úterý 25. listopadu 2014

Místo, které miluji

Ahoj,
když jsem před několika týdny zvažovala, zda se pustím do Hřejivé výzvy, kterou pořádá Vlasta z blogu (nyní už) Všednodennost a Iris z blogu Better place, nakonec jsem usoudila, že jsem na to moc líná a málo inspirovaná. A taky jsem nevěděla, čím začít.
Prvním bodem je totiž napsat libovolný slohový útvar na téma Místo, které miluješ. Přemýšlela jsem o tom s přestávkami celkem dlouhou dobu (třeba o matematice ve škole), ale vůbec mě nenapadalo, co by to mohlo být. Můj pokoj? Moc obyčejné. Les? Zas tak často tam nechodím. Autobusová zastávka? Trávím tam sice občas i hodiny, ale milovaným místem bych to zrovna nenazvala.

Trvalo to tedy nějaký ten čas, ale jednoho rána, když jsem si to rutinně šinula směrem k našemu vzdělávacímu ústavu, prohlédla jsem si, tak jako pokaždé naši budovu a stejně jako vždycky, jsem si uvědomila, jak pěkná naše škola je. Prolétlo mi hlavou, že je to celkem zvláštní, že chovám sympatie k naší škole aneb, jak trefně poznamenala Daffodila - Je to zajímavé už jen tím, že je tam spojení slov "ráda" a "škola."
A napadlo mě, že to asi bude právě to místo, které miluji. 
Tím ale netvrdím, že bych se kdovíjak ráda učila, jenom mám prostě ráda to místo a pokud mám porovnávat klady a zápory, tak klady u mě převažují. :)


zdroj
Moje škola, konkrétně osmileté a zároveň čtyřleté gymnázium, byla založena v roce 1872 a sídlí v budově z roku 1924, ve které se původně nacházela Obchodní akademie. V roce 1953 se budovy obou škol prohodily, za což jsem celkem ráda, protože takhle máme, dle mého názoru, hezčí budovu a zároveň také vetší a lépe situovanou "základnu". ;)

Dost už ale o historii. Naše gymnázium je prostě škola jako každá jiná. Jenom s krásnou budovou a věží, ve které je anglická knihovna.
Dobře, o té knihovně bych se možná mohla rozepsat trochu víc. ;)

Když už jsem se zmínila o té knihovně, tak ještě jednou - ano, máme věž a ano, fakticky je v ní knihovna. :D (A ano, anglická.) 
Řekla bych, že věž byla pravděpodobně to první, co mě na naší škole zaujalo a pohled na ni se mi líbí doteď. Samozřejmě to má taky výhodu, když mámě tělocvik venku a nikdo zrovna nemá u sebe hodinky. Prostě mrknu na věž a vím. ;)
Proč je v ní knihovna, to netuším, ale rozhodně je moc pěkná a troufám si tvrdit, že na obyčejné gymnázium bez anglického zaměření i celkem slušně zásobená. Najdete v ní Harryho Pottera, Pána prstenů, Percyho Jacksona, Atlas mraků, Stmívání, ale i Jane Austen a spolu s ní mraky klasiky (přeci jen, pořád je to škola), nebo i Simpsonovi a další komiksy. 

Kromě anglické knihovny máme i českou, ve které je povětšinou povinná četba, ale i to se hodí. :)

Nejde ale jenom o to, jak naše škola vypadá a co se v ní nachází. Mnohem víc mi jde o to, proč ji mám ráda a proč tam vlastně ráda chodím. Hlavním důvodem je asi to, že mám ráda mé přátele a vůbec celkově jsem většinou ráda v kolektivu a v kontaktu s lidmi. Nedokážu si představit, že bych měla třeba domácí výuku, protože bych se asi zbláznila osamělostí, vzhledem k tomu, že mám jenom nevlastního bráchu (o 22 let staršího).

Taky ve škole chodím do pěveckého sboru, o kterém se občas zmiňuji, a do kterého chodím prostě hrozně ráda. Když spolu zpívá dohromady víc lidí a baví je to (tedy alespoň většinu), dává to pocit, který je k nezaplacení. :)
Jinak mám strašně ráda, když jdu po chodbě, spěchám a připadám si celkem důležitě, zastavím se u skříňky pro učebnice a říkám si, že je to skoro jako v těch amerických seriálech. Až na to, že nemáme ty skříňky plechové. 
Mám to ve škole ráda, protože mám ráda ty lidi, které tu potkávám a ráda s nimi trávím čas, byť jenom omezený délkou přestávky. 
A i když často říkám, že bych už chtěla jít domů, myslím tím, že bych spíš chtěla, abychom se přestali učit a dělali něco jiného. Ale spolu. :) 



A co na konec? No, co takhle 10 důvodů. proč je super studovat na našem osmiletém gymnáziu? :)

  1. Když probíhají maturity, máme hodně změn a volna.
  2. Když probíhají přijímací zkoušky, jede se na výlet a starší žáci mají volno.
  3. Zhruba od tercie výše máme povoleno, pokud se domluvíme s třídním a jsou k tomu podmínky, vymalovat si třídu.
  4. Každý rok se koná Vánoční koncert gymnazijního sboru. 
  5. Oktáva má jako jediný z maturitních ročníků právo dělat Mikuláše, čerty a anděly.
  6. Točíme maturitní videa a máme celkem k tomu vstřícné učitele. ;)
  7. Máme anglickou knihovnu. A taky českou. ;)
  8. Nemáme ve třídách obrazy našeho pana prezidenta.
  9. Máme hřiště na plážový volejbal věž. 
  10. S Klubem mladého diváka jezdíme do Prahy do divadla.
Užívejte si skoro-začátek prosince 
a mějte se krásně, 
Matty. :)

neděle 16. listopadu 2014

Listopadové objevy

Ahojte,
tak mě napadlo, že mám vlastně chuť napsat něco o několika rozdílných věcech, které jsem v poslední době tak nějak objevila. Konkrétně jde o jeden seriál, jednu knihu, jednu písničku a jeden blog.
A kdo ví, třeba se z toho nakonec stane pravidelná rubrika. :)

 Fangirl - Rainbow Rowell
Začnu tím, co jsem tak úplně neobjevila až teď. Knížku Fangirl od Rainbow Rowell jsem začala číst už někdy v září, ale pořádně jsem se do ní začetla až v poslední době. :) Vzhledem k tomu, že Fangirl ještě bohužel není přeložená do češtiny, nejspíš bude první knihou, kterou přečtu v cizím jazyce. Tedy pokud ji dočtu. V což vážně doufám, protože se mi to hrozně líbí. :)
zdroj
Nejhorší na tom rozhodně je ta angličtina.
Většinou čtu totiž jedním ze dvou rozdílných způsobů.

Pokud chci prostě jenom vědět, jak to bude dál, čtu hlava nehlava. Hele, tohle je nějaký divný cizí sloveso, nevadí, jedem dál. A tamhle je fráze, který vlastně vůbec nerozumím. Ale co, to potom třeba pochopím. A většinou mi po chvíli význam slova nebo věty dojde, :)

A naopak, když mám na to náladu, čtu vážně pečlivě, se slovníkem v ruce a slova i fráze, které neznám si překládám. Všechny.
Ale abych k tomu řekla něco smysluplného. Čtení v angličtině není tak hrozné a rozhodně to rozšiřuje slovní zásobu, každopádně pořád velice obdivuji lidi, kteří čtou knihy klidně i v několika jazycích. :)

P.S.: Všimli jste si někdy, jak často postavy v knihách krčí rameny, škádlí se, ušklíbají se nebo se kření?
Edit: Úspěšně dočteno! Je to vážně skvělá knížka! :)

                                                                                                           zdroj                                                                                                                 zdroj

Teen wolf
Na tenhle vlčí seriál už celkem dlouho kouká moje kamarádka a kdyby mohla, nejspíš by nám o něm povídala pořád. :D Vážně - pokud potřebujete vědět něco o postavách, hercích, ději nebo (a hlavně) Stilesovi, zeptejte se Nikči.
Vzhledem k tomu bylo celkem jasné, že dříve nebo později se k Vlčímu mláděti (také vám ten český překlad přijde tak hrozný, jako mně?) nějak dostanu.
Zmínila jsem ho i v článku o seriálech, ale nakonec jsem tenkrát skončila asi u druhého dílu. Tak jsem si řekla, že bych se k tomu  teď mohla vrátit, protože z prvních dvou dílů si nemůžu vytvořit názor. :)
zdroj
Pustila jsem si tedy asi dalších 8-9 dílů a zatím tedy musím uznat, že na jednu stranu mě dějová linka hodně baví a zajímá mě, co bude dál, takže se k dalším dílům asi dostanu.
Jediné, co mi na tom vážně vadí, je jejich vzhled vlkodlaků. Je to asi lepší, než chudák Lupin ve trojce Harryho Pottera, ale osobně mi víc vyhovují ta obrovská chlupatá štěňátka ze Stmívání, když už. :D
Ale chápu, že to prostě záleží na vkusu, a že vytvořit fakticky drsnýho vlkodlaka je asi dřina. ;)

Deník vyděšené prvorodičky
Áno, teď polovina lidí začne vrtět hlavou, protože je mi přeci 15 a na mimčo mám ještě dost času.
S tím tedy naprosto souhlasím a rozhodně nehodlám otěhotnět v nejbližších, já nevím, 8 letech (:D), ale věřte mi, že články slečny z tohoto blogu prostě stojí za to!
Už dlouho jsem se takhle nezasmála. :)

Yellow flicker beat - Lorde
Já se vážně moc těším na první část posledního dílu Hunger Games. A v rámci navození té správné kvalitní atmosféry jsem si pustila soundtrackovou písničku, kterou nazpívala Lorde, a která se mi prostě hrozně líbí.
Hádejte, co jsem si zpívala při čtvrtletce z matematiky (ale nepomohlo to)? :D


Také máte nějaké objevy? Nějaká dobrá knížka nebo seriál? Nebo třeba film? :) A koukáte někdo na Teen wolf? Určitě mi napište, jestli se vám líbí, jak vypadají jejich vlkodlaci. ;) A taky jestli jste četli Fangirl a byli z ní nadšení tak jako já. ;)

Pro zatím to už je všechno, 
mějte se krásně a užijte si volné pondělí,
Matty. :)

pátek 7. listopadu 2014

Iracionální článek o podzimu.

Ahoj,
prakticky od letošního jara se těším na podzim. Do podzimu jsem se zamilovala a vždycky asi budu mít pocit, že podzimní část roku a první školní pololetí je prostě doba, kdy se odehrává nejvíc věcí a zároveň doba, kterou si nejvíc užívám. V porovnání s podzimními měsíci je pro mě prostě zbytek roku příliš nudný, i když vím, že to tak ve skutečnosti není.


Bohužel, mám z toho neustále takový pocit, přesto, že moje alespoň trochu racionální já ví, že to není pravda. Ovšem vyjma léta - léto prostě není pro mě. Nemám ho ráda, nerada ho trávím sama (což se stává často) a nemám ráda ten pocit, že zbytečně mrhám časem, protože v létě nic nedělám. Protože nerada dělám věci sama. Začarovaný kruh. :/

Ale zpět k podzimu. Přesto, že podzim je pro mě jedna z nejkrásnějších věcí na světě (ale článek o tom psát nebudu, protože ho napsala už spousta jiných), mám občas trochu pocit, že v průběhu roku jenom odpočítávám dny, kdy už konečně skončí prázdniny a přijde to, na co se nejvíc těším, Pravý, nefalšovaný podzim.
Ale když se potom konečně objeví raní mlhy, ochladí se a stromy zežloutnou, mám najednou pocit, že celý život trávím jenom čekáním na podzim. A potom zjistím, že na podzim vlastně žiji stejně jako jindy, jenom s tím rozdílem, že je to na podzim.


Z nějakého důvodu prostě na podzim nemám pocit, že životem mrhám. Ano, možná nemám tak akční život, jako někteří jiní (zdravím, Adél ;)) a ano, hodně času trávím doma. Ale jsem s tím spokojená. Když je možnost, jedu na výlet, plánuji akce, jdu do kina. Letos mi k tomu ještě přibyly taneční.
Pořád je toho možná málo, ale snad přeci není důležité, abych jezdila každý den na nějakou akci, když se mi líbí žít si tak, jak žiji. Klidněji.
Jasně, chtělo by to pár kosmetických úprav, jako třeba začít sportovat, dělat věci do školy včas a podobně, ale na tom pracuji. ;)

Takže proč bych si nemohla připadat tak, jak si připadám teď, i na jaře, a v zimě? Proč mám v hlavě ten zvláštní kód, že klidný život je povolený jenom na podzim?
Chtěla bych to aspoň trochu změnit. Chci vidět v padajícím sněhu, v kvetoucích bledulích i (s trochou snahy) v bezmračné obloze stejnou krásu, jako vidím ve žloutnoucí trávě a červených jeřabinách.
Chci, aby se mi svět líbil (jsem skromná, co?).

Takže bych to viděla tak, že si dám jedno malé, ale celkem důležité předsevzetí. Odteď bych si chtěla začít užívat všechna roční období. Žádné výjimky.
A nepřipadat si divně, protože žiji, tak jak žiji.


Mimochodem, ano, vím, že tenhle článek nedává smysl a každý odstavec je prakticky o něčem jiném. Takže věřte, že jsem se vážně dlouho rozhodovala, jestli tohle vůbec chci publikovat. Ale nakonec jsem si řekla, že jsem prostě potřebovala něco si napsat. Něco jiného než konkrétní článek nebo recenzi. Tak mi to snad odpustíte. :)

Kdybyste měli nějakou racionálnější (nebo klidně i iracionální) poznámku, otázku, nebo mi prostě jenom chtěli něco říct, komentáře jsou vám, jako vždycky, k dispozici. :)

Mějte se moc krásně,
užívejte si život a podzim (a taky před-předvánoční období, falalala la lala la la). ;)
Matty. :)