pátek 26. června 2015

A co bylo dál?

Ahojte,
školní rok už zase končí a přesto, že právě teď se před námi rozprostírá ohromná spousta možností, jak naložit s prázdninami, já vzdychám nad tím, že nemám, co dělat.
Ostatně jako každý červen. (Moje kamarádky jsou ze mě zcela jistě na nervy. :))
Ale stejně - prázdniny se nevyhnutelně blíží a to znamená spoustu věcí.

Třeba vysvědčení. Já si rozhodně nemám na co stěžovat, protože se mi nějakým zázrakem povedlo nedostat dvojku vůbec z ničeho. Ale přijde mi to zvláštní. Protože když má člověk tzv. "samý", je to nějakým zvláštním způsobem obyčejné a nereálné zároveň. Možná proto, že na základce jsme měli samé jedničky skoro všichni, takže z toho ve mně asi přetrval ten pocit obyčejnosti a rutiny.
Jenže na druhou stranu, když někde řeknu, že budu mít samé jedničky, hodně lidí reaguje způsobem "áha, taky ty jsi jedna z těch chytrých, od tebe ani nic jinýho nečekáme". A to mi přijde fakt vtipný, protože já nejsem jedna z těch chytrých a taky nemívám jedničky pořád, žejo. Navíc, měřit chytrost vysvědčením je jedna velká kravina. Nedá se porovnávat vysvědčení mezi dvěma různými třídami, protože hrozně moc záleží na učitelích, kteří látku vykládají a i na jejich způsobu známkování. (Třeba my jsme na tom v tomhle ohledu docela slušně, řekla bych.) A nebo taky třeba na (nejen) časové vytíženosti studenta a spoustě dalších faktorech.
Takže jo, mám samý, ale neznamená to, že jsem chytrá. :D

Konec školního roku s sebou obvykle také přináší povinnost zahrát si na klavírním večírku, při
příležitosti předávání vysvědčení u mého pana učitele v ZUŠ. Tohle jsem si odbyla právě dneska a musím říct, že jsem si dokonale připomněla, proč nesnáším hraní na veřejnosti. A je úplně jedno, jestli před britskou královnou nebo jenom před několika rodiči, co se přišli podívat na své ratolesti.
Zatímco jsem si v hlavě neustále opakovala, jak začínají a končí dvě moje sólové skladby, doprovod k písni, kterou zpívala moje kamarádka, jsem odsunula neznámo kam s tím, že je to lehké a prostě to nějak dopadne. Tohle očividně nebyla efektivní taktika, protože jsem skončila za klavírem s hlavou v dlaních, neschopná si vzpomenout, jak začíná předehra onoho doprovodu. Nemluvě o tom, že jsem měla před sebou noty, které mi v té chvíli ale vůbec nedávaly smysl. A to se na koncertě, kde jste nejstarší a máte jít příkladem, zrovna moc nehodí.
Nakonec jsem to, po několika velice krušných chvílích vydolovala ze zaprášených koutů mysli a přinutila prsty, aby dělaly jakž takž to, co jsem chtěla a dál už jsem naštěstí jela bez zastavení. Myslím, že většině lidí v sále mě bylo spíš líto, takže tleskali dokonce i mezi dvěma mými sóly, což vážně nebylo třeba. :D

No,co, alespoň jsem měla dobrou výmluvu, proč si koupit zmrzlinu (= na léčbu psychického traumatu). :)

Taky poslední dobou hrozně rychle usínám. Nevím, jestli jsem prostě jenom unavená z celého školního roku, nebo ještě pořád dospávám noc z pondělí na úterý, protože to jsem ve výsledku spala asi čtyři hodiny a další den trajdala po Lidicích, Okoři (v dešti) a ještě po jednom muzeu hraček.
Každopádně už se mi asi třikrát za tenhle týden stalo, že jsem se ráno probudila s brýlemi na očích, mobilem ztraceným v peřinách a rozsvícenou lampičkou, protože jsem usnula při hledání předpovědi počasí nebo něčeho takového. :D

Jinak, co se týče mých plánů na příštích pár dnů a v některých věcech vlastně na celé léto, tak zítra jedu na Létopárty ku příležitosti konce školního roku k Aničce a v neděli máme takovou menší rodinnou oslavu s mým bráchou a jeho rodinou.
Taky bych docela ráda zkusila přemluvit mamku, aby se mnou jela v srpnu do Říma, abych si splnila aspoň jeden sen za to léto. :) A snad už si konečně dodám víc kuráže a zeptám se manžela mojí sestřenice, jestli by se pro mě náhodou nenašla na léto brigáda v obchůdku u kina, který provozuje. Prodávat popcorn a colu by nebylo vůbec špatný. :)
A kromě jiného bych se ještě ráda trochu věnovala Tohle není kniha tím exteriérovějším způsobem.

A když už jsem dneska pojala celý ten článek tímhle vykecávacím způsobem (doufám, že teď zase dá dušička na chvíli pokoj, pak už by o nebavilo číst ani mě :D), ráda bych se vás zeptala, jestli byste měli zájem o nějaký článek o mně. Mě, narcistu, totiž takové články celkem dost baví psát a nějakou stránku konkrétně o mě tady vlastně ani nemám, ale na druhou stranu si uvědomuji, že vlastně celý blog je mým odrazem, a že se promítám do každého článku, recenze, všeho. :)
A tak se ptám vás. Líbil by se vám nějaký takový článek? Nevím tedy, jestli bych dala dohromady 50 faktů o mně, ale podobných tagů po internetu koluje určitě spousta. :)

Jak jste na tom s vysvědčením letos vy? Stalo se vám někdy něco podobného, jako mně na koncertě? A máte volné léto jako já, nebo naopak úplně nabité událostmi? Co budete o prázdninách dělat? Rozhodně nepohrdnu tipem na nějakou akci! ;) 
Jo a jak se vám poslední dobou spí? 
(Nerada bych vás zahltila, ale vážně mě to všechno zajímá. ;))


Myslím, že pro dnešek bylo slov až až, takže na závěr posílám dvě písničky a přeji krásné vysvědčení, spokojenou náladu a nezapomenutelné prázdniny! ;)
Matty. :)



středa 17. června 2015

Recenze: Anna a Anna - Charlotte Inden

zdroj
Originální název: Anna und Anna
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2015
Počet stran: 173

Jak jsem se ke knize dostala:
Poslední dobou mám chuť číst - ne úplně dětské knížky, ale rozhodně knížky pro mladší děti, než jsem já. Protože občas mi přijde, že je v nich mnohem víc důležitých věcí, než v těch pro dospělé. :)
Anna a Anna mě zaujaly tím, na čem je příběh docela dost založený, a to vztahem mezi babičkou a vnučkou. Nevím, čím to je, že si občas lidé výborně rozumí ob generaci, ale každopádně zrovna Anninu babičku v téhle knížce by miloval snad úplně každý. :) A celý ten punc námořnictví, který je znát už na obálce a vůbec všech ilustracích v knížce mi krásným způsobem připomíná léto a hlavně - prázdniny. Sice říkám, že nemám ráda léto (a to je pravda), nikdy jsem ale neřekla, že bych snad neměla ráda prázdniny ve své podstatě, to ne. :D

Něco málo o ději:
Anně Bloomové odjel nejlepší kamarád Jan do Amsterdamu. No, odjel, kdyby jenom to - odstěhoval se a Anna vůbec neví, kdy ho znovu uvidí. Naštěstí má ale babičku Annu, která píše dopisy lásce svého života - Henrimu, ale nikdy je neodešle. Ty dvě spolu uzavřou...no, jak to říct, pirátský pakt. Anna napíše Janovi, když Anna napíše Henrimu. A tím začíná příběh o přátelství, rodině, lásce a o tom, že být pirátem nebo pirátkou je vlastně vážně super.
Ráda bych vám napsala víc, ale vzhledem k tomu, jak útlá je to knížka, nerada bych vás připravila o všechno zajímavé. ;)

zdroj

Moje počáteční dojmy z knihy:
Je vidět, že je Anna a Anna zaměřená na trochu mladší čtenáře, než jsem já. Stavbou vět a celkově prostě stylem vyprávění. Zároveň ale naštěstí vůbec nepůsobí pitomě. Tím myslím, že ze čtenáře nedělá ťunťu jenom proto, že je ještě dítě. Přijde mi rozhodně jako inteligentní knížka pro děti, kterých poslední dobou přibývá čím dál tím víc. A to je dobře. :) Rozhodně tím ale nemyslím, že je to knížka jenom pro děti. Vlastně bych to s chutí dala přečíst spoustě dospělým lidem, možná by se na svět koukali trošku jinak. :)
Navíc je psaná převážně v dopisech. Mezi Annou a Annou, Janovi, Henrymu, jo a taky Annině (babiččině) noze - myslím té noze, co leží zakopaná pod jabloní. Současně je rozdělená i na kapitoly, ale není problém přestat číst uprostřed některé z nich, protože většina dopisů je docela krátká. Myslím, že tím je tahle knížka skvělá nejen pro děti, ale i pro časově vytížené lidi, kteří by si chtěli přečíst něco milého a přitom se pořád vymlouvají, že nemají čas. (Asi je to zvláštní důvod, proč byste si měli přečíst tuhle knížku, ale hodí se to. ;))
Další věc, co vás okamžitě praští do nosu je optimismus. Tahle knížka jím úplně nasáklá. I když ne všechny momenty jsou radostné. Řekla bych, že je to Annou a taky Annou. Obě dvě jsou moc milé postavy, Anna nejdřív dvojí dětskou prostotou a babička Anna elánem do života.

Moje celkové dojmy:
zdroj
Jedinou věcí, která mi trošku vadila (ale až ke konci knihy), byl vývoj mladší Anny. On totiž žádný nebyl. Tedy trochu ano, ale na konci by Anně mělo být přes 15 let a tak stará mi nepřipadala. Ale to je dost subjektivní. Možná už si ani sama nepamatuji, jaká jsem byla před rokem. A taky to možná jenom dělá ta láska, víte, jak to je - najednou se vám chce psát poetičtěji než kdy dřív, všechen váš sarkasmus se vytratí neznámo kam a proč psát věci jednoduše, když to jde složitě? A co teprve, když se smíchá zamilovanost a hluboký smutek, to je teprve něco. Ale nechci nic předesílat.
Nakonec je to stejně jedna z těch "milých" až "roztomilých" knih, co se u nich budete culit v autobuse cestou domů. :)

Proč si Annu a Annu přečíst? 
Protože budeme mít najednou chuť vylézt si na strom, nehledě na to, kolik vám je let. Budete mít chuť odjet do Amsterdamu a být zase na chvíli pirát. Taky se vám bude chtít tančit valčík a odjet k moři. A nebo, možná dostanete chuť, poslat někomu dopis. Třeba zrovna v láhvi! ;)

Tak se zatím mějte krásně,
moji milí piráti,
Matty. :)

P.S.: Ještě mě tak napadlo, povězte mi, komu jste naposledy psali dopis? A kdy to bylo? :) 

neděle 14. června 2015

Na léto

Ahoj,
dneska to bude jenom kraťoulinké a když už jsem si založila účet na Polyvore, tak bych vám ráda ukázala, pár věcí, díky kterým by bylo moje léto zaručeně lepší! :) :D


1) Dlouhé šaty
Nějaké, které by byly skoro až na zem a evokovaly ve mně myšlenky na pláž. Sice se na žádné pláži letos pravděpodobně neocitnu, ale to nevadí. Alespoň mi ji budou připomínat!
Myslím, že budu muset prolézt pár sekáčů. Ušít si je sama je sice také dobrý nápad, ale ještě si na to netroufám. :)

2) Sandálky
Tak tohle přání už jsem si splnila minulý týden. Sehnala jsem tmavě modré s květy, podobné těm, co mám na obrázku, akorát na gumičky a ne na pásek se zapínáním. :)

3) Fangirl - Rainbow Rowell
Co by to bylo za léto bez knih, že? :) Samozřejmě mám doma ještě kupu nepřečtených knih, ale Fangirl bych si chtěla přečíst ještě jednou, když už je konečně přeložená. Četla jsem ji v angličtině a chtěla bych si ověřit, jestli jsem to pochopila správně. :)

4) Sluneční brýle
Tenhle bod je poněkud ožehavý, protože normálně nosím brýle dioptrické a bez nich jsem slepá jako patrona. Takže, abych mohla nosit sluneční brýle, musela bych si koupit kontaktní čočky a...s těmi je to prostě trochu komplikované.
Ale jenom si představte nějaké krásné retro sluneční brýle, třeba právě lenonky! Ach!

5) Tohle není kniha
Jupí! Mám co dělat o prázdninách! Tohle není kniha jsem si také koupila minulý týden, protože tátovi zbylo 150 korun z nákupu map Beskyd (tam letos jedeme na kola :)).

6) Klobouk s širokou krempou
Nejspíš se tomu říká nějak jinak, ale co, prostě myslím takový ten obří letní klobouk, co mám na obrázku. ;) Viděla jsem jeden moc pěkný v Intersportu, ale přišel mi dost drahý. Potom jsem se šla kouknout do Gateu, protože vím, že tam klobouky mívají za slušné ceny, ale takovýhle jsem prostě nenašla. Ale možná se jenom špatně koukám. :)

7) Nebezpečné známosti - Choderlos de Laclos
Jedna kniha z povinné četby, o které si myslím, že by mě mohla bavit. :) Bývala bych si ji už dávno půjčila z knihovny, ale tam mají jenom jedno polité a neskutečně upatlané vydání. Já jako normálně proti "použitým" knížkám nic nemám, ale tahle knížka už ani nedržela zavřená. :/
Ale já si ji seženu někde jinde. ;)

Tak to bylo dnes jenom pár drobností a příště by už mohl být nějaký ten plnohodnotný článek. :)
Mějte se krásně,
Matty. :)

A jaké jsou vaše nutnosti na léto? Chystáte se někam? A máte vůbec rádi léto, nebo se radši schováváte jako já? :)

čtvrtek 4. června 2015

Na Orlíku

Aneb jak vypustili zvěř do jejího přirozeného prostředí. :)
(Ale né, tak žhavé to zase nebylo, nebojte. :))
Ahoj!
Od soboty jsem byla na výletě s naší malou ZOO na Orlíku a byla to celkem paráda. Nijak jsme to nehrotili a na túře jsme byli jenom dvakrát a ještě celkem krátce. Zbytek času jsem já osobně trávila většinou hraním karet, zpěvem, focením, čtením, kuchtěním a mytím nádobí. Jó, docela bych se tam vrátila. :) Nevím sice, jestli se nám ještě povedlo nějak poslepovat ty pěti lety odseparované kousky třídy, ale i kdyby ne, mně se tam líbilo. :)
Po promáčeném sobotním příjezdu na nás nejdřív sice čekalo pár překvapení, jako třeba zpoplatněné sprchy, vařič s plynovou bombou a záchody občasně bez toaleťáku. Ovšem hned jsme v sobě našli toho spícího zálesáckého ducha a s chutí zapomněli na topením vyhřáté baráčky, záchody hned ve vedlejší místnosti a tekoucí vodu v domě. :)
Vzhledem k tomu, že jsem tak nějak ještě napůl na verandě naší chatky s hrnečkem čaje v ruce, koukajíc na vysoké jehličnany, omlouvám se, pokud trochu nedávám smysl. Snad vám ten správný pocit zprostředkují fotky, které jsem napůl fotila já, napůl Týnka na Týnčin foťák. Tímto ti děkuji, Týnko. :)


Úplně první klání v Bang! 



Useknuté megastromy - jo, to jsem fotila já. :D
Víceméně (někdo víc a někdo méně) naše grupa. :)


Nikča, ležící spící. :) (Mrkněte na to triko, no není boží?)
Týnčina krásná sedmikráska. 
Naše rádio. :)
Kempíme na cizí zahradě. :) 
Naše (j)Elita. :) 
Píďa! :)






Tahle je jediná lehounce upravená. :)
Tak doufám, že se fotky líbily a že jste si z tohoto článku odnesli třeba alespoň tip na výlet. :)
Mějte se krásně,
Matty. :)