čtvrtek 25. září 2014

Recenze: Každé řešení má svůj problém - Kerstin Gier

Anotace: Gerri plánuje spáchat sebevraždu, ale předtím ještě napíše dopisy na rozloučenou spoustě příbuzných a známých – a nezachází v nich s pravdou právě v rukavičkách. Shodou okolností jí ale sebevražedný plán nevyjde – a Gerriin život se ze dne na den stane opravdu napínavým dobrodružstvím. Neboť není snadné vypořádat se se svými blízkými, když vědí, co si o nich skutečně myslíte!
Originální název: Jede Lösung hat ein Problem
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 256

Jak jsem se ke knize dostala:
Celkem to shrnou tři slova: Freckles+Drahokamy+název. Úplně nejdřív jsem viděla u Freckles recenzi na tuhle knížku a také tam jsem zjistila, že ji vlastně napsala autorka pravděpodobně lépe známé série Drahokamy (Rudá jako rubín, Modrá jako safír, Zelená jako smaragd). Kerstin Gier patří právě díky této sérii mezi mé nejoblíbenější autorky, a z velké části za to může její úžasný humor. Vážně, Drahokamy mi přišly jako nesmírně zábavné čtení.
No a co udělá tak napůl knihomol, když uvidí knížku od jeho oblíbeného autora, o které ještě nic neslyšel? No jasné, přečte si ji!
Jo a taky se mi tahle knížka moc zamlouvala díky svému názvu. Nejdřív jsem to přešla bez povšimnutí, ale když jsem si potom název přečetla pozorněji, řekla jsem si, že si to musím přečíst, i kdyby jenom kvůli tomu (někdo, kdo vymyslí takhle geniální název přece nemůže napsat špatnou knihu, ne?). :)

Něco málo o ději:
Gerri se v životě vůbec nic nedaří. Nebylo to tak vždycky, nebo alespoň jí to tak nepřipadalo, ale najednou se jí celý život (roztříděný podle problémů do tří oblastí) rozpadl po rukama. Charly, její nejlepší kamarádka, která si vzala Gerriina bývalého přítele, čeká své první dítě, zatímco Gerri je třicet, nemá chlapa a vlastně ani žádné dobré vyhlídky na založení rodiny. Aby toho nebylo málo, začíná si Gerri uvědomovat, jak bezvýznamné postavení má, coby spisovatelka sériových románů, v rodině, kde se všichni soustředí pouze na její úspěšné sestry.
To by ovšem byla Gerri ochotná přejít, protože svou práci nadevše miluje. Když ale nakladatelství Aurora, pro které píše, odkoupí jiná společnost a hned v zápětí ji v rámci snižování stavů, připraví o tu jedinou věc, která ještě v tom mizerném životě za něco stála, rozhodne se hrdinka pro radikální řešení.

Moje první dojmy z knihy:
Na začátku knížky, po takovém tom úvodu do situace, máme před sebou nervově zhroucenou, ne, pardon - reaktivně depresivní hrdinku, které nevyšel do nejmenších podrobností naplánovaný pokus o sebevraždu (protože Panny mají podle zvěrokruhu v povaze věci pečlivě plánovat).
Už jenom toto je přinejmenším zajímavé téma na zpracování. Připočtěte k tomu ale ještě ten nepatrný detail, že Gerri stihla před svou nepovedenou sebevraždou napsat dopis téměř každému, koho zná a  v něm přesně to, co si o dotyčném myslí. Protože, když už  má s nimi "mluvit" naposled, ať je to alespoň upřímné.
A tohle, prosím, je už vážně povedená zápletka, která je šmrncnutá tak úžasně ironickým humorem hlavní hrdinky, přesto, že mě Gerri chvilkami doháněla k šílenství. Jenže co byste také čekali od člověka s reaktivní depresí těsně, po nepodařeném pokusu o sebevraždu?

Moje konečné dojmy z knihy:
Kerstin Gier podle mě znovu nezklamala, Každé řešení má svůj problém je podle mě sice trošku slabší než Drahokamy, ale přiznejme si, věková kategorie čtenářek, pro které byla kniha míněna a vlastně i samotné hrdinky je mi poněkud vzdálena, takže nemůžu objektivně hodnotit. :)
Rozhodně jsem se ale u knížky hodně bavila. Styl humoru zůstává podobný tomu z Drahokamů a stejně tak některé prvky knížky byly Rudé jako rubín podobné.
Například Gerriina rodina, neustále zaměřená na život jejích sester mi hodně připomínala rodinu Gwendolyn a stejně tak Gerriina matka mi svým rázným přístupem ke všemu připomínala Lady Aristu. :) Což ale nebylo vůbec na škodu, protože kdo má ideální rodinu?
Taky bych chtěla vypíchnout Lékořici - redaktorku Aurory, které se povedlo opít Gerri, hned když měla jít na první schůzku s novým ředitelem firmy. Prostě úžasná! :D
- Edit: Také scéna u zubaře, kdy hlavní hrdince její kamarád zubař vrtá zub a nepřipouští si protesty ohledně umrtvení je dokonalá. V pondělí jsem byla u zubařky. Můžu potvrdit, že vrtání zubu není zrovna nejpříjemnější záležitost.
Jediná věc, která mi na celé knížce poněkud vadí, je konec. Protože na to, jak reálně na mě působil zbytek příběhu, ten konec (přesto, že se mi líbil) mi přišel trochu moc překombinovaný a pohádkový (a dost divný..., protože dvě rodinné oslavy, apartmá v hotelu,...vážně?).

Moje hodnocení:
Neubráním se srovnání s Drahokamy, přesto, že Každé řešení má svůj problém napsala autorka o dva roky dříve. I tak má ale tahle knížka něco do sebe, takže za mě

8/10

Pro dnes zatím ahoj,
Matty :).

pondělí 22. září 2014

Things I´m addicted to

Ahoj,
stejně jako snad každý mám několik věcí, na kterých jsem téměř závislá. Tím samozřejmě nemyslím nějaké drogy, cigarety nebo alkohol, to by bylo vážně zlé, ale spíš věci, které mám tak ráda, že bych se jich asi nedokázala vzdát. :) Některé z nich s vámi budu mít určitě společné, protože jsou spíš obecné a na některé jste už asi dávno přišli z mých článků a obecného zaměření blogu. Každopádně jsem se rozhodla. že svým, "obsesím" věnuji jeden celý článek.

1) Knížky
Myslím, že tenhle bod bych asi ani nemusela zmiňovat, protože valná většina mých článků se nějak týká knížek, ať už to jsou recenze, tagy nebo nějaké (nepodařené) výzvy.
Psané, ale i mluvené slovo mám prostě moc ráda a když jsem byla malá, říkali mi, že jsem hrozně upovídaná. O tom obrovském významu knížek se mi nechce rozepisovat, protože knížky nám toho dávají opravdu mnoho a bylo by to asi na jeden (nudný) článek (protože už to všichni doufám dávno víte).
K mé závislosti na knížkách ještě připočtu moji posedlost knihovnou. Poprvé mě do té naší vzal táta, když mi bylo asi 5 let a půjčovali jsme si knížky, které mi potom maminka četla doma. Když už jsem uměla obstojně sama číst, začala jsem do knihovny chodit sama a přečetla snad všechny poličky Enid Blytonové. :)
Knížky, které mám momentlně půjčené z knihovny.
 2) Hudba
Bez hudby bych také nevydržela a také mě provází od malička. Letos už to bude devět let, od té doby, co jsem v naší ZUŠce (Základní umělecké škole) začala hrát na klavír a hraji na něj dodnes, i když zoufale špatně. :D Dodnes čtu totiž strašně pomalu noty. Ale i tak mě to baví. :)
K loňským Vánocům jsme s tátou ještě dostali od Ježíška dohromady kytaru (měli jsme starou, ale ta byla vážně hodně stará - dokonce měla zlomený krk). Táta na ni umí hrát, já zatím ne.
Potom také chodím do našeho školního-gymnazijního pěveckého sboru. Možná si někdo myslí, že je to nuda, ale upřímně?
Je to jedna z nejlepších věcí, do kterých jsem se kdy přihlásila (možná o rok déle, ale přece ;)). I když si občas říkám, co tam vlastně dělám, protože všechny moje kamarádky zpívaj mnohem líp. :P
Jinak ve sboru zpíváme prakticky všechno. Měli jsme skladbu ze 14. století, nějaké lidovky, muzikálové a filmové písně, různou etnickou hudbu, ale i populární skladby jako třeba Set fire to the rain, nebo Accidentally in love.
Jo a ještě byste možná měli vědět, že si zpívám pořád a všude a prakticky nic mi v tom nedokáže zabránit (a často falešně). :D Nejlépe se mi ovšem muzicíruje ve sprše, za jízdy na kole a při luxování.

3) Seriály a filmy
Na téma Seriály jsem už dříve psala jeden samostatný článek a od té doby se prakticky nic v mém "watchlistu" nezměnilo a pořád tvoří seriály a filmy podstatnou část mého života.
Na místo mého nejoblíbenějšího seriálu se řadí Sherlock, a potom nejspíš Glee, o který bych nejspíš ani nezavadila, nebýt Anee. :)
Z filmů koukám skoro na všechno, od komedií, přes životopisné a občas věděcké filmy, až po fantasy a filmy od Marvelu (^_^). Akorát jsem teda nikdy neviděla žádný horor a ani nechci (když nepočítám Proroctví, které mi nepřišlo moc děsivé a Scary movie, což horor vůbec není).


4) Vyrábění
Stačí se rozhlédnout po mém pokoji a v každém koutě, na každé zdi, na skříních na stole, na podlaze, prostě všude najdete něco, co jsem si vyrobila já, popřípadě někdo jiný, Většina z toho není nijak úžasná, ale ráda kolem sebe vidím ručně vyrobené věci a ještě radši pokud je vyrobil někdo pro mě. Takových věcí mám v pokoji také dost a dělají mi každý den radost.
Každopádně ráda vyrábím prakticky cokoliv - praktické věci jako záložky, pouzdra na balzámy, klíčenky. Věci, které nosím - řetízky, náušnice, prstýnky, filcové brože. Nebo věci, které mi zdobí pokoj - skládaní jeřábi, "obrázky", mozaika, ručně vyvolávané fotky.
Horší potom je, že kromě toho, že mám všude věci, které jsem vyrobila, mám také všude věci, ze kterých vyrábím. Takový...."umělecký bordel". :D
Na zemi filcy, nitě, látky, na židli tempery a rozešitou košili, na stole otevřené dvoje vodovky, kelímky s vodou, laky na nehty, barvy na textil, knoflíky, stuhy a uprostřed toho tavící pistole.

Toto prosím není nepořádek, můj nepořádek je nesrovnatelně horší. ;)

5) Sbírání
Kromě toho, že sbírám knížky, což asi dělá skoro každý čtenář, sbírám i některé další věci. O knoflících, usušených růžích a krabičkách od lentilek jsem mluvila už v Liebster Award Tagu. Kromě toho, ale tak nějak sbírám ještě pár jiných věcí.
Samovolně a trochu nedobrovolně sbírám balzámy na rty, kterých mám moc, ale nijak mě to netěší, protože je nestíhám používat.
Na druhou stranu, naprosto dobrovolně sbírám laky na nehty. Asi jich nemám zase nějak příšerně moc, slušnou sbírkou bych to ale snad mohla nazvat.
Sbírám také origami jeřáby, i když jsem většinu z nich vyrobila já sama. Takže se to asi sbírkou nazvat nedá. Ale rozhodně bych je ráda jednou sbírala.
A poslední věcí kterou sbírám (a zbožňuji) jsou svetry. Mám jich sice jenom pár, ale rozhodně je to můj nejoblíbenější kus oblečení (boty do oblečení nepočítám :D). :)

Moji momentální oblíbenci. :D

6) Lakování nehtů
Moje nehty jako rozdrobený oreo :)
Toť věc, na které jsem absolutně závislá. Samozřejmě na táboře vydržím dva týdny bez nalakovaných nehtů, ale přes školní rok nabírají mé nehty různě šílených barev. Miluji fialové a vínové nehty (asi proto mám fialových laků nejvíc) potom modré, červené i zelené. Barvy, kterým se tak nějak pořád vyhýbám jsou asi jenom žlutá a oranžová, protože žlutou nemám ráda a ještě jsem nenarazila na oranžový lak, který by se mi líbil.
Ovšem co není, může být. ;)


7) Instagram
A pro dnes poslední věcí, na které jsem závislá, je Instagram. Tedy další věc, která by mě nejspíš ani trochu nezajímala, kdyby si Instagram nepořídila Anee. Potom jsem si řekla jsem, že to zkusím. Protože by bylo fajn sdílet mou radost z amatérských fotek i s někým jiným, že? :)
A je to fajn, A jak! Často mám pocit, že bych mohla vyfotit úplně cokoli, co právě vidím a stejně by to byla pro mě zajímavá fotka. Jestli i pro někoho dalšího, toť otázka.
Instagram se ale osvědčil i jako místo, kam můžu umisťovat fotky výtvorů, vzniklých z mého kreativního šílenství a zároveň zážitky ze života aniž bych je dávala na Facebook, což se mi z nějakého důvodu příčí. :)
My Instagram - Sarkamatty 

--> Také všechny fotky v článku jsou z mého Instagramu, za což se omlouvám, protože kvalita těch fotek není příliš valná, ale mám rozbitý netbook a všechno píšu z mamčiného, čímž se mi všechno zkomplikovalo. :/

Také jste na něčem "závislí"? Jaké jsou vaše obsese, ať už normální nebo bizarní? :D A máte se mnou něco společného? 

Pro dnes už to je vše. :)
A kdo tohle dočetl, až sem, mám k němu vážně převeliký obdiv. ;)
Zatím ahoj,
Matty :).

sobota 13. září 2014

Vyrábím: Čelenka s mašlí (nejen do tanečních)

Ahój,
jeden kraťoučký článek o tanečních jsem už psala a uvažovala jsem, že bych napsala ještě jeden o tom, co do nich nosím. Ale nakonec mi to přišlo hloupé, takže jsem se rozhodla, že napíšu radši DIY článek, protože mi přijde, že to má větší smysl. :)

Zařekla jsem se totiž, že všechny šperky a ozdoby, které budu do tanečních nosit budou mnou vyrobené. Porušila jsem to jenom jednou, a to, když jsem si vzala přívěšek na krk, který jsem dostala od Anee k Vánocům, ale ten je také ručně vyráběný, i když ne mnou ani Aničkou. :)

Dnes večer mě čeká teprve třetí lekce, takže mám vyrobené zatím troje páry náušnic a jednu čelenku, kterou ale budu mít víckrát, protože je nejen stylová, ale i variabilní (zní to hrozně, ale nic lepšího mě nenapadlo :D).

Mašličku jsem totiž na čelenku nepřilepila napevno, takže se dá vyjmout. Hodí se mi to třeba zrovna dneska, protože budu mít černé šaty a bylo by to moc smutné, kdybych k tomu měla (k mým tmavým vlasům) ještě černou mašličku.

Co budete potřebovat?

  • černou saténovou stuhu, šíře nejlépe 3,7 - 4 cm
  • saténovou stuhu vámi zvolené barvy, stejné šíře (pokud chcete mašličku barevnou)
  • bílou/černou krejčovskou gumu, šíře 2,5 cm
  • tavnou pistoli

Jak postupovat?
1. Dejte si nahřát tavnou pistoli.
2. Ustřihněte si cca 30 cm černé stuhy (může být klidně i víc).
3. Opatrně sirkou oba opalte konce, aby se vám satén nepáral.
4. Ustřihněte si cca 25 cm krejčovské gumy (podle stuhy - může být klidně i míň)
5. Doporučuji našpendlit (zavíracím špendlíkem spíchněte oba konce stuhy k oběma koncům gumy, tak aby z toho byl kruh), vyzkoušet a případně upravit - každý má jinak velkou a tvarovanou hlavu/lebku. ;)
6. Po případném zkrácení přilepte tavnou pistolí, tak, jak to mám na obrázku (pokud vymyslíte něco lepšího, nové nápady vítám, já to lepila narychlo :)).


7. Ustřihněte si cca 6 cm černé stuhy.
8. Opatrně opalte oba konce. 
9. V ruce ohněte oba kraje stuhy doprostřed.


10. Slepte po celé délce. Půjde to nejspíš trochu špatně a stuha se vám bude rozevírat, ale věřte, že to jde. ;)

11. Z takto slepené stuhy vytvořte kroužek, ve kterém bude poté držet mašle. Ten můj má průměr asi 1, 4 cm.
12. Kroužek slepte a přilepte na čelenku. Je víceméně jedno kam, ale já ji mám (z mého pohledu, když mám čelenku a sobě) hodně vpravo a ve předu. 


13. A teď mašle. Ustřihněte si cca 18 cm stuhy vámi zvolené barvy.
14. Slepte tenoulinkou (aby byla i po slepení "ohebná") vrstvou lepidla z tavné pistole, jako na fotce.
Nojo, ta červená se mi moc nepovedla,
ale ono to na čelence potom není vůbec vidět :)
15. Mašli "poskládejte" - jako na fotce.


16. Prostrčte kroužkem na čelence. 


Voilá, a máte čelenku s mašlí!

Doufám, že je vám to alespoň trochu srozumitelné. :) Čelenku jsem měla minulou sobotu v tanečních (s černou mašlí) a vydržela celý večer, aniž by se nedejbože rozlepila, nebo z ní vypadla mašlička. ;)

Zatím ahoj, já se jdu zkulturnit, aby mě na to drandění po parketu vůbec pustili. ;)
Matty :).

A co vy? Jaké byly vaše taneční? Vyrobily jste si do nich něco? Nosily jste čelenky? :)

neděle 7. září 2014

Knihy podle ročních období + shrnutí knižního maratonu

Ahoj, 
po týdnu, kdy jsem se zase vůbec neozvala, jsem si řekla, že už bych asi měla něco napsat ke Knižnímu maratonu aneb čteme jako o život. Protože pokud to někdo četl, nejspíš si všiml, že od úvodního článku už na žádný jiný nedošlo. 
Toť první důvod, proč si myslím, že Knižní maratony pro mě nejsou. Rozhodně. :D
Nejsem příliš spolehlivý člověk a hlavně  - když se mi nechce, neumím se donutit napsat článek, i když se mi třeba námět líbí. 
Druhým důvodem je, že úplně stejně to mám i se čtením, takže za celý týden, kdy maraton probíhal, jsem přečetla pouze knížku Pes Baskervillský, kterou napsal sir Arthur Conan Doyle. 
To není zrovna výsledek hodný Knižního maratonu, zvláště, když podotknu, že tahle kniha má pouze 203 stran (což jí samozřejmě neubírá na kvalitě).
Ale nevadí, za zkoušku to stálo. :)

A abych se alespoň trochu polepšila, rozhodla jsem se napsat jeden ze článků, které spadají do článkových výzev. Ten, který mě nejvíce zaujal. ;)

Knihy, přiřazené k ročním obdobím

1. JARO 
Jaro mi přišlo jako období, ke kterému se nejhůř přiřazují knihy. Nejspíš to bude tím, že knih doma nemám zas až tolik a jenom opravdu málo z nich má jarně laděnou obálku. nakonec jsem vybrala jednu knihu, která má jarní obálku, ale bohužel jsem ji ještě nečetla a potom jednu, která mě napadla až po delší době uvažování, ale hodí se k jaru mnohem lépe. 
První knihou je Skrytý svět: Jaro od Williama Horwooda.
A tou druhou spojený svazek knih Máj od K.H. Máchy a Kytice od K. J. Erbena.


2. LÉTO
Pro léto mám nejprve knihu, která má, podle mě, vyloženě letní obálku a poté knihu, která se v létě odehrává a zároveň jsem ji i v létě četla. :)
Knihou s letní obálkou je Zvláštní smutek citronového koláče od Aimee Bender. 
A tou druhou je knížka jménem Panika od Lauren Oliver.


3. PODZIM
Podzim je mé nejoblíbenější období, a proto se mi knížky, které by k němu seděly, vybíraly snadno. 
Jako první mě okamžitě napadla knížka Zakletá, kterou napsal Orson Scott Card. Ta obálka je prostě nádherná. :)
A zároveň na mě podzimně působí i knížka Scarlet od Marissy Meyer - druhý díl Měsíčních kronik.


4. ZIMA
A pro zimu jsem si připravila dvě skvělé knížky, které se podle mě k zimě hodí a skoro bych je na čtení v zimě doporučila. :)
Zlodějka knih od Markuse Zusaka je naprosto úžasná kniha, jejíž velká část se odehrává v zimě a já ji četla na Silvestra, takže i to mě nejspíš ovlivnilo.
A Espressologie od Kristiny Springerová je možná kniha lehce naivní, ale přesto rozhodně milá a oddechová četba se zajímavým námětem. V průběhu knihy se také objevují Vánoce, takže na zimu také ideální čtení. ;)

Pro dnešek už nejspíš vše,
mějte se krásně
a doufám že už konečně dojde na Marry, kiss and cliff tag s Anee,
Matty :).