obecně je známo, že svátek Svatého Valentýna slaví zamilovaní lidé a páry. Jenže co my ostatní - my, co ještě na svého prince na bílém koni (popřípadě princeznu) čekáme?
Mně jsou obecně známy tři možnosti:

  1. Dělat, že Valentýn neexistuje.
  2. Sednout si k romantickým filmům, knížkám a hudbě a prožívat "imaginárního" Valentýna.
  3. Sednout si k filmům, knížkám a hudbě s úplně opačným námětem, abychom na Valentýna zapomněli.
Osobně preferuji první možnost - občas na to během dne úplně zapomenu, nebo možnost číslo dvě, která mi také vyhovuje. Můžu si udělat maraton romantických filmů a knížek, a přitom to nikomu nebude připadat moc divné :D.
Každopádně těm, kteří Valentýna neprožívají se nedá nic moc doporučit :D.
A k možnostem dvě a tři bych měla pár tipů, tak jdeme na to :).

1) Filmy 
Bylo docela obtížné vybrat pouze pár filmů, které bych doporučila, a tak jsem se nakonec rozhodovala hlavně podle sebe, takže vám tím přiblížím jaké filmy mám ráda já :).

Filmy vhodné pro prožívání "Imaginárního Valentýna":

10 důvodů proč tě nenávidím/ 10 things I hate about you
Tak o tomhle filmu bych mohla psát eseje. Viděla jsem ho spoustakrát a znám ho téměř nazpaměť. Dokonce už se na něj ani nemůžu dívat s kamarádkama, jelikož říkám všechny hlášky dopředu.
Je tu jednoduchá, ale vtipná zápletka. Sympatické postavy a hlavně Heath Ledger, kterého úplně zbožňuji :D!
Vážně, jestli jste to ještě neviděli, tak to koukejte co nejdříve napravit!

Harry Potter a Ohnivý pohár/Fénixův řád
Nevím, jak vy, ale já bych se na Harryho mohla dívat kdykoli, takže nechybí ani teď a navíc Fénixův řád dávají zítra příhodně v televizi :).

Jak porodit a nezbláznit se/ What to Expect When You're Expecting
Nevím proč, ale když jsem si řekla "Valentýnské filmy", jako první mě napadl právě tenhle film. Tak jsem ho sem zařadila :). Je to vážně bezva komedie!

Filmy vhodné pro prožívání "AntiValentýna":

Kill Bill/ Kill Bill
Řekla bych, že toto je tak nějak prototyp antiValentýnského filmu, ale nedoporučuji slabším povahám. Falešné krve se při natáčení spotřebovalo přes 1600 litrů.

Scary movie: Děsnej biják/ Scary movie 
Tohle je také takové osobní, protože to bylo první, co mě napadlo. Scary movie zná snad každý a první díl je geniální :D. Smích zaručen!
(P.S.: Věděli jste, že ve slovenštině to překládají jako "Strašné kino"?)




2) Knihy
Myslím, že u knížek napíšu jenom anotace, protože jsou to zase knížky, které mám ráda a určitě bych o každé napsala strašně dlouhý odstavec :D.

Knihy vhodné pro prožívání "Imaginárního Valentýna":

Espressologie - Kristina Springerová
Anotace: Sedmnáctiletá studentka Jane si přivydělává v malé kavárně jako baristka a časem vytvoří teorii, podle níž se charakter lidí pozná dle jejich oblíbené kávy. I jí samotné to přijde jako trochu bláznivý nápad, ale jen do doby, než dá dohromady několik párů, kterým to pak úžasně klape. V tu chvíli se z ní stává espressologická hvězda, k níž si chodí pro radu a rande lidé z celého města. Ale dokáže Jane najít životní lásku i pro sebe, nebo bude jediná, komu se štěstí vyhne?

Rudá jako rubín - Kerstin Gier
Anotace: Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.

Knihy vhodné pro prožívání "AntiValentýna":

Rebelové věčnosti - Gerd Ruebenstrunk
Anotace: Co když věčnost zmizí jediným mrknutím oka?
Nadnárodní korporace Tempus Fugit dosáhla nemyslitelného – dokáže obchodovat s časem. Chcete koupit nebo prodat deset let života? Nebo rovnou celý? Věčný život se zdá na dosah. Ale je tato převratná technologie skutečně tak bezpečná, jak tvrdí Tempus Fugit? Nebo jsou všechny ty podivné události, které se dějí po celém světě, důsledkem zahrávání si s časem a tím i celým vesmírem a dříve či později uvrhnou svět do chaosu, jak tvrdí tajemná organizace Rebelové věčnosti?
A jak s tím vším souvisí Willis, který se o nic z toho nezajímá a pouze se raduje z právě získané svobody a vlastního bytu? Nakonec si však i on bude muset vybrat jednu ze znepřátelených stran. A rozhodně to nebude lehká volba, protože věci nejsou takové, jakými se zdají být…


Jáma a kyvadlo a další povídky - E.A.Poe
Titulní povídka Jáma a kyvadlo vypráví v první osobě příběh nevinného vězně, který je bezdůvodně španělskou inkvizicí podrobován těm nejkrutějším formám mučení, při kterých ale netrpí tolik jeho tělo, jako jeho psychika.











3) Hudba

Písničky na "Imaginárního Valentýna":
Lawson - Learn to love again 



Woodkid - I love you

Písničky na "AntiValentýna":
Simple Plan - Yoour love is just a lie


Lawson - Juliet

Tak to už bude z Valentýnských tipů všechno a zítra nebo v sobotu bude možná ještě Valentýnský-inspirační-kreativní článek :).
Matty :).
A co vy? Slavíte Valentýna? Nebo radši děláte, že svátek zamilovaných neexistuje :D? 

středa 12. února 2014

Inspirační článek - Zebra mania!

Ahoj :),
jsem úplně mrtvá :D a ještě se budu muset učit biologii, ale nechci, aby to tady na blogu stálo, takže jsem se rozhodla napsat dneska ještě jeden mini-článek :).
Ještě než jsem odjela na hory (vlastně v přestávkách mezi balením a hraním na kytaru), jsem tak trochu tvořila. Původně jsem tenhle článek chtěla nazvat DIY, ale potom mi došlo, že to za Do It Yourself absolutně považovat nemůžu, takže z toho vznikl takový menší inspirační článek :).

Omlouvám se, ale použila jsem foto z letáku ze serveru
AkcniCeny.cz, protože jsem samotnou folii zapomněla vyfotit :D.
Asi týden před tím, než jsem odjela na hory byla v Lidlu zase taková ta akce s potřebami pro kutily (a nebo to byla ta výtvarná akce?) a já konečně sehnala zebrovanou lepící fólii. Brousím si na ni zuby už asi rok, ale vždycky, když v Lidlu byla tahle akce, tak jsem to buď nestihla, nebo neměli zebrovanou :D.
A když už jsem ji konečně sehnala, tak jsem ji samozřejmě chtěla hned vyzkoušet.
A samozřejmě jsem s ní olepila všechno možné:D.
A tady máte možnost vidět jak to dopadlo:
(Mimochodem - práce s touhle fólií je myslím každému jasná a za sebe se mi s ní krásně tvořilo :).)























Celkem jsem olepila jeden bílý sešit, jeden malý čtverečkovaný bloček, který neměl desky (ten už našel svého majitele, protože vážně nevím, co bych s ním dělala :)) a z té krabičky, co je na fotkách, mám v plánu udělat nějakou šperkovnici. Zatím na to není buď čas, nebo nápady :).

A nakonec to nejtěžší ze všeho - ve své zebra-mánii jsem si "ozebrovala" i kryt od mobilu, což bylo složité vyfotit, vzhledem k tomu, že všechny fotky pořizuji právě mobilem.
No, nakonec jsem si pomohla zrcadlem a podařilo se mi zkoordinovat se tak, že jsem se na vás i usmála :D.


Doufám, že se vám tenhle článek - nečlánek  alespoň trošku líbil, a napište, co vy? Taky něco tvoříte? Za každou trochu inspirace budu moc ráda ;).
Matty :).

neděle 9. února 2014

Recenze: Dech - Sarah Crossan

Anotace: Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí – svobodně.
Originální název: Breathe
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 264

Jak jsem se ke knize dostala: 
Nevím, jestli jsem se už o tom někdy zmiňovala, ale můj psací stůl je v hrozném stavu (asi si teď říkáte "Jak to sakra souvisí s tou knížkou?", ale já k tomu hned dojdu :D). Celá jeho deska je popsaná, pomalovaná, jsou na ní fleky od laku a odlakovače, nebo akrylových barev, spousta čmáranic a průpovídek. Ale za nic bych ho nevyměnila!
No a tak se stalo, že jsem název téhle knížky našla napsaný na stole. 
Píšu si tam totiž věci, když není po ruce papír (ten je po ruce vždy - hned vedle v tiskárně, ale to je vedlejší...) a jednou jsem si asi vypisovala knížky, co mě zaujaly, abych na ně nezapomněla. 
Takže jsem na  desce stolu  uviděla napsáno Dech a běžela jsem do knihkupectví? Ne...
Čekala jsem půl roku s rozhodováním, jestli si knihu koupit a nakonec jsem si ji přála k Vánocům :D.

Něco málo o ději:
Děj se odehrává v dystopickém, postapokalyptickém světě. Lidé zničili všechny stromy a zeleň, takže na planetě v atmosféře už není dostatek kyslíku k dýchání a jen vyvolení, nebo ti, kdo vyhráli loterii mohou žít v hermeticky uzavřených kapsulích s výměníky vzduchu a přilehlými rezervacemi s několika pár stromy, na které se turisté chodí dívat jako do muzea. 
V kapsulích si lidé kupují kyslík k přežití od společnosti Dech. Prémiové, pracující v dobře placených zaměstnáních mají dost peněz na to, si zaplatit kyslíkovou nádrž, aby si mohli třeba zaběhat. Kdežto obyčejní lidé stěží platí účet za kyslík potřebný k přežití. Chodit se musí pomalu, běhat jenom s kyslíkovou maskou, příliš smíchu, nebo lásky zakázáno - spotřebovává se přeci nepřiměřená dávka kyslíku. 
V tomto světě, v kapsuli žijí Bea, Quinn a Alina. 
Quinn - prémius, jehož otec je ředitel Dechu, Bea - Quinnova kamarádka, avšak obyčejná dívka z chudé rodiny a Alina - členka odboje.
Když se tito tři dostanou společně ven z kapsule s kyslíkovým nádržemi na tři dny, díky Quinnově pobláznění Alinou, se jim všem začnou otevírat oči a zjišťují, že život v kapsuli není tak úplně nutný, jak jim ministr neustále tvrdí. A vůbec celá kapsule a vyhynulé stromy, všechna ta očkování a nebezpečný odboj, je něco z toho, vůbec pravda

Moje první dojmy z knihy:
Bude to znít strašně přízemně, ale Bože, ta kniha má tak dokonalý formát! Není příliš velká a díky tomu, že má i celkem málo stran se krásně nosila v tašce a já ji přečetla prakticky ve škole o přestávkách :). Jediná věc, která mi na Dechu z materiálního pohledu vadí, je přebal. Tím totiž všechno ostatní dokonale zabili - abych přebal v tašce nezničila, do školy jsem nosila knížku jenom bez něj. Jenže ta knížka je bez přebalu úplně šedá a navíc se mi v tašce trochu ošoupal hřbet, jenže to už je moje chyba. Měla jsem ji obalit...no nic.
Co se týče knihy, jako příběhu, nemám na začátku knihy absolutně žádné výtky. Knížka mě rychle vtáhla do děje a já chtěla vědět, jak to všechno bude dál. Bavila mě rozdílnost postav a nejvíc jsem si oblíbila asi Beu, protože, i když si o ní všichni mysleli, jak je hloupá a slabá, tak jim ukázala opak, však to znáte ;). 

Moje konečné dojmy z knihy:
Když čtu nějakou knihu, tak nejdřív vůbec nepřemýšlím nad tím, jestli mi něco přijde trochu hloupé, nebo nevysvětlené, nebo jestli se mi kniha čte obtížněji (tedy pokud to přímo nebije do očí a já kvůli tomu knížku ani nezvládám dočíst). Takže, těch pár detailů, které mi vadily, řadím spíš sem. No, on to byl spíš jen jeden větší detail. Konec. 
Já nevím, prostě na konci se postavy domluvily na tom, jak to bude....a ono to tak bylo. Je to asi zvláštní výtka, ale čekala jsem nějaký zvrat, něco, po čem si řeknu "Woow, tak tohle jsem nečekala, okamžitě chci další díl!", jenže nic takového nepřišlo. Ale nechci kvůli tomu zase strhat celou knížku, takže tak.
Můj celkový dojem z knížky z knížky je asi takový - má to skvělý námět, promyšlené (nebo spíš samostatně přemýšlející) postavy (i když jsem měla chvilkama chuť vzít Quinna pánvičkou po hlavě...), nádhernou obálku (krom toho žlutého jména autorky - to jsem doteď nepochopila :D), úžasnou čtivost a fakt divný konec :D.

Proč byste si měli knihu přečíst:
Teď si asi říkáte, co sem budu vlastně psát, když jsem knížku takhle zkritizovala, jenže i když to tak nevypadá, tak se mi Dech opravdu hodně líbil a určitě ho doporučuji přečíst :).
A přečtěte si to hlavně jako výstrahu, co by se jednou mohlo stát nám, protože si myslím, že tohle je jedna z vcelku reálných možností, jak by mohl náš svět a naše planeta jednou dopadnout. 

Moje hodnocení:
4 hvězdičky (pátou si schovávám pro další díl ;))

Matty :).

sobota 8. února 2014

Týden na horách v Rakousku - "reportáž".

Ahojte,
tak po týdnu na lyžích, který uběhl nějak moc rychle, jsem zase zpátky doma. Přijela jsem včera v půl dvanácté, naprosto vyčerpaná, takže jsem šla už jenom spát :).
Teď, když jsem najedená a trochu aklimatizovaná vám jdu obklopená známými oranžovými a zelenými stěnami psát článek a přemítám, jestli radši zelený nebo černý čaj (to byla jedna z mála věcí, které mi v Rakousku vážně chyběly - čistě černý, nebo zelený čaj :)).
Z předchozího článku asi víte, že v Rakousku bylo krásně. Zásluhu na tom mají samozřejmě hory a lyžování, ale byla jsem tam s tak fajn lidma, že by ani nemusel být sníh a byl by to úžasný týden ;).
Tak si teď dovolím ještě s poměrně jasnou pamětí zavzpomínat a poslat vám taky trochu toho horského vzduchu :).

Balení
Nevím, jak vy, ale já balení bytostně nesnáším. Vždycky mi už potom přechází hlava kolem z toho, že nevím, co mám zabalit, natož jaké knížky mám zabalit, tak jsem jako protilátku příležitostně používala kytaru :) (jenom je škoda, že jsem si ji nemohla vzít s sebou...).

Tu francouzštinu jsem si s sebou nakonec nevzala, protože se mi nevešla do batohu :D.

Cesta do Rakouska
Do Rakouska jsme jeli cca 6 a půl hodiny a vzhledem k tomu, že to byla cesta dlouhá, tak jsme s kamarádkou začaly fotit tunely, kterými jsme projížděly. Nakonec jsme toho nechaly, protože jich bylo moc a my to nestíhaly, ale tady je ochutnávka:

Alespoň vidíte, jak jsou tunely rozdílné! :D

Moje knižní výbava
Rozhodování, které knížky si vezmu do Rakouska mě stálo opravdu hodně úsilí (a taky přemlouvání mamky, že toho Percyho Jacksona opravdu potřebuju...) :D.


Nakonec jsem s sebou měla Jámu a kyvadlo a jiné povídky, Percyho Jacksona, Einsteina a teorii relativity a Nejistý zítřek :).
A ehm, ne - nestihla jsem to všechno přečíst :D.

Hory
Musím říct, že ten výhled byl vážně krásný :).
Jenom škoda, že jsem ho moc nenafotila :D.

Celý týden v obrazech
Z okna autobusu :).

Týnka se vážně nerada fotí :D.
Tak tady mě máte - odhaluji svou pravou podobu :D.
Tohohle obrovskýho plastovýho sněhuláka jsem si nemohla odpustit!

Týnka a Danča u našeho "Pokusu o sněhuláka no. 1"


"Pokus o sněhuláka no. 2" - kdybyste
ho náhodou na předchozí fotce
nemohli najít :D.
Týnka a Danča u "Pokusu o sněhuláka no. 2"


Z okna autobusu II.

Týnka u "Pokusu o sněhuláka no. 3",
- sněhulák se nachází přesně pod Týnčinou rukou :D.




Míša a Danča zkouší holubičku :).
Já jedu za Míšou, za mnou jede Týnka, za Týnkou jede
Danča a Míša jede špatně :D.
Co by to bylo za hory, kdybychom nevyzkoušely
andělíčky (v mém případě kotrmelce :D)?












Na zahřátí u sjezdovky :).







Danča - hranolkový upír!












 No a na Dachstein jsme nejeli, protože tam bylo málo cukru!

Vietato dondolare!





Bylo to jednoduše Legen - wait for it - dary!
(Zleva: Týnka, Danča, Míša a já)

Co jsme schopné vypustit z pusy

V restauraci u sjezdovky je nasypaný pepř ve slánce (v solničce Dančo :)).
Týnka: "Jak by poznal slepec, že je tam pepř, když je na víčku vyražené "S"?"
Míša: "A kolik slepců jezdí na lyžích?!"

V noci, před spaním I.:
Já: "Vážně nechápu, jak může někdo kouřit...Já bych do pusy kytaru v životě nevzala!"

V noci před spaním II.:
Týnka: "Já mám hlad. Už se těším na snídani, na ty čínský stoly!"
Po chvíli smíchu
Týnka: "Ale že by byly nekvalitní, co?"

Bonus
Jako jsem vám chtěla ukázat video, které vzniklo na jednom z našich večerů u karet, ale nejde mi sem vložit, takže zde je pouze odkaz :). Podotýkám, že jsem se na našem zájezdu naučila základy jivu a vůbec to byl protančený lyžák, což můžete vidět tady:


Takže, to už bude asi opravdu všechno, v blízké době doufám zveřejním slíbenou recenzi na Dech a možná také jeden zebrovaný článek :D.
Matty :).