úterý 26. května 2015

Recenze: Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald

zdroj
Originální název: The Great Gatsby
Nakladatelství: Československý spisovatel (mé vydání)
Rok vydání: 2012 (mé vydání)
Počet stran: 197 (mé vydání)

Jak jsem se ke knize k recenzi dostala:
Nemá myslím cenu zmiňovat, proč jsem četla Velkého Gatsbyho. Tedy rozhodně ze začátku. Gatsby je v povinné četbě, naše škola ho má "na seznamu", říká se, že je dobrý a má jenom pár stran.
Takže takhle jsem se dostala ke Gatsbymu. Nic ušlechtilého, natož zajímavého.
Mnohem zvláštnější je, že jsem se rozhodla o něm něco napsat. Normálně o knížkách z povinné literatury nepíšu - nepřijde mi to správné a ano, nemám proto žádný pádný důvod. Prostě by tyhle knížky měly být prověřené časem, tak proč na ně psát recenze, ne? :)
Ale Gatsby..., nechci říct, že je výjimka, ale je. Nejspíš mi přijde jednoduše mnohem stravitelnější než jiné knížky k maturitě a asi si myslím, že si zaslouží být čtený. ;)

Něco málo o ději:
Slavná dvacátá. Jazz - age. Tahle doba je prostě legendární. Vážně, neznám nikoho, kdo by o ní neměl alespoň mlhavou představu. Naopak, řekla bych, že spoustu lidí tahle éra fascinuje. A právě v téhle bohatstvím ( a nejen bohatstvím) opilé době se odehrává jeden milostný příběh. Nick Carraway právě přijíždí do New Yorku obchodovat s cennými papíry. Zde se setkává se svou sestřenicí Daisy a jejím manželem Tomem Buchananem, se kterým se Nick také zná z minulosti. U nich na návštěvě potkává známou golfistku Jordan Bakerovou, která se mimoděk zmíní o jakémsi Gatsbym, který by měl žít poblíž Nicka. Ten připouští, že je vlastně jeho soused. Tato krátká rozmluva je brzy zapomenuta, ale otázka kdo je vlastně Gatsby, nedá Nickovi spát. Nejen přeneseně, ale i v realitě, kvůli pompézním, hlasitým a divokým večírkům, které jeho soused téměř neustále pořádá a na které se pokaždé sjíždí spousta slavných a důležitých lidí. Postupem času se Nick s Gatsbym lépe seznamuje a zároveň zjišťuje, že život tehdejší smetánky rozhodně nemusí být tak dokonalý, jak se na první pohled zdá.

Moje počáteční dojmy z knihy:
Velkým plusem je pro mě to, že Fitzgerald si vybral za vypravěče příběhu někoho normálního - někoho z venku, někoho kdo se denně neúčastní večírků, nežije v přepychové vile a jezdí i vlakem. Bylo tak snadné vnímat příběh, tak jak si myslím, že by měl být vnímán. Navíc Nick Carraway je prototyp slušňáka a člověka s chladnou hlavou a celkově jsem si ho oblíbila nejvíc. Co se týče ostatních postav, tak Daisy bych možná měla ráda, kdybych ji pochopila. Jenže i přes její osobní kouzlo, díky kterému bych jí snad i odpustila ten oceán marnivosti, co v sobě nosí, mi neskutečně vadila její bezcitnost a sebestřednost. K Tomovi nejspíš ani nemám moc, co napsat - byl tak nějak nevýrazný a působil na mě dojmem, že má všechny své problémy vyrovnány v jedné rovině reality a hlouběji už nad nimi nechce a vlastně nejspíš ani nemůže přemýšlet.
A Gatsby? To byl /napsala bych miláček, ale znělo by to divně/ hrdina. Dokonalý příklad toho, jak láska může ovlivnit něčí život. Jak z člověka s obrovskými ambicemi a neskutečnou schopností se vypracovat dokáže ve vteřině udělat zombíka a loutku v jednom. Příklad toho, jak moc láska zaslepuje, ale také, že milovat je ušlechtilé.

Moje celkové dojmy:
Myslím, že tohle je ten typ knihy, kterou stojí za to přečíst několikrát. Já ji mám za sebou pouze poprvé, takže jsem při čtení vnímala hlavně dějovou linku a nesoustředila se tolik na filozofické myšlenky, kterých se ale přičtení Gatsbyho rojí docela dost. Možná proto, že dvacátá léta se od naší doby zase o tolik neliší. Ale to nemá nic společného s dějem téhle knížky (nebo ano?). Uvidíme po druhém přečtení někdy příště. ;)
Jazyk, kterým je Velký Gatsby napsaný se mi moc líbil. Takový napůl věcný a napůl zasněně poetický styl psaní. Na čtení mi to přišlo rozhodně jako jedna z těch jednodušších věcí z povinné literatury.

A nakonec, když si člověk uvědomí, ve jaké době napsal Fitzgerald svůj román, dostává Velký Gatsby takový punc opravdivosti a věrohodnosti. Číst tuhle knihu je prostě jako podstoupit exkurzi do dvacátých let a díky tomu celkem nenuceně poetickému jazyku, kterým je napsaná je to o to větší zážitek. #sosentimental :)

zdroj

Dodatek - k filmu:
Filmové zpracování jsem viděla zatím pouze to nejnovější (na to z roku 1974 se chystám ;)) a i pokud jste nečetli knihu, tak bych jej doporučila. Tedy, pokud vám nebude vadit, že se dozvíte, jak to skončí. :D
Ale herci jsou příjemní (někteří víc, než příjemní - zdravím, Leo!), příběh se krásně drží knižní předlohy - dokonce bych přísahala, že některé věty jsou úplně stejné. ;) Nejsem sice žádný filmový fajnšmekr, ale troufám si říct, že i ten střih je pěkný. Akorát tedy, jak správně podotkla moje kamarádka, pokud se těšíte na dobovou muziku, tak vás nové zpracování možná trochu zklame. Na obranu ale musím dodat, že všechna hudba sice možná není nejvěrohodnější, ale rozhodně k tomu filmu báječně sedne. A nejen k filmu - já ji poslouchala i při čtení knížky. ;)


Co vy a Gatsby? Máte rádi dvacátá léta? Které filmové zpracování se vám líbí nejvíc? A co říkáte na hudbu k tomu novému? 

Tak doufám, že jsem vás třeba trošku nalákala,
zatím se mějte krásně,
Matty. :)

neděle 17. května 2015

Co poslouchám, když se učím

Ahojte,
určitě také máte někdy ve škole takové to období - a ani to nemusí nutně být pololetí nebo čtvrtletí, kdy se vám sejde spousta testů, do toho musíte vytvořit sáhodlouhou prezentaci na Informatiku, psát slohovou práci z francouzštiny a učit se na čtvrtletní písemku z matematiky. Občas tedy nemusíte dělat všechno z toho najednou, ale jsou i takové dny.

Každopádně, vím, že spoustě lidí vyhovuje při učení ticho. Na druhou stranu někdo rád poslouchá hudbu a někdo si třeba pustí televizi jako kulisu. Osobně, mě ticho při učení docela ubíjí. jediným zvukem, který potom slyším je tikot hodin a to mi jen připomíná, že za těch nekolik minut, co sedím nad sešitem jsem ještě nepochopila vůbec nic. Většinou. :D

Ráda proto při učení poslouchám hudbu. Nejlépe nějkou uklidňující, i když to ne vždy dodržuji. Také nesmí mít český text nebo až moc srozumitelný cizojazyčný, protože potom mě to spíš rozptyluje. Vlastně krom Kluse, protože toho mám naposlouchaného tak, že už ta slova ani nevnímám. :)

Jasným kandidátem jsou pro mě potom Coldplay. Ty bych mohla poslouchat hodiny a hodiny, paradoxně, většinou pouze pokud se u toho musím soustředit na něco jiného - při učení, při čtení, při vyrábění nebo třeba právě při psaní tohoto článku. :)
Doma máme album Viva la Vida, které vůbec není špatné a má ho ráda hlavně moje mamka. Já mám ale ještě o něco víc radši jejich nejnovější album, a to Ghost Stories.

Coldplay mám obecně moc ráda hlavně proto, že mi sednou jejich melodie, ale i nástroje, se kterými pracují nebo celé pojetí jejich skladeb. (A to ani nemluvím o té nádherné obálce Ghost Stories, která byla, mimochodem, vytvořena českou výtvarnicí! :))

zdroj

Jenom tak mimochodem - nejvíc jsem se asi zamilovala do písničky Ink z alba Ghost Stories a potom do Lost! z Viva la Vida. :)


Jinak - k tomu klipu k písničce Ink - nevím, jestli to někdo z vás zaregistroval, ale chvíli před vydáním oficiálního klipu po internetu kolovala jeho interaktivní verze, kde jste si mohli zvolit jak bude příběh pokračovat. Z nejčastěji volené verze potom Coldplay udělali klip, který jsem dala nahoru. :)
Interaktivní verzi je ještě stále možné nalézt ZDE. :)

Jak jsem už zmínila, poslouchám taky často dvě CD od Tomáše Kluse, který sice má české texty, ale protože znám tyhle písničky téměř nazpaměť, nejspíš si je při poslouchání potichoučku přeříkávám, ale ve skutečnosti je nevnímám. :)
Doma mám album Cesta do záhu(d)by a album Hlavní uzávěr splínu, což jsou myslím Klusovy první dvě desky. Musím přiznat, že ty novější dvě jsem neslyšela celé snad ani jednou a nevím, jestli se k tomu vůbec někdy odhodlám. :)
A moje nejoblíbenější písnička? Nejspíš Dopis. :)


zdroj
 Další kapelou, kterou při učení poslouchám jsou Imagine Dragons. Myslím, že ty snad ani není třeba představovat. ;) Od Vánoc mám doma jejich album Night Visions, které by se podle mě dalo také považovat za jedno z těch klidnějších. Navíc miluju ten přebal a celý dyzajn CD. :)

Jediným mínusem je možná to, že pokud Imagine Dragons znáte a posloucháte už delší dobu, celkem jednoduše se dají "přeposlouchat" - tím myslím, že některé písničky už prostě nemůžu vystát. :/
Mojí oblíbenou a musím přiznat, že v mých očích stále nepřekonanou písničkou je tak trochu staromódně Radioactive. :)


No a občas, když jsem naštvaná, nebo si potřebuji při učení dodat trochu energie, poslouchám i věci, které jsou rychlejší nebo mají výrazný rytmus. Je dost možné, že vám k učení budou připadat absolutně nevhodné, ale každý jsme jiný a mně to vlastně dost vyhovuje. :)
Například dvě cédéčka P!nk - I´m not dead a Funhouse - obě jsou absolutně skvělá. Zbožňuji je už tak 6 let a neomrzela mě. :)
Nebo třeba Beatles - ale ne ty pozdní Beatles, já mám nejradši ty starší písničky z let 1963/1964. Jsou krátké, většinou rychlé a úžasné. A dají se hezky zpívat. :)
Na ochutnávku třeba She loves you. :)


Asi jste si všimli, že zmiňuji spíš celá CD určitých kapel, ne jenom písničky. Je to hlavně z praktických důvodů - jednak je pro mě jednodušší strčit do přehrávače cédéčko, než přepínat jednotlivé písničky třeba na mobilu nebo na počítači. A zadruhé radši poslouchám hodinku něco, co k sobě pasuje než střídám kapely. Rozhodně to takhle méně rozptyluje. :)

Ale kromě konkrétních kapel jsou podle mě na takovéhle poslouchání při učení nebo konání různých jiných důležitých činností ideální také některé soundtracky. Občas si pouštím soundtrack z Amélie z Montmartru, z Harryho Pottera nebo z Čokolády, který je naprosto luxusní. :)


Posloucháte taky při učení hudbu? Pokud ano - jací jsou vaši favoriti? A co říkáte na můj výběr?Hrozně by mě to zajímalo, fakt! ;)

To je pro dnešek všechno,
já se vrhnu na pečení dortu (to bude určit taková "sranda", že o tom snad napíšu i článek)
a vy si užijte trošku té mojí "nerozptylující" hudby!
Matty. :)

středa 13. května 2015

Vyrábím: Taška na knihy

Ahoj,
všichni ti, kteří, stejně jako já, chodí celkem pravidelně do knihovny a odnesou si vždy alespoň tak tři knihy, vědí, jaká je potíž s taškami. Osobně nenávidím nošení knih v ruce, ale často mi ani nic jiného nezbývá, protože jsou buď moc těžké nebo ostré na to, abych je dala do igelitky.

Jednou jsem tenhle problém na čas vyřešila látkovou taškou z (tuším) Lidlu - takovou tou skládácí. Rychle jsem ale zjistila, že takové tašky se na nošení knih také nehodí, protože tenhle materiál prostě vůbec nic nevydrží a konkrétně u té mojí se mi rozpáralo celé dno.

Takže jsem si v návalu inspirace řekla, že si nějakou vhodnou tašku prostě ušiju. Vím, že je to až směšně jednoduché a je téměř nemožné udělat při šití takhle hezky hranatého objektu chybu, takže návod snad ani nemá cenu psát. Ale chtěla jsem se s ní náležitě pochlubit, takže jsem vytvořila alespoň nákres. :)


Jak na to teď koukám, tak ten nákres je dost k ničemu, protože jsem dokonale vypustila obšívání nebo třeba horní lem, ale když už ho mám, tak ho sem dám, ale berte to prosím jenom jako ilustrační obrázek. Stejně jako na obalech potravin bývá napsáno "návrh na servírování", tak tohle je jenom "návrh, jak by se to dalo udělat co nejjednodušeji" a stejně jako na obalech potravin to nikdo neberte vážně, prosím neberte příliš vážně ani můj nákres. :D

Moje taška je šitá z bavlněné (aspoň si to myslím) látky - z mého celkem bohatého "látkového fondu po mamince", takže vám nepovím odkud je, nebo co je to vlastně za látku. Každopádně je silnější a má hrubší strukturu než prostě obyčejné bavlněné "plátno".
Ucha jsem šila z manšestru (kdysi to bývaly máminy kalhoty), což byl takový momentální nápad, ale nakonec se ukázalo, že výborně poslouží, protože mě aspoň nebudou při nošení tlačit do ramene. :)
Rozměry má cca 35x45 cm. :)




Doufám, že vám byl můj článek alespoň inspirací. Myslím, že takováhle obyčejná taška se dá využít na spoustu věcí - nejenom na knihy a tomu lze také přizpůsobit materiál. Sama přemýšlím o tom, že bych z nějaké vzdušnější látky ušila ještě nějakou "plážovou". V létě se na žádnou pláž sice nejspíš ani nedostanu, ale stejně si myslím, že taková taška by byla celkem užitečná. :)

Chodíte taky do knihovny? A v čem nosíte knížky? A mimochodem, co The perks of being a wallflower - četli jste, líbilo se? :) 

Tak se mějte krásně,
Matty! :)

neděle 3. května 2015

Orámovaný svět

Ahoj,
jakožto příslušník lidské rasy a dcera mojí maminky a vnučka mojí babičky, jsem ,kromě nekonečného pesimismu, zdědila v této ženské linii naší rodiny také vrozenou oční vadu.
Špatně jsem začala vidět, když mi bylo deset, tou dobou se mi začaly rozdvojovat tečky nad písmeny a na koncích vět na tabuli. Nevím, proč, ale nejdřív jsem brýle fakt hodně nechtěla. Dokud to šlo, nenosila jsem je.
Potom přišlo období, kdy jsem brýle nosila jenom občas - o hodinách ve škole nebo třeba v ZOO.
Dneska už si nedokážu představit, že bych prožila jediný den bez brýlí. Za těch šest let se mi krátkozrakost vyhoupla až na čtyři dioptrie a mám pocit, že už bych zase potřebovala silnější sklíčka.
Jinak bez brýlí vidím asi takhle:


Je to docela dost nepřesné - ve skutečnosti mám všechno o něco míň zamlžené a o něco víc rozdvojené. Pro ilustraci těm, kteří brýle nenosí, to ale myslím stačí. :)

Za těch pár let, co nosím brýle - a že mě to fakt začalo bavit, jsem přišla na pár věcí, které mi fakt lezou na nervy, ale taky na pár pozitiv, která s sebou nošení brýlí přináší.

Co mi leze na nervy:

  • Lidé si myslí, že jsem bez brýlí jste totálně slepá. U mě je to sice skoro pravda, ale pořád vážně dokážu poznat, kolik ukazujete prstů.
  • Pokud půjčím brýle se  čtyřmi dioptriemi nějakému zhruba třináctiletému klukovi, bude půl hodiny chodit okolo a říkat věci jako: "Huuuustý!" a nebo: "Brrr, to bych nemohl nosit." nebo ještě lépe: "Z toho by mě bolela hlava."
  • Většina lidí mi nevěří, že bez brýlí vypadám divně, ale když si je sundám, přiznají, že by mě asi nepoznali.
  • Můj seznam nezbytných věcí, které musím mít s sebou, když někam jdu (klíče, mobil, peněženka) se rozrostl ještě o jednu položku - brýle, popřípadě vlhčené ubrousky na ně.
  • Většinou si neuvědomuji, že mám brýle, protože stejně jako mozek ignoruje špičku nosu, kterou vidí neustále (fakt!), tak ten můj rozhodně ignoruje i obroučky. Problém nastává tehdy, když se potřebuji převléct a na brýle zapomenu, takže...
  • ...ani nespočítám, kolikrát mi brýle zůstaly v mikině, letěly přes půlku pokoje, nebo jsem se jimi poškrábala a to všechno jenom kvůli oblečení.
  • Roláky nenosím.
  • Vážně nechcete hledat brýle bez brýlí. A nebo líp - vypadlej šroubek, bez kterýho vám brýle nedrží pohromadě. 
  • 3D kino pro mě nemá smysl. Sedět dvě hodiny se brýlemi na brýlích, bez jakéhokoli viditelného efektu mi za těch 50 korun navíc nestojí. 
  • Spoustakrát jsem vylézala celá mokrá ze sprchy, protože jsem si zapomněla sundat brýle.
  • Nadávka "pitomej déšť" dostává úplně nový rozměr. 
  • O gymnastice ve škole máte pouze dvě možnosti. Buď cvičit bez brýlí, čímž se (tedy alespoň u mě rozhodně), vystavujete nepřiměřenému motání hlavy a pocitu dezorientace. Nebo se v druhém případě - pokud se rozhodnete cvičit s brýlemi, vystavujete riziku zohavení obličeje. 
To jsem jednou skákala salto s brýlemi. Na nose mi zůstala jizva. :D

Pár maličkostí, díky kterým se nošení brýlí stává snesitelnějším, nebo dokonce i zábavou:

  • Nošení brýlí je prostě a jednoduše módní záležitost. Jsou skvělým doplňkem a spoustě, řekla bych většině lidí brýle prostě a jednoduše sluší. :)
  • Všichni ví, že pokud nosíte brýle, vypadáte mnohem víc jako intelektuál. Už z dálky působíme, my brejlouni, trochu chytřeji (teď nikoho nechci urazit). Jako kdybychom si zkazili zrak čtením knih až do noci. Což vysvětluje i, že...
  • Vypadáte prostě víc jako knihomol (chápu že se mnou asi nesouhlasíte, pokud jako knihomol vypadat nechcete...).
  • V aquaparcích nic nevidíte, což se mi osvědčilo jako pozitivum, protože se většinou nestarám tolik o to, jak mě vidí někdo, koho já ne. :D
  • Když svítí sluníčko, můžete házet prasátka nebo duhy! 

No, život s brýlemi holt není snadný, ale může to být rozhodně i zábava! :D
A navíc, vždycky můžete prostě zkusit kontaktní čočky, které jsou dnes k dostání už i v některých drogeriích. ;)

Mějte se fanfárově,
Matty. :)

Nosíte brýle? Nebo radši čočky? A nosíte je rádi? Máte nějaké s nimi spojené vtipné vzpomínky? :)