sobota 29. března 2014

Ten things I hate about...life.

1) Nesnáším, když se mám dobře a lidi, na kterých mi záleží ne.
2) Nesnáším, když je to přesně naopak a já potom nedokážu mít radost z toho, že se mají dobře.
3) Nesnáším, když se ráno probudím a zjistím, že jsem se večer nestihla osprchovat, protože jsem usnula u učení/čtení.
4) Nesnáším, když mi v pokoji praskne žárovka (nebo rovnou dvě).
5) Nesnáším, když se mi žmolkují mé oblíbené svetry.
6) Nesnáším klavírní koncerty (!!!).
7) Nesnáším, když sleduji ve zprávách, čtu v novinách, na internetu nebo v knížce, jak se náš svět pomalu hroutí pod některými globálními problémy a já s tím nemůžu skoro nic dělat.
8) Nesnáším sama sebe, když se mi něco nelíbí, ale já se neodvážím to říct, abych neměla problémy.
9) Nesnáším, když se mění přesně naplánované věci na poslední chvíli.
10) Nesnáším to, že na sobě tolik věcí nesnáším (mimo jiné i to, že nesnáším tolik věcí).

Co nesnášíte vy? 

Matty :).

neděle 23. března 2014

Obrázková zpověď #2.


Ahoj,
po nějaké době se mi zase nakupily obrázky - tentokrát většina z Facebookové stránky Born to die ( a ještě zatím křížek, jenže já ho neumím napsat - mám netbook bez číselné klávesnice a všechny kombinace normálních písmen +Alt jsem vyzkoušela :D).
Taky jsem tenhle víkend strávila u dědy a babičky v Sedlčanech a mám pár vlastních fotek, takže se podělím i o ně :).

U babičky 
 Cestou do Sedlčan se jede přes Český Šternberk. Jenom já ho ale dokážu na těch dvou fotkách, co jsem udělala zachytit takto :D.


U babičky bylo krásně, takže jsme se pustili do jarních úprav zahrádky a já většinu víkendu strávila takhle:
Všechny vás tímto zdravím!


Jedním z mnoha dalších důvodů proč k prarodičům ráda jezdím je knihovna :).


Už jako malou mě zaujaly tyhle knížečky,
věřte, že jsou velmi poučné :D.


 U babičky také visí náš rodokmen z mamčiny strany, který si na Myheritage.com udělal dědův bratr Standa :).

Taky jsem se znovu shledala se svojí láskou :) - seznamte se s Erikou:





 A černý čaj nesmí chybět :).


A teď druhá část dnešního obrázkového článku:
Obrázky z Born to die: 
(Asi je trapný přidávat na blog jenom od odněkud okopírované obrázky, ale já se o ně hrozně moc chci s někým podělit a pokud nechcete, nemusíte to dál "číst", mně stačí můj vnitřní pocit, že to někdo viděl :D)





Dokonalá scéna :D. 



Ed Sheeran :).

Tohle vyžaduje větší prostor :( :).







Tohle mi docela změnilo život :D.






Glee, The Band Perry :).













Mějte se krásně,
Matty :).

úterý 18. března 2014

Recenze: Svůdné zlo - Wendy Higgins

Anotace: Anna, šestnáctiletá středoškolačka z maloměsta v americké Georgii, má podobné starosti jako většina dívek jejího věku: příliš drobnou postavu, příliš starostlivou adoptivní matkou nebo to, že jako vzorná studentka a horlivá abstinentka není mezi spolužáky moc oblíbená. Má ale i starosti, se kterými se nikomu nesvěřuje. Například vnímá aury lidí, není nikdy nemocná, vidí a slyší na neobvykle velké vzdálenosti...
Teprve když se na rockovém koncertě v klubu seznámí s atraktivním mladým bubeníkem Kaidanem, začíná krůček za krůčkem objevovat pravdu o sobě a o svém původu, ale i o světě skrytém před zraky obyčejných smrtelníků. O existenci rasy nefilů – potomků lidí a padlých andělů, do níž Anna i Kaidan patří. Bytostí s nadpřirozenými schopnostmi, které mají pod hrozbou trestu smrti od svých démonických otců nařízeno šířit mezi lidmi sedm smrtelných hříchů. Jak vzorně vychovanou a úzkostlivě slušnou Annu promění sblížení s otcem? A dokáže láska ke Kaidanovi něco změnit na jeho nezvratné příslušnosti ke straně Zla?


Originální název: Sweet evil
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 416
Série: The sweet trilogy, 1

Jak jsem se ke knize dostala: 
Svůdné zlo jsem si přála k Vánocům, protože:    
  1. Bylo vydáno v CooBoo (a tam až na Wiccu vydávají moc fajn knížky :). 
  2. Jsem na něj četla pár recenzí a všechny byly celkem kladné.
  3. Se mi moc líbí ta obálka a vůbec celé vydání i s druhem písma :).
Něco málo o ději: 

Když Anna poprvé v klubu spatří bubeníka místní kapely - Kaidana, hned pozná, že je na něm něco jiného.
A to je, co říct, protože Anna sama je ve spoustě ohledů jiná. Například vidí aury. Nebo slyší na velké vzdálenosti. A všechna zranění se jí hojí nepřirozeně rychle. Jo, a taky si pamatuje své vlastní narození. 
S tím se Anna vypořádává celý svůj život. 
Jenže Kaidan vlastně vůbec nemá auru. Pouze mu z hrudníku vyzařuje jakési světlo. A vypadá to, že o Anně ví mnohem víc, než ona sama. Díky němu se Anna dozvídá, že je polovičním potomkem démona - je nefil a Kaidan je to samé. Jenže Kaidan je potomkem démona a člověka, stejně jako ostatní nefové, kdežto Anna je dítě, které vzniklo ze zakázané lásky - je dítě démona a anděla. 
A tím se stává výjimečnou mezi výjimečnými. 
A také se díky Kaidanovi dostává do světa ostatních nefů, kteří mají v popisu práce navádět ostatní lidi k různým hříchům. Což naprosto nevinnou Annu docela děsí. 
Jenže to v ní také vyvolává zvědavost, a tak souhlasí s cestou za poznáním, nehledě na to, že řídit bude syn démona smilstva. Totiž naprosto odzbrojující Kaidan. 

Moje první dojmy z knihy: 
Musím říct, že začátek byl sice zajímavý, ale scéna kde Anna potká Kaidana mi přišla jako z příručky „Jak napsat hodně klišoidní začátek pro pokročilé“. Možná až na ten planoucí hrudník. Taky zápletka byla ze začátku naprosto průhledná – hrdinka, která neví, co vlastně je, nějaký kluk, který je to samé, co ona a díky němu to ona zjistí. A potom se učí, jak správně být tím, co zjistila, že je.

Světlým bodem tu ale byla Annina matka, která (díkybohu) o všem věděla, takže nenastalo žádné sáhodlouhé skrývání před rodiči a dělání z toho velkou vědu. A když pominu ten začátek, byla to vážně zábava a já se nemusela do čtení vůbec nutit. Spíš naopak :).

V průběhu knihy se potom děj mění na takový paranormální roadtrip s vyšším posláním a malým překvapením na závěr (ale nečekejte zase něco naprosto dokonale nepředvídatelného).  

Postavy: 
Anna je vcelku pro mě přijatelná hrdinka. Sice mě na trochu často štvala ta cudnost a nevinnost, protože to trochu zavánělo hloupostí, ale zase mě bavilo jakým způsobem byla nevinná. Zkrátka to většinou nevypadalo, že to hraje. I když žádná hodně z řady vybočující hrdinka to není. (A prosím vás, to nikdo nedokáže vymyslet nějakou hrdinku, co by měla víc než 165 centimetrů?!? Jak se mám proboha se svýma 175 centimetry do těch hrdinek vcítit?!)

Kaidan, no, tak za prvé - co je to za jméno?! :D, já nevím, ale vážně mě nenapadá jiná výslovnost toho jména, než jako „Kajdan“ , popřípadě ještě lepší „Kajdán“ a díky tomu jsem měla co dělat, abych
nevybuchla smíchy pokaždé, když se „Kajdán“ objeví v knize :D.
Ale jinak to byl takový ten prototyp hrdiny „bad-boye“, kterého hlavní hrdinka v průběhu knihy změní. Ale Kaidan se naštěstí moc změnit nedal :). A musím dodat, že se mi fakt líbil, bad-boyové jako hlavní hrdinové jsou bezva :3 :D (jenom se to občas zkazí tím, že na konci už to vůbec není bad-boy, ale spíš ufňukánek :D :/ -  ale jak jsem psala -  tomu se naštěstí Kaidan dokázal vyhnout :3). 

Další hodně zajímavou postavou byl Annin otec, který měl vážně poutavý životní příběh a dokázal dělat správná rozhodnutí a riskovat, i když byl technicky na temné straně (což jsem měla v poznámkách, co si občas dělám při čtení, zapsané jako „Konec nevinných tatínků“ :D).

(Obálka druhého dílu)
Moje konečné dojmy z knihy: 
Konec samotné knížky je vyvrcholení děje (co jiného by to mělo být, že?) a musím se přiznat, že já si konce nějak neumím užít, protože jsem tak napnutá, že chci co nejdřív otočit stránku a potom čtu strašně rychle a moc si z toho nepamatuji. A taky většinou nemám ráda otevřené konce, protože když mě někdo nějakou nešťastnou náhodou nechá domyslet si konec, většinou jsem schopná vymyslet všem nějakou tragickou smrt. Což mě jako zastánkyni happyendů příliš nevyhovuje :D. 
A abych se vrátila k závěru Svůdného zla – konec je zde otevřený, ale tak nějak zvláštně otevřený, že mi toz nějakého důvodu tolik nevadí :). 

A až po dočtení jsem si uvědomila, jak moc je do knížky zakomponované křesťanství. Vlastně je na něm založená celá podstata děje, takže jsem to při čtení přijala tak, že to do té knihy prostě patří. Ale i když děj knihy vyznívá spíš jako paranormální romance, přišlo mi to po dočtení díky založení na reálných faktech (no, reálných – záleží na tom, jak berete křesťanství :D) takové víc uvěřitelné. 
(P.S.: Sama věřící nejsem, ale mám tři kamarádky křesťanky, takže je možné, že můj názor vyznívá trochu zvláštně.)

Moje hodnocení knihy: 
Několikrát jsem přemýšlela, kolik bodů mám Svůdnému zlu dát, protože přesto, že začátek zápletky byl vážně dost okoukaný, mě knížka donutila přemýšlet. Měla jsem ji dlouho v hlavě a ještě teď si na ni občas vzpomenu :).
Takže - 
8/10
Matty :).

neděle 16. března 2014

Recenze: Pokrevní pouta - Richelle Mead.

Anotace: Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného.Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnou uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí.Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev...
Originální název: Bloodlines
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 330
Série: Bloodlines, 1


Jak jsem se ke knize dostala:
Pokrevní pouta mám půjčená z knihovny, i když uvažuji, že si je jednou koupím i s celou Vampýrskou akademií, ale zatím na to nejsou finance. Logicky jsem po pokrevních poutech sáhla okamžitě potom, co jsem dočetla šestý – poslední díl Vampýrské akademie, protože i když je to technicky o něčem jiném, je to přeci jen pokračování. (I když to vlastně nebylo okamžitě, protože to měl někdo strašně dlouho půjčené :P.)

Něco málo o ději:
Alchymistka Sydney má po tom, co v minulém roce pomáhala Rose, pořádné problémy. Napomohla přeci uprchnout vampýrce z vězení, která zde byla držena jako hlavní podezřelá z vraždy morojské královny. Alchymisté a Sydneyin otec toto pokládají téměř za zradu vlastní rasy – totiž lidské, nehledě na to, že Rose byla nevinná.  Od té doby má Sydney noční můry z toho, že ji pošlou do Nápravného zařízení, což je spíš taková vymývárna mozků pro neposlušné alchymisty. Jenže místo toho, se stane něco, pro Sydney téměř horšího.

Alchymisté potřebují mladou dívku, aby doprovodila jedinou příbuznou, nevlastní sestru morojské královny – patnáctiletou vampýrku Jill, do azylového úkrytu po tom, co byla surově napadena na královském dvoře. Pokud totiž královna Lissa nebude mít žádného příbuzného, nemá právo vládnout a nestabilní morojská vláda by nakonec zamíchala i s lidským světem.

A tak se Sydney ocitá na střední škole v Palm Springs s několika dhampýry a Moroji. Její práce je jednoduchá – dávat na Jill pozor a vozit ji k dárkyni krve. Jenže Sydney si s Jill a ostatními vampýry rozumí až příliš dobře, za což by mohla být u alchymistů potrestána. Také jí dělá starosti Keith, jediný místní alchymista, kterého nesnáší, a který jí neustále znepříjemňuje život.  A nakonec, vypadá to, že život na střední nebude tak jednoduchý jak se zdálo – jak to, že se Jill ráno probouzí s kocovinou, když se alkoholu ani nedotkla, jak to, že jsou někteří sportovci na škole až příliš rychlí, a proč je celá škola posedlá speciálním tetováním z neobvyklého salonu v Palm Springs?

Moje první dojmy z knihy:
Na Pokrevní pouta jsem se strašně těšila. Richelle Mead píše, jako vždy tak, že se od knížky nedá odtrhnout. I přesto jsem ale ze začátku byla trochu zklamaná ze Sydney. Čekala jsem totiž něco, jako druhou Rose, ale to byla moje chyba a mělo mi dojít, že Sydney bude jiná. Když jsem se ale přes to nějak přenesla, začala jsem v Sydney nacházet úžasný charakter a oblíbila jsem si ji. A vůbec, kdyby byla Sydney jako Rose, nebyla by Pokrevní pouta o ničem.

Taky mi na začátku příšerně vadila averze alchymistů k Morojské vládě a vampýrům obecně (no, spíš mi vadí doteď). Ale díky tomu zase celý příběh působil mnohem reálněji. Myslím, že kdyby vampýři a alchymisté existovali, alchymisté by se chovali přesně takhle. Takže jsem chvílemi Sydney vcelku litovala, když si uvědomovala, že má Jill, Rose a ostatní ráda, ale má to zakázané.

Dalším skvělým prvkem Bloodlines byl Adrian – no, řekněte mi, kdo z vás ho po posledním dílu Vampýrské akademie aspoň trošku nelitoval :D? Já hodně…i když byl na Rose vcelku ošklivej. No, a co víc si přát, když ho máme v Pokrevních poutech naservírovaného na stříbrném podnose jako (skoro) hlavního hrdinu? K tomu už se nedá, moc co dodat :D. Kdo četl, pochopí :).

Moje konečné dojmy z knihy:
Po dočtení knížky jsem měla pocit (a doteď mám), že chci okamžitě pokračování. Richellin smysl pro poslední věty je neuvěřitelný (viz.: „Dorazil Dimitrij Belikov.“) a já si vážně začínám myslet, že Vampýrská akademie a Pokrevní pouta je návykové čtení :D.  Moc se těším na další díly a doufám, že budou stejně dobré jako tenhle, protože na konci to byla jedna velká akce a z jedné záhady se vlastně staly dvě. Já jsem totiž konec čekala jiný a propojený. A ono ne :D (toť důkaz, že ne vždy se konce knížek odehrávají přesně tak, jak si myslím…).

Taky si až teď uvědomuju, že se mi taky hodně líbilo to školní prostředí – sice ho tam, i přesto, že se celý příběh odehrává na střední, nebylo moc, ale stačilo to. Asi mě baví srovnávat naše gymnázium s jinou školou, i když vlastně není moc, co srovnávat, protože to téměř vždycky vypadá úplně jinak :D.

A nevím proč, ale nechci téhle knížce dávat plný počet hvězdiček/bodů/nebo co to vlastně je (asi mám předtuchu, že další díly budou ještě lepší :D).  
Takže 9/10 dávám proto, že Richelle nemůžu odpustit, jak Adrianovi na konci zase zničila znovuvybudovaný život, ačkoli uznávám, že stál na poněkud vratkých základech.

Moje hodnocení:

9/10 
Matty :).