pátek 27. února 2015

Záclonová sukně II. - Jak si (ne)ušít sukni v deseti krocích

Ahoj,
omlouvám se, že jsem slíbené "brzy" prodloužila až na týden, ale jsem momentálně nějaká nachcípaná a jediné, co se mi chce dělat, když se dostanu domů je asi zalézt si do postele s čajem v ruce a knihou v klíně. :)
Každopádně jsem se na druhou část mé "ságy" moc těšila (a taky mě hrozně moc potěšilo, že vás to i zajímá O:-)) a jdu vám vyzvědět zbytek o Záclonové sukni. :)

Naposledy jsem skončila výběrem látek a možná bych ještě měla doplnit, že do té doby, co jsem si usmyslela tuhle sukni, jsem nic moc pořádného nešila. Vlastně asi jenom klíčenky a jednu obyč kolovou sukni, která ani nemá spodní lem  nebo snad dokonce zip (s tím bych měla do budoucna něco udělat :P).
Takže pokud je tu někde v okolí nějaká přešikovná švadlenka, omlouvám se předem za mé neskutečně laické vysvětlování věcí, které jsou nejspíš obecně známy. :) A taky za to, že většinu věcí šiji pravděpodobně přesně tak, jak by se to šít nemělo. Ale co, drží? Drží! ;)

A abyste mi správně rozuměli a také proto, že mě to moc baví, jsem vám nakreslila několik dokumentačních obrázků o tom, jak jsem sukni šila. A ještě bych ráda podotkla, že si opravdu nemyslím, že byste byli hloupí a nepoznali z mého nákresu krejčovskou gumu (maximálně tak mým přičiněním a špatným nákresem), jenom mě hrozně bavilo to všude popisovat. :D

1) Krok první: Princezna?
Bylo mi od začátku celkem jasné, jak bych sukni chtěla mít, ale po našití mi došlo, že jsou dvě možnosti, jak ji nosit, proto to radši uvádím hned na začátku. Buď může totiž látka jakoby odstávat od gumy, proto, že ji budete nosit našitou látkou "ven" a nebo můžete jakoby látku připlácnout gumou. Nakonec jsem zvolila druhou variantu, protože ta první, taková "princeznovská" vytvářela dojem, že zadní část mého těla je mnohem větší, než tomu tak doopravdy je.
No, asi jste to z mého popisu moc nepochopili, ale doufám, že moje nákresy vám třeba trochu pomůžou. :D

2) Krok druhý: Ne, nechci si radši ušít pouzdrovou sukni!
Když se teď přesunu přímo k počátkům mojí sukně, můžu vám říct, že jsem byla úplně zmatená ohledně toho, jak tu látku na gumu dostat. Protože je jasné, že aby sukně byla "bohatější" musí být látky víc, než jenom na obvod mých boků. Jinak bych vůbec nepotřebovala gumu a šila bych pouzdrovou sukni.


3) Krok třetí: Krejčovská guma pruží (občas)
Po malinkaté chvilce přemýšlení (pár dnů) mi došlo, že abych byla látku schopná na gumu našít tak, aby pružila (= na obrázcích naznačeno jako "pjung!"), budu prostě muset šít tak, že gumu natáhnu na délku látky a v tomhle stavu budu šít. Nejdřív jsem totiž nechtěla věřit, že by to fakt bylo tak složité/jednoduché (to záleží na tom, jak vám to připadá).

4) Krok čtvrtý: Proč chodit do posilovny? Ušijte si místo toho sukni!
Když jsem tedy byla osvícena, co se týče způsobu našívání látky na krejčovskou gumu, přešla jsem ve svém uvažování k dalšímu bodu - jak to udělat, aby guma držela napnutá, když budu šít.
Nakonec mi ale došlo, že jakkoli se budu snažit to vyřešit, nic nebude tak efektivní a rychlé, jako když ji tak prostě budu držet. rozšpendlila jsem tedy ve správném poměru úseky látky a gumy a šila na části.
I tak ale musím říct, že šít tohle byl záhul. Gumu je totiž při šití nutné držet před strojem i za strojem, jinak vám bude šicí stroj skákat na stole jako vyděšená srnka (netuším sice, jestli vyděšeé srnky skáčou, ale snad ano). Proto jsem po ušití jednoho jediného úseku byla zpocená, jako po několikakilometrovém běhu. :D
Ponaučení: Ta guma nemusí být tak moc široká...užší gumu je snazší natáhnout. A taky pozor na jehly, při konečném sešívání jsem jednu strojovou zlomila. :D

5) Krok pátý: Finální uspořádání
Tady u toho bodu jsem akorát přesně rozkreslila, jak jsem našila postupně vrstvy. :)


6, 7, 8) Krok šestý, sedmý a osmý: Velké oči dělají dlouhé sukně
Řekla jsem si totiž, že když už sukni, tak pořádnou. A protože puntíkaté záclonoviny jsem měla hodně, chtěla jsem ji tam samozřejmě nacpat všechnu.
Dopadlo to tak, jak můžete vidět na obrázku číslo 6 - totiž dvě správně krátké vrstvy a záclona s puntíky dlouhá do půli lýtek. Ale protože záclonovinu jsem měla dvojitou, nastřihla jsem na jedné straně spodní vrstvu a na druhé tu vrchní.


9, 10) Krok devátý, desátý: Improvizace je důležitá & Zásah nadpřirozených sil
Aneb: Nejlepší chyby jsou asi ty, díky kterým vypadá nakonec váš výrobek ještě lépe, než to, co jste měli v plánu.
Jednoduše řečeno jsem začala špendlit celkem náhodně látku tak, abych zkrátila celkovou délku, což v mém podání tvořilo takový efekt, který je vidět na posledním obrázku a taky na všech fotkách. :)


Takže díky mým neznalostem vznikla z nákresu baletní sukýnky jedna taková volnomyšlenkářská pavoučí sukeň. Každopádně jsem ale s výsledkem nesmírně spokojená. :)
A je asi jasné, že z blízka to žádný zázrak opravdu není. ;)
Vlastně si tak říkám, že bych ji asi v brzké době měla opravit...(viz foto)





Tak doufám, že se vám druhý článek u Záclonové sukni líbil, i když asi moc nedával smysl. Nevím, jestli jste se dozvěděli všechno, na co jste byli zvědaví, ale klidně se ještě ozvěte v komentářích. ;)
Já jsem si ale rozhodně psaní tohoto článku moc užila. :)
Tak zatím ahoj,
Matty. :)

pátek 20. února 2015

Záclonová sukně I.

Ahoj,
vím, že jsem si s tímhle článkem dala opravdu načas, ale stále jsem nějak doufala ve více inspirace - jak vlastně tohle téma pojmout. Bohužel inspirace stále v nedohlednu, ale napsat se mi už celkem chtělo, A tak jsem tady.

Jak asi někteří ví, krom čtení, koukání na seriály, občasného kreslení a psaní i ráda šiji, leč stále jsem začátečník, se vším všudy. Učím se za pochodu a většinu základních věcí vůbec netuším (ale zatím všechno funguje, tak asi nebudou tak důležité, jak se zdá). Přesto mě to ale moc baví a hodlám v tom pokračovat. :)
Když jsem se poté dozvěděla, že jedna z našich lekcí v tanečních bude pojatá jako maškarní, byla jsem nejspíše osvícena (Bohem, nebo možná taky někým jiným) a v létě na dovolené jsem začala pracovat na "Tak já si ten kostým ušiju sama!" projektu. Moji maminku to ovšem nijak nenadchlo, prozíravě tušíce všechen ten nepořádek a moje klení, nesoucí se z pokoje.

Návrh na kostým byl ryze můj vlastní, avšak jsem si téměř jistá, že jsem byla nepřímo ovlivněna jedním filmem.
Toužila jsem (a stále toužím), aby se u nás někdy konal maškarní ples, na který by se nosily škrabošky, protože to by bylo teprve možností, co s kostýmem. ale i přesto, že na náš skromný karneval se žádné masky nehodily, zdroj mé inspirace pocházel hlavně z filmu A zase jedna Popelka (já vím, člověk by čekal, že budu hledat inspiraci v mnohem serióznějších filmech), kde ke kostýmu škraboška byla.
Bohužel jsem ale nepřímo čerpala z kostýmu "kamarádky hlavní hrdinky", která byla v záběru asi tak dvakrát a dost špatně, takže nejlepší foto bude asi tohle:


Pravděpodobně to není vůbec vidět, ale slečna na obrázku (v černobílém) má na hlavě ještě klobouk . :)
Můj návrh, kreslený na lavičce někde v Jizerských horách poté vypadal takto:


Už tehdy mi bylo jasné, že na ušití celého kostýmu nemám znalosti, zkušenosti, ani materiál a dospěla jsem k názoru, že nejlepší bude ušít jenom sukni. Než ale došlo na samotné šití, nejprve jsem hledala vhodné materiály.
Jako spodničku jsem použila staré bíle prostěradlo (přeložte si jako čistou, bílou bavlněnou látku, šíře cca 90 cm). Na další vrstvy byl původně v plánu tyl, ale po několika minutách strávených na internetu, jsem si velmi rychle ověřila, že šít takovouhle sukni z tylu, s pravděpodobností 1:1, že něco zkazím, by se opravdu nevyplatilo.

A zde se dostáváme k tomu, proč jsem sukni překřtila na "Záclonovou". Na jedné z výprav do svatostánku všech bytových designerů (čtěte Ikey) jsem pořídila bílou syntetickou látku určenou na závěsy, ze které jsem udělala druhou vrstvu sukně. A na další z těchto výprav jsem pořídila velice příjemně zlevněnou záclonovinu, do které jsem stále ještě zamilovaná a která posléze posloužila jako vrchní dvě vrstvy.

Z nedostatku času, světla a z přemíry napsaných slov, které mě v historii vzniku Záclonové sukně nijak dál neposunuly, se uchyluji k rozdělení tohoto článku na dvě poloviny. :)
Slibuji, že zbytek vám vypovím jen, co to bude možné - tedy brzy. :)

Zatím přeji příjemný zbytek víkendu,
Vaše Matty. :)

středa 11. února 2015

Mé oblíbené knižní/seriálové/filmové páry, aneb zápisky jednoho forevr (m)elouna.

Ahojte,
tak už se nám zase blíží to osudné datum, aneb 14. 2. Svátek všech zamilovaných, svatý Valentýn. Svátek o kterém až příliš lidí tvrdí, že ho nemají rádi, protože je americký a vůbec, nemá u nás co dělat a stejně se potom na něj možná až přes příliš lidí celkem těší, protože víte co.
Co kdyby si náhodou váš crush zničehonic uvědomil, že tím pravým/pravou jste pro ni/něj právě vy!
Ovšem zdá se, že můj rytíř na bílém koni (akceptuji i na bílých lyžích, ale ten to už trochu propásl) ani napřesrok nedorazí, takže se můj Valentýn ponese asi v tomto duchu:

zdroj
I když to trochu kecám, spíš budu vyspávat po plese, na který jdu příhodně den před tím, pátek 13. Jenom doufám, že se mi nestane také nějaká ta nehoda, smůlu máme, zdá se, v rodině. Moji mamku totiž přesně před jedenácti lety v tenhle den srazilo auto, ale nebojte, žije (fuj, já jsem dneska ale morbidní).

Ale abyste neřekli, že jsem pořád tak pesimistická a nedopřeji ani špetku radosti všem těm opravdu zamilovaným, představím vám dnes mých 7 nejoblíbenějších knižních/seriálových/filmových párů. :)
(Knižní láska je totiž ta jediná neomezená, kterou si můžete dopřávat bez výčitek, nejlépe ještě ve společnosti konvičky čaje a důkladně zachumlaní v peřinách, teď v zimě.)

7) Scarlet Benoit & Vlk
Měsíční kroniky - Marissa Meyer

Ze všech párů z Měsíčních kronik mám překvapivě nejradši asi Scarlet a Vlka, protože to nebyla tak úplně láska na první pohled a >>tak-trochu-spoiler<< Vlk má nejspíš Scarlet opravdu rád, vzhledem k tomu, jak momentálně trpí. :)

zdroj 1, 2, 3

6) Rose Hathaway & Dimitrij Belikov/Sydney Sage & Adrian Ivaškov
Vampýrská akademie/Pokrevní pouta - Richele Mead

Mezi těmito dvěma páry si nejsem schopná vybrat, protože každý z nich má něco skvělého do sebe. To je také důvod, proč jsem do pořadí zahrnula oba dva. Rose a Dimitrij si prošli spoustou...věcí a Richelle Mead mě přesvědčila o tom, že tihle dva si byli souzeni.
Na druhou stranu Sydney a Adrian mi jsou bližší zase jiným způsobem - z nějakého důvodu, snad možná proto, že Sydney je člověk, mi přijdou reálnější. A jejich "zakázaná láska" mi v Pokrevních poutech ani nepřišla jako tak moc velké klišé. :)

zdroj 1, 2, 3

5) Gwendolyn Shepherd & Gideon de Villiers
Drahokamy - Kerstin Gier

Stačí jedno slovo - roztomilí. Gwendolyn a Gideon jsou pro mě asi nejroztomilejším párem, o kterém jsem četla. Oba jsou tak mladí a trošku naivní a neskutečně zábavní!

zdroj 1, 2

4) Sherlock (Holmes) & Irene Adler
Sherlock/Sherlock Holmes/Povídky sira Arthura Conana Doylea

Tohle je trošku ošemetné, protože spousta lidí (ať už skutečných, nebo knižních/seriálových/filmových) pochybovala o tom, zda by byl Sherlock jako osoba vůbec schopný kdy někoho milovat. Ale já si stojím za tím, že Irene měl přinejmenším vážně rád, i když by to nikdy nepřiznal. :)

zdroj 1, 2, 3

3) Remus Lupin & Nymfadora Tonksová
Harry Potter - J.K.Rowling

Je jasné, že Remus a Nymfadora nejsou jediným zajímavým párem z celého Harryho Pottera. Například Lenka a Neville by si jistě také zasloužili pár slov ( přesto, že knižně spolu nikdy neskončili a ani nemají skončit). A vím, že hodně lidí dává přednost Severusovi a Lily.
Jenže pro mě mají asi největší kouzlo tenhle vlkodlak a Tonksová.
Nejspíš proto, že Tonksová si byla jistá tím, koho miluje, i přes jeho "handicap" a taky proto, že i sám Remus si dlouho myslel, že jeho svatba s Nymfadorou byl jeho největší životní omyl. A nakonec se k ní stejně vrátil.
Také je to asi jeden ze dvou párů z mého žebříčku, >>spoiler<< kterému se nedostane happyendu, což vlastně nevím, jestli je dobře nebo špatně. :D

zdroj 1, 2

2) Cath Avery & Levi Stewart
Fangirl - Rainbow Rowell

Kdo by je neměl rád. :) Cath, ve které se spousta čtenářek zhlédla a Leviho, který nám dává naději, že třeba někdo takový někde existuje i pro nás. :)

zdroj 1, 2, 3

1) Violet Harmon & Tate Langdon
American Horror Story

Vím, že je to už trochu trapný, že všude momentálně cpu AHS, ale tohle jsem si vážně nemohla odpustit. Tate a Violet už pro mě od teď asi vážně bude teď jediný One True Pairing. Ti dva mají totiž kouzlo. A to, že Tate je tak trochu psychopat a Violet také není úplně normální, tomu dodává šmrnc, řekla bych. :D
Mimochodem, >>spoiler<< toto je ten druhý pár z žebříčku, který neskončí dobře. Ale když si to tak vezmete, tak je tu docela dost slušná šance, že jednou spolu nakonec stejně budou. ;)

zdroj 1, 2, 3, 4

Tak doufám, že ti, co jsou na tom se svou drahou polovičkou stejně jako já (totiž žádná jejich polovička neexistuje) se alespoň pokochali a vzklíčila v nich naděje, že jednou se dočkáme. Protože podívejte, kolik knižních/seriálových/filmových postav je šťastně zamilovaných! ;)

A úplně všem přeji krásného Valentýna!
- zatvrzelým odpůrcům (kteří musí časem bezvýhradně také padnout, protože i když si to sebevíc budeme přát, všechny ty reklamy a propagace ze zahraničí nás jednou pohltí)
předem krásný 1. máj. ;)
Matty. :)

čtvrtek 5. února 2015

Recenze: Nevítaní - Sophie Jordan

zdroj
Originální název: Uninvited
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014
Počet stran: 318
Série: Uninvited #1

Jak jsem se ke knize dostala:
Tuhle knížku bych si asi ani nepřečetla, kdyby mi paní knihovnice nedala vybrat z čerstě nových knih "za to", že jsem byla jejím prvním novoročním hostem. :)
Věděla jsem sice , že CooBoo Nevítané vydává, ale zase tolik mě to nezaujalo, přesto, že od této autorky jsem už četla první a druhý díl její série Drakie.
Ale když vidíte úplně novou knížku, čerstvě přeobalenou jak na vás zvědavě vykukuje z hromádky knih, co uděláte? No jasně, půjčíte si ji! ;)


Něco málo o ději: 
Davy je úspěšná studentka prestižní školy. Hraje na nespočet hudebních nástrojů, zpívá operní árie a chystá ji zářná budoucnost na Julliardu. Má nejlepší kamarádku, populárního a milujícího přítele. Její život je dokonale nalinkovaný a nic se nemůže pokazit. Alespoň to si Davy myslí.
Jednoho dne ji ale matka zavolá dříve domů, kde se setkává s úředníky, kteří jí sdělí, že zdědila HTS - vraždící gen, který je v USA roku 2021 nalézán stále u většího počtu obyvatel. Toto oznámení mění nevinné Davy do detailu celý život. A její budoucnost se hroutí jako domeček z karet. .
A tak se dívka, která nikdy nic zlého neprovedla ocitá zařazená mezi nejnebezpečnější lidi světa.
Zpočátku Davy doufá, že kromě změny školy může stále žít svým starým životem, když se s ní ale přítel rozejde a její nejlepší kamarádka ji udá na policii, zjišťuje že kromě rodiny už nemůže spoléhat na nikoho jiného.

zdroj
Moje počáteční dojmy z knihy: 
Musím říct, že mě Nevítaní mile překvapili tím, jak rychle mně vtáhli do děje a já nakonec přečetla tuhle knížku na jeden zátah. Když pominu počáteční rozkoukávání a smiřování se s osudem hlavní hrdinky, má tahle knížka od začátku do konce spád, nudit se tedy rozhodně nebudete.
Davy je...no, mně nepřišla tak hrozná jako jiným, ale pokud nemáte chuť číst o další ufňukané hrdince, tohle nebude kniha pro vás. Podle mě to tedy ještě není úplně nejhorší, protože se v druhé části Davy otrká a mění se v trochu drsnější verzi samy sebe a navíc je celou dobu o sobě přesvědčená, což se mi moc líbilo (I když to trochu zavání egoismem.).
Musím také uznat, že se mi líbila Davyina nejlepší kamarádka - Tori, která se ze začátku tvářila jako zlatíčko, ale stačila chvilinka a vyklubala se z ní pěkná mrška. Je to možná trochu předvídatelné, ale snad to přispělo k tomu, aby hlavní hrdinka nezůstala naivkou doufající v idylický svět.
V první části podle mě také stále ještě hraje větší úlohu hudba, neustále spjatá s Davy. V druhé části mi tam už tolik výrazná nepřišla, ale to není nic, co bych nemohla knize odpustit. Vlastně to ani není žádná hlavní linka knihy, tak co.


zdroj
Uleželé dojmy z knihy: 
Co se týče celkového námětu, tak ten mi přišel originální a žádnou knihu s takovýmto tématem jsem ještě nečetla. Bohužel jsem ale čekala, že autorka půjde trochu víc do hloubky celé problematiky vraždícího genu, ale kdo ví, třeba se ještě dočkám v dalším díle. V druhé části se také trochu nabízí srovnání s Divergencí, možná trochu Huger Games a nebo s knížkou Temné vize. Přesto ale oceňuji, že pro mě si Nevítaní námětem udrželi osobitost a s jinou knihou bych si je asi přímo nespletla. :)
Jak už jsem zmínila, do dalšího dílu, pokud u nás vyjde, vkládám hodně nadějí, protože kromě HTS bych se ráda dozvěděla něco víc i o historii vedlejších postav. (A doufám, že bude konečně odtajněn jeden detail ohledně hlavního mužského hrdiny, který snad konečně rozhodně o tom, jestli je to hodný hošánek a nebo trošku bad boy s temnou historií. :D)
Ohledně samotného konce téhle knihy jsem nejprve chtěla napsat, že mi přišel moc...neepický (:D), ale když jsem si v poděkování přečetla, že tím ještě nedávám Davy konečné sbohem, snad jsem i pochopila autorčin záměr a tolik mi to nevadí. /Úpěnlivé prosby, aby z toho nebyla zase trilogie/



Proč byste si to měli přečíst: 
Pokud ještě nemáte po krk dystopií a knih s podobným tématem a zároveň mátě chuť si přečíst něco oddechového a čtivého, určitě po Nevítaných sáhněte. ;)
Navíc, když se na to podívám s odstupem, "co kdyby jednou?"

Moje hodnocení: 
7/10 
Mějte se krásně,
Matty. :)