neděle 26. dubna 2015

Inspirační knihy

Ahoj,
na začátek bych možná měla zmínit, že "self-help" knihy nečtu. Přijde mi, že informace v nich jsou často tak "povzbuzující", že si po jejich dočtení řeknete, jak jste hrozně líní, a že vlastně žijete naprosto bezvýznamný život. Protože neděláte denně tu spoustu věcí, které byste dělat měli, aby jste byli dostatečně produktivní. A skončíte s depkou.
Ne. To jsou prostě kecy. Nechápu, proč by člověk nemohl být spokojený s životem, kdy toho neudělá tolik, aby se strhal, ale prostě jenom tolik, aby se bavil a užíval si život. A taky, proč by mi v tomhle měl radit někdo, kdo mě v životě neviděl a já pravděpodobně nikdy neuvidím jeho.
Jestli jste spokojení s klidným životem, neměňte to. Já jsem.

zdroj
Takže bych se dneska chtěla zmínit o dvou knihách, které jsou self - help jenom tak napůl a které se staly mou dosavadní hranicí, co se self - help literatury týče. Jsou to prostě dvě knihy, které považuji za knihy hodné vaší pozornosti a za knihy, ze kterých nebudete mít depku.
Spíš chuť začít něco dělat jinak. Ne rychleji, nebo "lépe", jenom jinak. ;)


První z nich je kniha Kraď jako umělec od Austina Kleona. Dostala jsem si ji k Vánocům a přivedla mě k ní Daffodila z Hnízda zvrhlé narcisky, která ji tolikrát chválila, až jsem se rozhodla, že si ji vlastně chci taky přečíst. Je to malá, krátká kniha, avšak plná moudrých rad o kreativitě, které vám nikdo jiný ještě neřekl. Nebo vám možná jo. Mně ne.
Tahle kniha vám sice v jistém smyslu říká, co máte dělat, ale zároveň chce, abyste to dělali po svém.
Taky se v ní vyskytuje spousta zdánlivě protichůdných tvrzení a rad, což mi přijde...bezvadně objektivní, a skvělá je třeba takováhle: "Nech si trochu času na marnění času." ;)
A navíc, i kdyby jste nesouhlasili s tím, co v Kraď jako umělec najdete, pořád je tam hromada pěkných citátů, kterými se můžete alespoň inspirovat. :)


A tou druhou knihou je Jak být ženou, z pera Caitlin Moranové. Jak jsem se dozvěděla na databázi knih, někteří lidé tuto knihu považují za hluboce vulgární. Na jednu stranu toto tvrzení chápu a respektuji, že na to prostě někdo nemá žaludek, ale nechápu a vůbec nerozumím tomu, proč by nějaká žena po přečtení této knihy říkala, že "ji feminismus moc neláká." Co? Vždyť tohle je právě ta kniha, která vám tvrdí, že feminismus neznamená skandovat před budovou parlamentu v Londýně! Ale to je na dlouhou debatu.
Je ale nejspíš vidět, jaký mám k tomuto tématu postoj já. Proto považuji Jak být ženou, za knihu, která stojí za přečtení. Pokud na to máte žaludek a nevadí vám, když někdo mluví o "všech ženských věcech" otevřeně. Nemusíte se vším souhlasit, já měla ke spoustě věcí výhrady, ale taky jsem několikrát téměř brečela smíchy. A kniha, která vás rozesměje, je dobrá kniha (tedy pokud se nesmějete tomu, jak je hrdinka hloupá). :)
Jak být ženou se rychle čte, je to nesmírně poutavé, upřímné a i když bych některé pasáže možná označila jako "příliš mnoho informací" nebo "tohle už jsem nepotřebovala vědět," tahle knížka mi dala odpovědi na několik otázek, které mi vždycky vrtaly hlavou. Díky Caitlin Moranové jsem nejspíš začala koukat na svět trochu jinak. :)

Tak to bylo dneska krátce trošku inspirace,
těším se zase příště!
Matty :)

Čtete self - help literaturu? Četli jste Kraď jako umělec? A co váš názor, na Jak být ženou? Otevřené a upřímné nebo vulgární a neslušné? :)

neděle 19. dubna 2015

Jak (ne)uspořádat piknik + jablečné muffiny

Ahojky,
to jsem zase jednou přemýšlela o všem možném a hlavně o tom, že by bylo fajn vyrazit někdy s holkama ven. A protože já na sportování nejsem, spíš jenom na takové to polehávání, kecání a zabíjení času, napadlo mě, proč neuspořádat piknik?
Musím říct, že mě tenhle nápad naprosto pohltil a když se ukázalo, že ve čtvrtek budeme mít všechny jakž takž čas, začala jsem plánovat ve velkém.
Vzhledem k tomu, že budu mít za chvíli narozeniny, moje mamka mi dala asi ten nejlepší dárek a to, že mi to zasponzorovala. Tedy, nepředstavujte si nic ohromného. Jenom mi dala peníze na ovoce a na pizzu. :) Ale i tak jsem moc vděčná! Protože moct pořádat piknik byl asi nejlepší dárek, co jsem kdy dostala. :)


Ve čtvrtek po škole, kolem třetí hodiny jsem se kamarádkami sešly na Kmochově ostrově, který nám tady v Kolíně "plave" uprostřed Labe. Našly jsme si pěkné místečko na trávě a rozložily karimatky. Původně jsem je s sebou chtěla vzít, aby nám nemrzly...hmm... zadečky, ale nakonec se hodily spíš jako měkká podložka, což bylo vlastně skoro lepší, než původní záměr. Karimatky jsme přikryly dekami a rozložily všechno jídlo.


S Týnkou, od které také mimojiné pochází většina fotek, jsme dopoledne (měli jsme volno kvůli příjmačkám) připravily ovocné špízy, což se ukázalo jako jeden z nejlepších nápadů. Nezbyl ani jeden. :) Dál jsme taky "uvařily" bonbonové jednohubky. :)
Niky přinesla svoje snickerdoodles (nevím, jestli to píšu správně, ale snad), které byly super jako vždy, Týnka buchtu, co měla být původně muffiny a druhá Nikča, do které pochází zbytek fotek, opravdové muffiny. Anička nakonec dorazila trochu déle, ale za to přinesla výborný dort a nový účes na hlavě. ;)



K pití byla Kofola a taky moje "domácí" citronáda, které jsem ale udělala jenom litr, protože jsem z nějakého důvodu v obchodě měla pocit, že tři citrony budou na cca dva litry stačit. :D
Pro jistotu jsem s sebou ještě vzala taky slané křupky a Týnka tyčinky, ale na ty vlastně ani skoro nedošlo (křupky si na konci přivlastnila Nikča :D ).


Sama jsem potom dělala jablečné & skořicové muffiny, které byly tak trochu experiment, ale řekla bych, že to celkem vyšlo, protože jsem je dnes dělala na naše sborové zpívací soustředění znovu a snědly se skoro všechny. ;)
Pokud byste je někdo chtěl vyzkoušet, tak je to děsně jednoduché:

Potřebujete: 

  •  1 hrnek polohrubé mouky (omlouvám se za tahle "hrnková" množství, ale tipla bych, že náš "hrnek" má tak 250 ml)
  • 1/2 hrnku cukru
  • 2 lžičky kypřícího prášku (když přidáte ještě tak půl lžičky, ničemu to neuškodí)
  • dvě velké špetky skořice (nebo podle chuti méně/více)
  • 1/2 rozehřátého másla (ze zkušenosti vím, že stačí trochu méně, cca 1/3 hrnku)
  • 1/2 hrnku mléka 
  • jedno větší jablko

Co s tím? 
Troubu dejte předehřát na 180°C.
Jablko oloupejte, nakrájejte a nastrouhejte. 
Do mísy smíchejte mouku, cukr, kypřící prášek a skořici. Do sypké směsi rozklepněte vajíčko, přilijte rozpuštěné máslo a mléko, zamíchejte. Měli byste vytvořit těsto "dost tekuté na to, aby se dalo dávkovat do košíčků" (já vím, to vám toho hodně řekne, co? :D).
Do těsta zamíchejte nastrouhané jablko a "dávkujte do košíčků"...případně na muffinový plech. 
Teď bych nejradši napsala pečte, dokud nejsou upečené, protože tak to dělám já, ale myslím, že je to zhruba 25-30 minut. Možná méně, možná více. ;) 
Výsledkem by měly být zlaťoučké muffiny. :)


Tak, teď už jistě vím, že kuchařku asi nikdy nenapíšu, ale to nevadí. :)
Abych to nějak shrnula, tak piknik se mimořádně povedl a rozhodně by bylo fajn uspořádat ho někdy znovu. :) Do příště mám snad jenom dvě připomínky - víc času a lepší rádio, protože signál se hrozně špatně chytá, když můžete sluchátka od telefonu přichytit jenom na lahev citronády. :D

Omlouvám se za další celkem bezvýznamný článek
a zajímalo by mě,
Pořádali jste někdy piknik? Máte ohledně toho nějaké tipy? Nebo tipy na nějaké další venkovní akce? A pečete muffiny? :)
mějte se krásně,
Matty.

neděle 12. dubna 2015

Where she went?

Ahoj, :)
předně se omlouvám všem, kteří by sem náhodou zabloudili v naději, že se pod tímto titulkem skrývá recenze na stejnojmennou knihu, protože tak to opravdu není. Titulek je vlastně myšlen úplně doslovně, protože poslední dva týdny jsem o sobě na blogu vůbec nedala vědět. Za to se moc omlouvám, ale nejdřív byly Velikonoce, potom jsem neměla o čem psát a posledních pár dní jsem byla nemocná. A na psaní jsem náladu moc neměla.
Upřímně řečeno ani teď na tom nejsem se psaním o moc líp, ale nechtěla jsem aby Spící liška zela prázdnotou, tak jsem tady. :)

Velikonoční prázdniny jsem strávila celkem normálně. Četla jsem, odpočívala (to jsem ještě nevěděla, že velkou část následujícího týdne se budu v posteli válet od rána do večera) a koukala na seriály.
Konečně jsem dočetla Svět podle Garpa, který jsem četla z velké části proto, že je to povinná četba, ale taky trochu proto, že v poměru k ostatním knížkám "ze seznamu", mě fakt bavil. Ale nejsem si jistá, jestli mám na tuhle knížku tak ujasněný názor, abych mohla psát přinejmenším něco jako recenzi. Podle mě je to knížka docela dost kontroverzní i na dnešní dobu, což samozřejmě neznamená, že je špatná. Spíš naopak.
Ale asi záleží na tom, jestli její obsah shledáváte pohoršujícím. Rozhodně bych jí ale dala šanci, protože jestli se vám bude líbit poznáte hned podle prvních tak 50 stran. :)


V sobotu jsem se potom byla podívat na oslavě šestých narozenin mojí napůl vlastní neteře. To bylo vážně moc fajn. :)

A v neděli jsme jeli s rodiči k babičce a dědovi na Velikonoce. Popovídali jsme si, nabarvili vajíčka, čekali na koledníky, kteří, jako ostatně každý rok, vůbec nepřišli...možná kvůli té vánici, co byla venku...to mě vlastně doteď ani nenapadlo. :D Byla to paráda.


V úterý jsem šla jako normálně do školy, a odpoledne mi začalo být fakt špatně. Měla jsem horečku, zvracela jsem a vlastně nemohla dělat vůbec nic. Spát, jíst, číst, nic. :/
Naštěstí středa a čtvrtek byly lepší. Přečetla jsem Percyho Jacksona - Prokletí titánů, protože to se čte fakt samo a bylo mi od toho hned líp. Ovšem recenze psát taky nebudu, protože jsem ji nepsala ani na první nebo druhý díl a navíc...na Percyho se píše recenze prostě špatně. Je to jako s Harrym. :)


Jenže v pátek mi už bylo zase zle, takže můj původní plán jít v pátek do školy naprosto ztroskotal. Odpoledne už mi bylo naštěstí o dost líp, takže jsem se vrhla na pletení náramků. je sice tak trochu mojí tradicí, že je pletu vždycky v létě, ale nemohla jsem si pomoct. :)
(Divných pokusů o makro fotky si nevšímejte.)


 Abych nevyšla ze cviku, chtěla jsem i něco ušít. Zkusila jsem čelenku pro Aničku, podle návodu z Pearls and Scissors, který je perfektní. I ta čelenka by byla, kdybych ji omylem o dost nezkrátila, protože neumím zahýbat při šití. :D Narvat na hlavu se sice dá, ale příšerně škrtí, takže o dlouhodobějším nošení nemůže být řeč. :/


Celou dobu jsem taky dost koukala na seriály. Viděla jsem prvních šest dílů Bitten (vlkodlačí seriál) a docela mě to chytlo, jenom se bojím, že to celé bude pořád o tom samém. A taky zdejší milostný trojúhelník podle mě vyznívá dost trapně, protože Clay je dost...směšnej. Pardon.

zdroj
A celou sobotu, včerejšek, jsem strávila ve společnosti agentů z S.H.I.E.L.D.u, konkrétně celé jejich první série (re-watch). Boží seriál. Boží Marvel. ^_^
Jestli máte aspoň trochu rádi Marvelácký filmy, pusťte si to, stojí to za to! ;)

zdroj
No a na závěr jsem dneska konečně dohledala, kde jsem skončila ve The 100 a koukla na předposlední díl první série. Nějak se bojím toho finále. :D
Taky jsem rozečetla Školu dobra a zla, která je zatím vážně moc pěkně pohádková a s těmi ilustracemi děj úplně vyskakuje ze stránek. :)

zdroj













Nechtěla jsem sice, aby tenhle článek dopadl jako výčet dní, kdy mi nebylo dobře a popisem toho, co jsem dělala, když mi bylo líp. Bohužel mi to nevyšlo, snad zase jindy. :)

Co si myslíte o Světě podle Garpa? Pohoršující, nebo ne? :) Píšete recenze na každou knihu, kterou přečtete nebo to máte spíš jako já? Co vy a Percy? Koukáte na Bitten? Nebo na nějaký jiný ze mnou vyjmenovaných i nevyjmenovaných seriálů? Pochlubte se! ;) 

Mějte se krásně,
Matty. :)

středa 1. dubna 2015

10 důvodů, proč koukat na Glee!

Ahoj,
zdroj
kdysi, v ne až tak vzdálené minulosti, jsem psala článek o seriálech, na které koukám. Možná bych měla napsat pokrčování, protože momentálně koukám na dost jiné věci, ale jedním ze seriálů, u kterých jsem celou tu dobu vydržela, je Glee (ČSFD, Serialzone).
Možná tenhle nejsledovanější americký seriál znáte, možná ne (a možná taky mám staré informace a v Americe koukají nejčastěji na něco úplně jiného). Mně k němu například přivedla Anička, které tímto děkuji, protože bych byla o mnoho ochuzena, kdyby se tak nestalo. ;)
Každopádně já si myslím, že je to seriál, který si zaslouží, aby se na něj lidi koukali. Přinejmenším na první tři série, protože uznávám, že kvalita s dalšími sériemi trochu klesá. :)
Takže, proč se koukat na Glee?

1) Protože je to jeden z již ukončených seriálů, což vám dává...říkejme tomu pocit jistoty, že si nevytvoříte závislost na seriálu, který bude běžet donekonečna a omílat se v něm bude pořád to samé.

2) Protože Glee není rasistický, nereálný ani homofobní seriál. Naopak. Je o přijetí sama sebe a vůbec člověka, ať už je jakýkoli.

3) Protože v něm nikdo není dokonalý. Rachel je občas pěkně protivná a přemotivovaná, Brittany až moc blbá, Tina zbytečně v pozadí a Santana celkem mrcha.

4) Protože hudba! Na hudbě je tenhle seriál založený. Glee je vlastně název pro školní sbor, takže je jasné, že se zpívá. Často a všechno. Od muzikálových věcí, přes klasiku, mash-upy, duety až po nejnovější pop. Glee klub se neštítí ničeho. Zpívá se disco, rapuje se - i tančí, samozřejmě.

5) Protože postavy se časem mění. Dospívají. z pubertálních outsiderů se časem stávají dospělé, silné osobnosti.

zdroj
6) Protože je to hrozně vtipný seriál. Možná vám to ze začátku tak vůbec nebude připadat, ale krom obyčejných vtípků, nebo trapných situací, je Glee vtipné i tak nějak jinak. Třeba Santanin "jsem protivná mrcha a vím to" humor je naprosto jedinečný. :D

7) Protože to rozhodně není naprosto sluníčkový seriál, i když to není ani žádné drama. Ne všechny díly totiž končí happyendem, ne každá postava dojde šťastného konce. Řeší se nechtěné těhotenství, poruchy příjmu potravy, život na kolečkovém křesle, nadváha, homosexualita, vyloučení ze společnosti, šikana, ale i čistě dospělácké problémy jako třeba manželská krize.

8) Protože Glee řeší všechny tyhle problémy s nadhledem a občasným humorem. O všech strastech se, jak jinak, také často zpívá. ;)

9) Protože je to střelené. A to hodně. Chápu, že někomu se právě to vůbec nemusí líbit, ale podle mě je to super. :)

10) Protože kdo by nemiloval Kurta, Blaina, Pucka, Artieho, Sama nebo Finna. Prostě si to přiznejme, v Glee jsou boží kluci! A to ani nemluvím o tom, že všichni umí zpívat! ;)

Tak, doufám, že jsem vám Glee alespoň trochu přiblížila, nebo vás navnadila. Ale pokud se mi ani jedno nepovedlo, dejte šanci ještě těmhle písničkám. :)


Dobře, uznávám, tohle je jeden z těch nejvíc sluníčkových happyendů, ale co... :D


Tohle je nejspíš můj nejoblíbenější mash-up, protože Bon Jovi a zrovna právě Livin´on a prayer mám moc ráda. :)


Tohle bude něco pro fanoušky HIMYM, protože víte co...je to prostě Legen - wat for it- dary!


A pokud bych měla vybrat jednu jedinou písničku, kterou bych shrnula Glee, byla by to tahle. protože to je jejich vůbec první společná písnička (myslím) a je krásná. :)

Koukáte taky na Glee? Znáte Glee?  Co říkáte na tyhle písničky? Máte také nějaký seriál, na který nedáte dopustit? :)

Nepřestávejte věřit, sněte dál
a zatím se mějte krásně,
Matty. ;)