pondělí 23. března 2015

Moje vysněné léto

Ahoj,
loni jsem měla potřebu vám sdělit, proč jsem asi jediný člověk ve vesmíru, který nenávidí léto. A letos jsem dostala hroznou chuť napsat vám, co udělat, abych si léto vážně užila. Jednodušeji - napsat vám, co bych v létě chtěla zažít. Taková menší chvilka "of daydreaming".
Chtěla bych si zasnít o věcech, na které buď momentálně nemám peníze, nebo čas, nebo je nemůžu sehnat - tedy s největší pravděpodobností je letos nezažiji, přesto ale jsou celkem reálné. Nebudu vám tu povídat, že bych se chtěla podívat do Kanady (i když bych vážně chtěla), protože budu ráda, pokud se tam vůbec dostanu jednou za život. :)


Dovolená v horách na kolech s rodiči
Tohle bych nemohla vynechat. Jezdím s rodiči na dva týdny na kolech každé léto už od mých cca 2 let (to jsem jezdila ještě v sedačce, samozřejmě ;)) a vždycky je to skvělý. Loni jsme byli v Jizerkách, které jsem si zamilovala (Víte, kolik je tam borůvek?) a letos se chystáme do Beskyd a okolí.
Zatím je tahle dovolená také pravděpodobně jediným pevným bodem mých letošních prázdnin. :)

Na vodě
Jop, ode mě to sedí. Já totiž vlastně ani pořádně nevím, jak se drží pádlo. :D To ovšem nemění nic na tom, že bych se to hrozně chtěla naučit. :) Možná jsem až moc optimistická, ale jet na vodu s kamarády podle mě musí být naprosto skvělé!

Brigáda
Jo, chtěla bych a brigádu, hrozně moc. Ne kvůli nějakému tomu přivýdělku, protože momentálně nic extra nepotřebuji, leda snad že bych si začala šetřit na nějaké autíčko. :) Jako spíš proto, že bych si měla zkusit někde pracovat. Já totiž nejsem úplně ten typ, co všechno sám odkouká a pochopí. Já jsem spíš ten typ kterému to desetkrát vysvětlíte a já to potom stejně udělám špatně. Takže se děsím toho, že bych měla kdy někde bydlet sama nebo nedejbože sama pracovat. Co když to zkazím?
Takže bych se radši ztrapnila, dokud na to mám věk. :D

S kamarádkami k jezeru/rybníku/řece 
Někam k vodě, buď pod stan, nebo do chatiček, to je mi vlastně celkem jedno. Prostě odpočívat. Číst si, povídat si, jíst, spát, plavat, užívat. Jo, to by mi šlo.

Do Říma
Jeden z mých malinkato vzdálenějších snů, ovšem zdaleka ne nesplnitelných. Řím prostě musí být naprosto krásné město. Úplně se vidím, jak procházím těmi uličkami se zmrzlinou v ruce a fotím ostošest. Navíc bych to nějak propojila s mořem. U moře jsem totiž byla naposled před pěti lety a docela bych si to zopakovala. :)
Ale kdyby to s Římem nevyšlo, brala bych i Amsterodam, Bern, Madrid nebo Londýn. ;)

Dyzajnmarket - festival
Na tomhle vůbec není nic nesplnitelného, bohužel jsem ale letos v době letního Dyzajnmarketu právě s rodiči na dovolené. Ale včera jsem byla s Aničkou na jarním a nebýt té hrozné zimy, bylo by to fantastické. Tomu říkám trh! ;)

(Hudební) festival
Myslím, že bych se tam trochu bála. Trochu dost. Ale stejně bych se chtěla alespoň na nějaký podívat. :) Jenom bych s sebou potřebovala nějakého otrkaného průvodce. A navíc se mi hrozně líbí České hrady - už jenom ten nápad, že se to koná na hradech. :)

Vlakem až na konec světa
Dobře, tak ne na konec světa, stačilo by po ČR, teoreticky po Evropě. :) Mohly bychom jít buď pěšky a nebo jet na kole a v noci lůžkovým vlakem někam jinam. Prostě dlouhá cesta do neznáma. Jenom by se to asi dost prodražilo. :D

Na závěr už snad jenom, co bych cestou ráda poslouchala:





A co vy? Máte nějaké letní plány, nebo sny? Sháníte nějakou brigádu? Nebo už jste našli? Co moře, láká vás? Máte nějaké zahraniční nesplnitelné sny? (Samozřejmě krom Bradavic, Středozemě, Narnie, Zeměplochy a dalších?) A je to vůbec na vodě opravdu tak skvělé, jak si myslím? :) 

Přeji hodně splněných letních i neletních snů,
Matty. :)

čtvrtek 19. března 2015

Vyrábím: Penál podle mých představ

Ahojte,
tak to vypadá, že se příroda už konečně probudila a začalo nám to opravdové jaro! Sluníčko svítí, pomalu se otepluje a v některých jedincích (třeba ve mně) tohle počasí vyvolává lehce kreativní pudy. Musím sice přiznat, že tenhle penál jsem vyráběla už před několika týdny, ale řekla bych, že až teď nastala ta správná doba na to, vám ho ukázat. :)

Když si na začátku roku, jako správný student, chodím nakupovat všechny kancelářské potřeby, pravidelně také kupuji penál. Nechce se mi do obyčejného pouzdra na tužky dávat moc peněz, takže většinou skončím u nějakého naprosto obyčejného za dvacku. Ovšem tyhle penály většinou nemají nijak dlouhou výdrž a stejně jako na začátku roku pravidelně kupuji penál, téměř stejně pravidelně kupuji další zhruba v lednu.

Letos jsem si ale řekla, že v rámci zlepšování mých šicích dovedností a získávání nových zkušeností, bych si mohla penál zkusit ušít. Není to nijak těžké, přeci jen, pořád je to prostě obdélník se zipem. ;)
A protože jsem si jednou dokonce vzpomněla to nafotit, představuji vám skoro (regulérní) fotonávod!

No, dobře...zas taková sláva to nebude, ale třeba vám to pomůže, pokud byste se někdy rozhodli šít penál, nebo pouzdro na cokoliv. ;)

Co budete potřebovat?

  • šisí stroj (jo, bez toho by to asi vážně nešlo...)
  • "vnější" látku - cca 13 x 18 cm
  • "vnitřní" látku - cca 11,5 x 18  (rozměry si můžete přizpůsobit podle potřeby)
  • zip - (nevím, jak se správně měří) cca 18 cm
  • dva menší ostřižky "vnější" látky
Abych vysvětlila ten 1,5 centimetrový rozdíl v rozměrech "vnitřní" látky a "vnější" látky - já jsem si našla látku, pterá už byla přežehlená a založená zhruba o ten centimetr a půl a říkala jsem si, že toho prostě využiji. :)

Když jsem si takhle hezky rozestavila části budoucího penálu, stačilo je už pouze poskladát dohromady a zašpendlit u zipu (nevím, jestli se to tak dělá, ale drželo to ;)).


Potom jsem jednoduše rovným stehem přišila zip. Nejdřív jsem nemohla přijít na to, jak mám šít přes jezdec na konci zipu, ale potom mi došlo, že stačí, když došiju za půlku a potom jezdec posunu na druhou stranu. A šila jsem dál. :)
Akorát jsem hloupá, a nějak se mi povedlo nepřišít vnitřní černou látku, takže jsem ji poté šila napodruhé. Ale nakonec to vůbec nevadilo. :) 


A protože jsem samozřejmě zapomněla hned na začátku všechno poctivě obšít a vrhla se do penálu po hlavě, musela jsem to teď napravit a vlastně všechno, co jsem doteď pospojovala, jsem obšila. 
Nakonec to funguje snad dokonce líp, než kdybych to dělala jednotlivě. :D 


No a nakonec stačilo přeložit na půl, sešít dohromady, obrátit a penál je na světě! :)
Musím říct, že já jsem s ním víc, než spokojená a uvidíme, jak dlouho bude trvat, než se začne párat (doufám, že nikdy, protože jsem se do něj vážně zamilovala). :) 



Máte také nějaké jarně-kreativní pudy? Vyrábíte něco? Jak to máte s penály, taky kupujete každý půlrok nový? :D A vůbec, co máte na jaru nejradši? :)

Tak, mějte se krásně a užívejte si jara!
Matty. :) 

úterý 10. března 2015

Recenze: Andělé a démoni - Dan Brown

zdroj
Originální název: Angels and Demons
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2006
Počet stran: 463
Série: Robert Langdon #1 

Jak jsem se ke knize dostala:
Já vlastně nevím, asi jsem chtěla zkusit něco nového.
Takže jsem si dala jsem si za úkol zjistit přečtením této knihy několik věcí - za prvé: Jestli mám ráda i detektivní příběhy, které jsou pro dospělé. Za druhé: Jestli Dan Brown skutečně píše brakovou literaturu, jak se o něm občas tvrdí. Za třetí: Jestli to pochopím lépe, než film.
(Zjistila jsem, že dobrodružné - detektivní příběhy mám ráda, že jestli Dan Brown píše brakovou literaturu nejsem schopna posoudit a také, že si film ale vůbec nepamatuji.)

Něco málo o ději:
V Evropské organizaci pro jaderný výzkum, zvané CERN je nalezena mrtvola vědce, s cejchem vypáleným na hrudi. Tento symbol je však zlověstnější, než by se mohlo zdát, a tak ředitel ústavu povolává Roberta Langdona - čtyřicetiletého Harvardského profesora symboliky aby mu jeho význam osvětlil. Když ale profesor přijíždí, je mu jasné, že zde vyvstává nebezpečí mnohem dalekosáhlejší, než kdy jindy. Vzorek antihmoty, vytvořené unikátní novou metodou, na níž pracoval zavražděný vědec se svou dcerou, byl ukraden, s cílem vymazat Vatikán, středobod veškerého křesťanského světa, z povrchu zemského. Ve Vatikánu ale vyvstává ještě další problém - právě v době konkláve, volby nového papeže, jsou uneseni čtyři kardinálové, a ještě k tomu zrovna preferiti - kardinálové s největší pravděpodobností, že budou zvoleni hlavou církve.
A všechno obestírá jedna palčivá otázka: "Stojí zatím vším opravdu to staré bratrstvo, o kterém si všichni mysleli, že dávno zaniklo?"

zdroj
Moje počáteční dojmy z knihy:
Na začátku téhle knížky na mě čekalo mnoho neznámého. Nový hrdina, vlastně hrdina úplně jiné věkové kategorie, jiné prostředí a záhada naprosto jiného typu, než většina těch, o kterých jsem četla. I přesto, nebo možná spíš díky tomu jsem se lehounce začetla a protože mě i symboly obecně zajímají, nenudila jsem se. Tedy ne, že bych knihu nemohla ani odložit, to ne. Ale kdykoli jsem se k ní vracela, těšila jsem se na ni. Navíc, Andělé mají některé kapitoly opravdu neskutečně krátké (což kompenzuje naopak jejich vysoký počet).
Jedinou věcí, která trochu znemožňuje číst knihu v klidu, jsou cliffhangery prakticky na konci každé kapitoly. A to si nedělám srandu. Téměř každá kapitola končí něčím jako " Tak to teda doufám, že si děláš srandu." nebo "Někdo vypnul proud.", popřípadě "A v tu ránu Langdon přesně věděl, kam je třeba jít." Konec kapitoly.
Pořád se ještě nemůžu rozhodnout, jestli je to spíš efektní nebo otravné.

zdroj
Moje uleželé dojmy: 
Co se týče postav, Roberta Langdona už si stejně nedokážu představit jinak, než jako Toma Hankse, ale i na papíře mi byl celkem sympatický. Krom asi dvou okamžiků, kdy jsem měla chuť ho přetáhnout pánvičkou, protože nebyl schopný přijít na něco, co mně bylo jasné už pár kapitol a to jsem ověřeně naprosto nevšímavý čtenář.
Vittorie, mi bohužel kromě toho, že jsem si do jejího jména stejně neustále omylem dosazovala to "k", příliš v hlavě neutkvěla. Ale myslím, že byla fajn.
Postavou, která mi ale přišla vážně zajímavá byl Camerlengo Carlo Ventresca (který se ale z nějakého důvodu jmenuje ve filmu vlastním jménem úplně jinak). Ten vystupoval neskutečně racionálně a byl to člověk, kterému bych věřila, protože dokázal všechny své domněnky krásně podložit vhodnými argumenty. SPOILER >>> Proto mě tak moc překvapil konec (a taky proto, že jsem si nepamatovala film). Což ale asi byl účel.<<<SPOILER
Andělé a démoni se mi líbili.
Myslím, že nakonec to asi opravdu bude takhle jednoduché, protože nějaké mouchy tahle kniha určitě má, ale ve výsledku splnila všechna má očekávání. Chtěla jsem si odpočinout od emocionálně vypjatých knih a toho se mi dostalo - spolu s poutavým příběhem.

Proč byste si to měli přečíst: 
Tuhle knihu si určitě přečtěte, pokud máte rádi dobrodružné případy, které ale nejsou reálné. Něco jako Lovci pokladů, nebo Flynn Carsen v dospělejším vydání. Je to zábavné, je to dobrodružné, ba i nebezpečné a hrdina se ocitá v nezvyklém, ale zajímavém prostředí. Každopádně to ale není reálné. Tedy, abych to uvedla na pravou míru, stát by se to mohlo, ale pravděpodobnost?
Ale hlavním účelem knih samozřejmě není reálnost, takže proč ne? 

Moje hodnocení: 

8/10
Matty. :)

středa 4. března 2015

Já a povinná četba

Ahoj,
tak dneska zase z jiného soudku. Možná už jsem se někdy někde zmínila, že mi představa toho, že musím číst přesně dané knihy v přesně daný termín zrovna nevoní. Celkově čtu ráda, moc ráda a často mě i zaujme spousta knih, které v povinné literatuře máme uvedené nebo i jiné klasiky, jenže když už to číst opravdu musím, ztrácí to pro mě význam.
Jsme lidi, i když knihomolové, a stává se nám, že prostě na nějakou knihu zrovna nemáme náladu. A já vím, že všechny knihy ze seznamů četby k maturitě nemůžu házet na jednu hromadu, jenže víte co. Je to povinné, tak možná a nebo spíš právě proto se nám do toho nechce. I když tedy, nevím, jak vám, ale mně určitě.

zdroj

Proto bych vám dneska chtěla napsat, jak to u mě s povinnou četbou momentálně vypadá, přestože jsem vlastně na začátku. V prvním ročníku. Kvintě.
Nevím, jestli je to tak i na jiných školách, ale naše češtinářka trvá na tom, abychom začali se čtením knih k maturitě už teď. Na jednu stranu to chápu - budeme toho mít méně v delších časových rozmezích, ale stejně mám obavy že do čtvrťáku to stejně všechno zapomenu.

zdroj
Každopádně já začala dokonce dřív, než jsem se tohle vůbec dozvěděla (totiž, že budeme mít povinnou literaturu opravdu povinnou už od prváku). Mým prvním klasickým kouskem bylo Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wildea. Kdo četl, ví, ale pro ty ostatní jenom podotýkám, že se jedná o drama, jak možná z názvu i trochu vyplývá, konkrétně o komedii.
Nehodlám tady celé dílo rozebírat, toho jsem si užila až dost, jenom bych chtěla ve stručnosti říct, jaký je můj názor.
I když zrovna u Jak je důležité míti Filipa vlastně asi ani nemusím, protože mou recenzi (mimochodem jednu z prvních, které se dají za recenzi pokládat, na tomto blogu ;)) si můžete přečíst tady.
Ale abych to nějak shrnula, jak je důležité míti Filipa se mi hrozně líbilo. Je to vtipné, čtivé a krátké. Bohužel, tím jsem si navodila pocit, že celá povinná četba bude taková. Není. Tedy pro mě ne. :P
Ale Jak je důležité míti Filipa za to stojí a na rozjezd proč ne?

Poměrně brzy (ještě v kvartě) jsem také začala číst povídky od Edgara Allana Poea, které zná snad úplně každý. :) Tehdy jsem začala úplně od začátku, ale v letošním školním roce jsem si dovolila zachovat se jako barbar a přeskočila rovnou na Vraždy v ulici Morgue a Jámu a kyvadlo, protože ty máme k četbě vybrané. Upřímně řečeno jsem strašně ráda, že máme vybrané zrovna tyhle, protože jsou to nejspíš jedny z nejčtivějších povídek, které kdy Poe napsal. nebo mi to tak aspoň připadalo.
Takže k maturitě skoro ideální. A pokud máte ještě k tomu rádi, když vás z příběhu mrazí, Poe za to rozhodně stojí. ;)

Třetí knihou ze seznamu , kterou mám přečtenou je Manon Lescaut od Vítězslava Nezvala (drama). Na tu mám celkem rozporuplný názor. Na jednu stranu se mi nečetla vyloženě špatně, ale dějová linka mi nepřišla tak zábavná a zajímavá jako například u Jak je důležité míti Filipa. Ale jako napsané je to pěkně, to nikomu neberu.
Takže u Manon vám asi neporadím - buď se vám bude líbit, nebo ne.

zdroj
Fanfáry prosím! (Nebo ne?) Na řadu přichází Na Větrné hůrce (Emily Brontëová)!
Hned na začátek bych chtěla vyzdvihnout vydání z Levných knih. Československý spisovatel s.r.o., 2011. Pokud hodláte Na Větrné hůrce číst a nevíte, kde tuhle knížku sehnat, dejte šanci tomuto vydání. Překlad se mi moc líbil a celkově se tahle knížka prostě dobře drží v rukou.
A taky má na konci rodokmen! Nevím, jestli to mají i jiná vydání, ale musím uznat, že mi byl vážně nápomocný (to je tak, když se Catherine a Lintonovi narodí Catherine a Isabelle Lintonové Linton).
Ovšem, co se týče obsahu, tak moc nadšená nejsem. Buď na tuhle knížku nejsem ten správný člověk a nebo mám moc vysoké nároky na chování postav (to, že někdo upustí nad schody dítě mi nepřijde normální). Popravdě, Na Větrné hůrce mě začalo bavit až někde ke konci a i přes to považuji za jediné normální postavy paní Deanovou a pana Lockwooda - oba jsou vypravěči.
Ale abych nebyla tak moc kritická, musím přihlédnout k předmluvě knihy, kde Charlotte Brontëová pod pseudonymem Currel Bell vysvětluje sestřiny pohnutky a obhajuje celé dílo, což některé věci vysvětluje... :)

Nedávno jsem také dočetla Sluhu dvou pánů (Carlo Goldoni), o kterém můžu naštěstí směle prohlásit, že mi připadal stejně skvělý jako Jak je důležité míti Filipa. Opět - je to vtipné, čtivé, krátké, drama - komedie.

Tím se dostávám až "do současnosti", co se týče mě a povinné četby. Momentálně mám rozečtenou Annu Kareninu, jejíž počet stran mě sice děsí, obsah ale nikoli, zatím. ;) Jenom doufám, že mi nikdo neprozradí konec, který je prý hodně slavný, ale já o něm zatím neslyšela ani větičku, tak to snad zvládnu bez spoilerů. :)

Tak, a co vy? Čtete povinnou četbu, protože musíte, nebo vás to baví? Co vás bavilo nejvíc? Máte nějaké tipy? A nebo se mám naopak nějaké knize vyhnout? Četli jste knížky, které jsem uvedla? Bavily vás? :)
Povídejte, přehánějte. ;)

A zatím dobrou noc,
Matty. :)