sobota 31. prosince 2016

Když se ohlédneme

Ahojky,
je poslední den tohoto roku a ten si myslím trochu toho bilancování zaslouží. Letos v lednu jsem se zapsala k plnění (S)nové výzvy. Jak to s ní u mě dopadlo asi většina z vás podle článků ví - žádná sláva to nebyla. Nicméně již na začátku jsem zmiňovala, že hlavně dva konkrétní úkoly bych splnit opravdu chtěla. Jedním z nich byla fotografie.

Měla jsem vícero nápadů, jak zadání splnit. Nejprve jsem chtěla na motivy tématu Pohled vzhůru fotit v průběhu roku zespoda koruny stromů, nicméně to jsem nedovedla zrealizovat. Poté jsem ve stejném duchu chtěla využít tématu Když se ohlédneme. Přišlo mi, že občas fotit, co je zrovna za námi by nebylo špatné. Postupem času jsem ale došla k tomu, že by to mohlo někoho vyděsit a také, že na to nejspíš nemám dost kuráže.

Nakonec ale přišel prosinec a konečně dnešní den a já si uvědomila, že tímto článkem se můžu ohlédnout za letošním rokem a s úctou se s ním rozloučit. Protože ať si kdo říká, co chce, mně tento rok nepřišel nějak výrazně horší, než ty uplynulé. Naopak, co se mého osobního života týče, rok 2016 byl moc pěkný. Povedlo se mi navštívit hned čtyři země, do kterých jsem se chtěla podívat, hodně jsem malovala, hodně zpívala ve sboru, v létě byla s Týnkou na brigádě. Cyklistická dovolená byla překrásná a ani nebylo takové horko, zúčastnila jsem se celkem asi čtyř kreativních výzev, z čehož dvě jsem úplně dokončila a pouze jednu včas, povedlo se mi přečíst více než padesát knih a fotek mám za celý rok snad více, než za celý zbytek mého života.

 No a ty vybrané, možná ne nejlepší, ale ty, které mi letošní rok připomínají nejvíc, uvidíte ještě jednou, v tomto článku. :)

úterý 27. prosince 2016

Vánoční krásy z Vídně

Ahoj!
Doufám, že si užíváte krásné a hlavně klidné Vánoce. :)
U nás je letos trochu hukot, jelikož kvůli nepředvídaným okolnostem téměř pendlujeme mezi domovem a Příbramí, nicméně i tak jsem ráda, že pro jednou nemusím řešit věci do školy a udělat si čas na čtení knížky.
Vánoční atmosféra je na tom úplně nejlepší. Naposledy jsem psala, že mi trochu schází, ale to se změnilo, když jsem s Andulkou vyrazila poslední sobotu před Vánoci do Vídně. Naskytla se nám možnost jet na celodenní výlet s cizí školou, tak proč toho nevyužít. :)


neděle 11. prosince 2016

Tisíce odlesků

Jako hejno ptáků
mířících k obloze.
Pohled dolů.
Chvíle ticha.

Černobílé myšlenky ubližují,
jako když se zlomí křídlo.
Zabraňují.
Pohybu.

Zpomal.


čtvrtek 1. prosince 2016

Střípky všedních dní VIII.

Ahoj,
těšíte se na Vánoce? Mě ta správná vánoční nálada letos nějak nedostihla, asi proto, že jsme se sborem nezpívali na rozsvěcení vánočního stromku. A věnec nakonec dělala mamka. A dárky nemám. Jen tu výzdobu ve třídě ještě docela zvládám. I když se moc vánočně necítím.
Ale dost ponurých myšlenek. V počítači mám ještě spoustu nezveřejněných zážitkových fotografií z letošního podzimu, o které bych se ráda podělila. Takže je dnes čas na další Střípky. :)


sobota 19. listopadu 2016

Muž v mlze (Agatha Christie): Poklad z rodinné knihovny

Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 1987
Počet stran: 496
Sestavil a přeložil Jan Zábrana.

Za okny mi do parapetu ťukaly kapky deště. Na obzoru se přes žlutooranžově zbarvené stromy převalovala oblaka kouře a v domech naproti se pomalu rozsvěcelo. Napadlo mě, že je úplně ideální čas na čtení nějaké detektivky. 

Myslím, že nikdo přesně neví, kde se u nás tahle kniha vzala. Možná byla táty a ten jenom zapomněl, že ji má. Možná ji kdysi dostal od strejdy. Možná, že jsem ji někdy přivezla od babičky. Možná, že jsme ji zachránili, když se likvidovala dědečkova knihovna poté, co umřel. Nejspíš ani nechci vědět, jak to s ní doopravdy bylo, protože její nejasný původ k ní sedí. A já jsem nesmírně ráda, že se mi Muž v mlze nakonec dostal do rukou. 

Agathu Christie zná celý svět. Její detektivní příběhy se staly populárními v první polovině dvacátého století a populární jsou dodnes. Méně lidí ovšem někdy četlo některé její povídky. Upřímně řečeno, mě by nejspíš ani nenapadlo se po nich shánět, pokud bych si chtěla něco od královny detektivního žánru přečíst. Ale jak jsem se pokoušela nastínit v úvodu, jednoho podzimního dne jsem dostala chuť pustit se do nějakého tajemného příběhu a do oka mi tehdy padl tento povídkový výbor.


Jan Zábrana v Muži v mlze představuje šestici brilantních mozků, které se s anglickou elegancí pouští do řešení zapeklitých záhad. Hned v úvodu se setkáváme se světoznámým Herculem Poirotem následovaným příběhy legendární slečny Marplové. V další části jsou nám ale představeni hrdinové, kteří možná nejsou tak známí, ale Belgičanovi s knírkem a tetičce Jane se hravě vyrovnají. Tommy Beresford a jeho žena Pentlička tvoří tak milý a zábavný pár, že jim nejde odolat. Za pozornost také stojí pan Parker Pyne, na první pohled obyčejný bývalý statistik, který sám sebe označuje za "specialistu na lidská srdce". A pan Harley Quin, tajemný posel, zjevující se tam, kde je třeba vyřešit nějakou záhadu, jistě zaujme každého. 

Hercula Poirota myslím není nutné představovat. Když jsem byla menší, často jsme se doma dívali na zfilmované příběhy, ve kterých vystupuje. První čtveřice povídek pro mě byla tedy takovým lehce nostalgickým ohlédnutím. Není se čemu divit, že se Hercule stal nejoblíbenějším hrdinou Agathy Christie, záhady totiž řeší s rozvážností a přesností, nicméně stále mu zbývá dost pochopení pro city a motivy ostatních. Z jeho části mě nejvíc zaujala povídka Španělská truhla, pravděpodobně právě kvůli té truhle, ačkoli všechny mě moc bavily a kvalitou jsou si zcela rovné. 

Povídky se slečnou Jane Marplovou vyvolávají takovou domáckou atmosféru. Nejspíš proto, že slečny Jane si všichni váží a chovají s ke ní s úctou, a pak také proto, že velká část příběhu se často řeší u rodinného stolu či mezi přáteli. Někoho možná může zarazit, jak se změní vyznění povídek změníte-li hlavní postavu, protože způsob řešení záhad slečny Marplové se trochu liší od Herculova pohledu na věc. Ve výsledku to na mě působí, jako kdyby slečna přistupovala k intervenci do případu až úplně nakonec a celkově záhadu řešila více "z dálky". To jejím příběhům ale samozřejmě neubírá, naopak je spíš činí zajímavými. 


Dokud se mi do rukou nedostal Muž v mlze, pana Beresforda a Pentličku jsem vůbec neznala. Na jejich povídkovou část jsem se těšila, protože to bylo něco nového. V těchto konkrétních povídkách jsou Tommy a Pentlička ještě poměrně mladý pár, který v přestrojení (z blíže nespecifikovaných důvodů) vede detektivní kancelář. Jejich část byla hravější a celkově veselejší. Tommy a Pentlička se často trochu škádlí a vtipkují, záhady řeší originálně a občas si hrají na jiné detektivy známé z literatury jejich doby, používajíc i spoustu trefných narážek. Jim věnované povídky v tomto souboru jsou také trochu méně "krvavé", ze čtyř se pouze ve dvou řeší vražda, přičemž jedna z nich pouze na základě novinového článku, tedy bez jejich přítomnosti na místě činu. 

Pan Parker Pyne se vymyká tím, že nikdy tak úplně nepřičichl k žádnému povolání, které by mělo byť jen trochu blízko ke kriminalistice. Dříve byl pracoval ve statistice a poté se rozhodl své získané znalosti využívat jinak. Otevřel si detektivní kancelář, ačkoli jeho inzerát v novinách zní "Jste šťastný? Pokud ne, svěřte se Parkeru Pyneovi." což napovídá, že více, než řešit zločiny si nejspíš přeje hlavně pomáhat lidem, aby byli opět spokojení. Nicméně, cesta jeho klientů, a tedy i jeho, často kolem nějakého takového případu vede a pan Pyne se tedy často dostává do pozice detektiva. Když jsem četla oddíl věnovaný jemu, přišlo mi, že víc než u kohokoli jiného si u něj Agatha Christie dovoluje psát o ne tak tradičních zápletkách. Jako kdyby si na něm zkoušela nápady, které si jinam nehodily nebo by nezapadly. Nevím, jestli to tak skutečně bylo, ovšem pokud ano, šlo by to vcelku elegantní řešení, jelikož dle mého Parkeru Pyneovi tématická nevyhraněnost sluší. 


Závěr knihy je věnován dvojici představitelů, která je nejzvláštnější z celého výboru a musím říct, že pro mě nakonec i nejzajímavější. Právě pro svou originalitu. Ačkoli v titulech těchto příběhů je uváděn hlavně pan Harley Quin, žádný z příběhů by nedával smysl bez pana Satterthwaitea. Tuto dvojici jsem si moc oblíbila a ráda bych si o nich přečetla i něco dalšího. Pan Satterthwaite je šedesátník, který velmi rád pozoruje životy ostatních a sleduje i na první pohled neviditelná dramata. Málokdy do nich ovšem zasahuje. To se změní až s příchodem pana Quina. Nikdo pořádně neví, kde se Harley Quin vzal, odkud pochází, či kam se vrací domů, a přesto ve všech vyvolává dojem, že mu můžou bezmezně věřit. A často se stává, že na něj světlo zasvítí pod takovým zvláštním úhlem, až to vypadá, jako by měl na sobě pestrobarevný oblek...
Ti dva se postupem času spřátelí, ačkoli jejich setkání jsou nečekaná a často nemají dlouhé trvání. 
Pan Satterthwaite však nakonec Harleyho Quina až vyhlíží, protože ví, že pokud se odehraje nějaké drama, pan Quin bude u toho a pomůže mu vidět záhadu z jiného úhlu pohledu. 
Jejich příběhy se mi líbily právě proto, že připouštěly omylnost hlavního "detektiva", který často na problém pohlížel úplně jiným způsobem, než bylo potřeba. A to je lidské a příběh to dělá zase o něco reálnějším. 

Myslím, že Muž v mlze je vhodný snad úplně pro každého. Mezi dvaceti povídkami si každý jistě najde své oblíbené a třeba se, tak jako já, seznámíte s postavami, které jste neznali. Nemusíte se bát, že byste se u čtení snad nudili a ani nemusíte mít obavy z toho, že byste se snad ztratili mezi všemi těmi postavami, jelikož přesto, že děj rychle a příjemně utíká, charaktery postav jsou moc pěkně vykreslené a každá z nich je trochu jiná. Co se týče zápletek, některé jsou lepší, některé horší, ale stále jsem ve většině případů vůbec netušila, jak z toho autorka vybruslí a nakonec se smála tomu, jak brilantní pointu dokázala Agatha vymyslet. 

Nakonec bych ještě ráda vypíchla celkové uspořádání a pak výběr povídek, který má na svědomí Jan Zábrana, stejně tak jako překlad, který je moc pěkný a dobře se čte. 
Díky této sbírce povídek se k detektivkám ještě určitě vrátím a zdá se, že začnu právě Agathou Christie. 

Mějte se moc krásně,
Šárka Matty

P.S. A co vy? Četli jste něco od královny zločinu? Znáte pana Quina? Jaká byla vaše knížka vašeho podzimu?

sobota 5. listopadu 2016

Krásy podzimu na Vyšehradě

Ahoj,
mám ráda, když má každé období určitou atmosféru, na kterou jsem zvyklá. Většinou jí docílím dodržením nějaké třeba i jen osobní tradice, jejíž součástí často bývá i článek na blogu. Můj podzim by tedy asi nebyl úplný, kdybych nepodnikla alespoň jeden foto-výlet. Loni jsme byla s rodiči na pár dní v Jizerských horách a byla to nádhera. Letos jsem si podzimní prázdniny užila poněkud "skromněji" - zhruba v okruhu 60 kilometrů. :)



pátek 28. října 2016

Švédsko II.

Ahoj,
tak dnes, příjemně unavená po nádherném výletu do Prahy s Týnkou, jsem se rozhodla, že vám ukážu mé zbylé fotografie ze Švédska. Všechny základní a obecné informace jsem myslím sdělila v předchozím článku, proto se dnes vrhnu rovnou na pokračování příběhu.


neděle 23. října 2016

Vyrábím: Podzimní girlanda

Ahoj,
včera dopoledne jsem si řekla, že už by to chtělo něco nového na dveře od mého pokoje. A vzhledem k tomu, že jsem zrovna měla vytažený šicí stroj po lemování rozparků u jednoho trička, napadl mě takový jednoduchý, rychlý a vlastně-i-docela-pro-děti projekt. Tedy když odečtete tu šicí část. :)
O girlandě jsem už jednou psala, vyráběla jsem bambulkovou, nicméně dnes se to vůbec nebude týkat vlny a vlastně se budeme pohybovat pouze ve 2D.


neděle 16. října 2016

Švédsko I.

Ahoj,
stejně jako jsem to udělala s fotoreportem z Francie, i fotočlánek ze Švédska jsem se rozhodla rozdělit na dvě části, protože známe Šárku, Šárka musí zahrnout všechno, co kdyby to těm fotkám bylo líto, žejo. :)
Nicméně, na začátku září nám byl školou nabídnut devítidenní zájezd do Švédska, který byl dříve již několikrát úspěšně pořádán. A možná že by mě ani nenapadlo o tom reálně uvažovat (protože škola), kdyby na mě rodiče ze schodů nezahulákali "Koukni se na vaše webovky, pošlem tě do Švédska."
Hm, tak jo, proč ne.


středa 5. října 2016

Střípky všedních dní VII.

Ahoj,
zatímco jsem trávila čas výletováním po Švédsku (o tom určitě napíšu někdy příště, budu se snažit, aby to bylo brzy), přehouplo se září v říjen a skončil první školní měsíc. Nutno podotknout, že konkrétně pro mě až tolik školní nebyl, ale to ještě vysvětlím. Nicméně, kdybych to měla shrnout, tak to byl měsíc plný protikladů. Buď jsem se nudila, nebo naopak nestíhala. Chvíli jsem byla rozradostněná, jak jen to nejvíc jde a potom přišly divné stavy, kdy jsem kvůli ničemu ležela v posteli a neměla daleko k breku. Ale to se stává a občas je to i pro něco dobré.


čtvrtek 22. září 2016

Krásy Slavkovského lesa a okolí

Ahoj,
jak jsem se zmínila v některém z předchozích článků, ještě chvíli si na vás dovolím pouštět z mých fotočlánků léto, přestože už máme oficiálně podzim (což mě nesmírně těší). Teploty ale zatím nejsou nijak diametrálně odlišné od těch letních, tedy myslím, že to nebude působit tolik nepatřičně, když se s vámi podělím o fotografie z druhého týdne rodinné dovolené na kolech.


Na druhý týden jsme se přesunuli z krušných Hor do okolí Karlových Varů a Slavkovského lesa. Musím říct, že to zde působilo úplně jinak, než v Krušných Horách, i když se obě oblasti nenachází nijak moc daleko od sebe. Karlovy Vary lákají spoustu turistů a okolní památky jako například zámek Kynžvart nebo hrad Kost ještě víc přispívají k ještě většímu hemžení turistů všude kolem.

pondělí 12. září 2016

Proč nejsem knihomol


  • protože nečtu závratným tempem a zvládám max. 3-4 knihy za měsíc
  • protože občas nemám čtecí období a nečtu skoro vůbec (třeba teď)
  • protože ráda poslouchám hudbu v autobuse cestou domů, takže někdy knihu ani nevytáhnu
  • taky proto, že ráda takříkajíc koukám do blba a přemýšlím o všem možném, i ve chvílích, kdy s sebou knihu mám a bylo by krásně možné, abych si četla
  • protože občas mi trvá přečíst knihu víc než rok nebo dva
  • protože je mi jedno, pokud knihu poliji (zatím se mi to tedy nikdy nestalo, ale bylo by mi to jedno)

středa 7. září 2016

Ticho

V tichých hájích,
zákrutech lidských duší,
které co nenajdou klid.

 ***
Ztratil se rozum.
Smáčený a od bláta
jen tiše pláče.

***


středa 31. srpna 2016

Krušnohorské krásy

Ahoj!
Jak se máte? Doufám, že jste si všichni krásně užili prázdniny do posledního dne. :)
Jak titul článku napovídá, dnes se konečně vracím s fotočlánkem (aneb není fotočlánek jako fotočlánek) z prvního týdne rodinné dovolené na kolech. :)
Poslední červencové dny jsme s rodiči strávili v Krušných Horách, konkrétně v penzionu ve vesnici jménem Stříbrná, nedaleko Kraslic. Penzionek to byl krásně malebný s neskutečnou zahrádkou a altánkem ověšeným žárovičkovými řetězy. Taky s malým grilem a úžasně drzým kocourkem, který nám lezl až do koupelny. Okolí bylo stejně krásné jako mé zamilované Jizerské Hory nebo Krkonoše. Čisté, svěží, vzdušné lesy se spoustami borůvek.

Zaznamenala jsem pouze jednu zvláštnost, která občas způsobovala problémy. V Krušných Horách totiž snad nejsou žádní turisté. Je to blaho, pokud chcete potichu bloumat lesy a rozjímat. Nicméně to občas způsobuje úsměvné potíže, když nemůžete nikde najít otevřenou restauraci, vyjedete kopec k rozhledně, která je zavřená (a na ceduli pod kopcem je napsáno "otevřeno denně") nebo potřebujete poslat pohled a vzápětí zjistíte, že na dveřích pošty ve vesnici povlávají pavučiny. :)

Jak ale jistě poznáte z fotek, týden to byl nádherný.


úterý 23. srpna 2016

Vyrábím: Batikované šaty

Ahoj!
Vím, že léto už je pomalu v čoudu, a tak by se mohlo zdát, že na povídání o šatech už je  pozdě, ovšem já si myslím, že šaty se dají stejně krásně nosit i na podzim nebo dokonce v zimě. Stejně tak sukně. Stačí vytáhnout ze šuplíku punčocháče, obout kotníkové botky a vyrazit.
Dřív jsem šatům vůbec tolik nefandila, nicméně poslední dobou jim začínám přicházet čím dál víc na chuť. Přeci jen, taky se ráda občas cítím víc jako dáma. :)
(Navíc, co si budeme povídat, občas je o dost jednodušší na sebe natáhnout jedny šaty, než vymýšlet a kombinovat víc kousků oblečení. Muhehehe.)

Protože jsem tedy letos v létě měla nadprůměrnou chuť nosit šaty, prošla jsem skříň a narazila na jedny bílé, z poloviny bavlněné šaty z Lidlu, které jsem vlastně nikdy neměla na sobě, jelikož byly dost průhledné a taky malinko větší, než bych bývala potřebovala. Řekla jsem si, že je to výborná příležitost k nějakému kreativnímu řádění a začala vymýšlet, čím a jak je obarvím.


středa 10. srpna 2016

Summer playlist

Ahoj!
Dostala jsem hroznou chuť vytvořit si tady na blogu další playlist. Tentokrát je to už čtvrtý v pořadí, další letní. Možná je už trochu v pozdě, víc než polovina prázdnin za námi, ale co. Za chvíli zase odjíždím pryč, tedy vlastně odlétám. Bude to sranda, letěla jsem naposledy, když mi bylo 8 a vůbec si to nepamatuji. Taky mě dost děsí letiště, ale třeba mi právě tyhle písničky v uších a kniha v rukou pomůžou se tím prokousat. :)
Doufám tedy, že si užíváte léto bez karambolů a přeji pěkný poslech.

1) X Ambassadors - American Oxygen
Když propukl ten největší boom okolo písničky Renegades, tak jsem to ani moc neregistrovala, ačkoli písnička to vůbec není špatná. Potom jsem se ale jednou nějakým omylem dostala k American Oxygen. Znala jsem verzi od Rihanny (která ovšem vůbec není tak dobrá) a zjistila, že původně píseň pochází od X ambassadors. A tuhle originální, tak nějak čistší verzi jsem si zamilovala.
Uznávám, že nezní vyloženě letně a vesele, ale já je teď stejně poslouchám často.


Dále stojí za zmínku: Unconsolable, Unsteady, Renegades

sobota 6. srpna 2016

Vydejte se na Kuňku!

Ahoj!
Po menší odmlce se k vám opět vracím, již z domova. Mám za sebou dva týdny naší rodinné cyklodovolené a musím říct, že to letos stálo za to. Obě destinace, které jsme pro letošní dva týdny vybrali se osvědčily - byla tam zima a spousta borůvek. :D
A když říkám zima, tak nemyslím 22 stupňů, protože to je tak obecně v létě považováno za zimu, ale spíš něco okolo 17. Dobře, možná trošku přeháním, ale opravdu jenom trošku. Protože na jednom z výletů jsem si na sebe natáhla dokonce čtyři vrstvy oblečení a stejně jsem se klepala.
Ale abych to uvedla na pravou míru, kromě toho, že se v tomhle počasí nedá koupat (a když prší, tak vlastně ani jezdit na kole), mi to docela vyhovuje. Většina lidí,co mě zná, ví, že jsem trochu divná, a že nemám moc ráda léto. Dokonce jsem o tom jednou napsala článek (o tom, že nemám ráda léto, ne o tom, že jsem divná, ale když se to vezme kolem a kolem, o tom druhém jsou vlastně všechny moje články). :)
Teď, když jsem se trochu vymotala ze spleti ne-příliš-souvislých a už vůbec ne s článkem souvisejících myšlenek, bych vás ráda pozvala na jedno pěkné výletní místo. Na státní hrad Kunětickou Horu.


pátek 22. července 2016

Kdybych byla

Dneska nechám článek, ať se uvede sám.

Fotila Týnka :)

Kdybych byla ovocem, byla bych ostružina.
Kdybych byla zeleninou, byla bych dýně.
Kdybych byla barvou, byla bych modrá jako noční nebe.
Kdybych byla zvířetem, byla bych slon.
Kdybych byla knihou, byla bych lehký sladký román.
Kdybych byla kusem oděvu, byla bych svetr po babičce.
Kdybych byla šperkem, byla bych pletený náramek.
Kdybych byla věcí, byla bych záclona, povlávající v otevřeném okně.
Kdybych byla dopravním prostředkem, byla bych plachetnice.
Kdybych byla živlem, byla bych země.
Kdybych byla stromem, byla bych borovice.
Kdybych byla zmrzlinou, byla bych malá míchaná točená.
Kdybych byla člověkem, byla bych to zase já.
Kdybych byla planetou, byla bych Pluto.
Kdybych byla hmyzem, byla bych kobylka.
Kdybych byla písničkou, byla bych každou chvíli jiná.
Kdybych byla filmem, byla bych 10 důvodů, proč tě nenávidím.
Kdybych byla ročním obdobím, byla bych podzim.
Kdybych byla květinou, byla bych vlčí mák.
Kdybych byla kresleným seriálem, byla bych večerníček.
Kdybych byla místností, byla bych jídelna/kuchyně.
Kdybych byla dárkem, byla bych nepraktická, ale od srdce.
Kdybych byla vzpomínkou, byla bych téměř zapomenutá.
Kdybych byla městem, byla bych v horách.
Kdybych byla smyslem, byla bych chuť.
Kdybych byla hrou, byla bych seznamovací.
Kdybych byla sladkostí, byla bych jablečný závin.
Kdybych byla denní dobou, byla bych chladné svěží ráno.
Kdybych byla částí těla, byla bych žebro.
Kdybych byla chutí, byla bych sladkokyselá.
Kdybych byla sportem, byla bych vodní pólo.
Kdybych byla vůní, byla bych vanilka.
Kdybych byla měsícem, byla bych říjen.
Kdybych byla hračkou, byla bych vodní pistolka.
Kdybych byla látkou, byla bych flanel.
Kdybych byla otázkou, byla bych nezodpovězená.
Kdybych byla odpovědí, byla bych zbytečná.
Kdybych byla slovem, byla bych ano.
Kdybych byla počasím, byla bych mlha.
Kdybych byla dnem, byla bych první prosinec.
Kdybych byla školním předmětem, byla bych základy společenských věd.
Kdybych byla ženským jménem, byla bych Magdaléna.
Kdybych byla pozdravem, byla bych nesmělá.
Kdybych byla nábytkem, byla bych knihovna.
Kdybych byla myšlenkou, byla bych každodenní.
Kdybych byla citem, byla bych smíření se.
Kdybych byla pohádkovou bytostí, byla bych hodná čarodějnice.
Kdybych byla animovanou postavou, byla bych Violet.
Kdybych byla jídlem, byla bych špagety.
Kdybych byla nápojem, byla bych čaj.
Kdybych byla sama sebou, byla bych neobyčejně obyčejná.

Na tenhle tag jsem narazila u Iris přes odkaz u Vlasty. A když potom i Vlasta zveřejnila svou verzi, nedokázala jsem odolat a vyplnila tenhle TAG (či co to vlastně je) taky. Hodně mě to bavilo, takovéhle věci mám ráda. :)

Co se menší organizace týče, teď budu dva týdny mimo připojení a vím to teprve krátce (že budu bez wifi), takže jsem ani nestihla nic připravit. Mějte se tu tedy všichni moc hezky a pokud budete mít v následujících dnech nějaké zlé pocity, vzpomeňte si na mě. Tou dobou totiž budu určitě na kole supět někde do kopce, což je tak komická představa, že by to mohlo zabrat i na vás.  :)

Mějte se tu moc pěkně,
Šárka Matty

P.S. Co byste byli vy, kdybyste nebyli vy? 

neděle 17. července 2016

Střípky všedních dní VI.

Ahoj,
když jsme před týdnem s rodiči vyrazili na výlet na Kunětickou Horu, zhruba po půl hodině jsem zjistila, že už mi v paměti foťáku nezbývá žádné místo. S těžkým srdcem jsem tedy cestou do věže smazala pár (snad) zbytečných snímků. S hrůzou jsem zjistila, že zatímco jsem ještě třídila fotografie z Francie, rychle jsem opět zaplňovala paměť dalšími fotkami, až si teď vlastně říkám, kde se tam vzaly, vždyť jsem toho zase tolik nezažila. ne?
No, ani ne, ale když má někdo potřebu fotit každou zpropadenou pěknou kytku a kapky na oknech a limonádu, a další věci, který ve výsledku nikoho jiného nezajímají, to se ty fotky hromadí úplně samy.
A protože fotočlánek už tu dlouho nebyl (haha), a taky proto, že je mi trochu líto nechat všechny ty obrázky vyblednout ve složkách v počítači, jsou to opět Střípky a opět nejspíš víc obrázkové, než slovní. Snad vás to úplně neotráví. :)


středa 6. července 2016

Můj filmový červen

Ahojky,
o letošních prázdninách trávím hodně času doma. Mimo jiné první dva týdny, tyto dva týdny. Není to tak docela proto, že bych sama chtěla, ale špatné to taky není. Mám čas na spoustu aktivit, které v průběhu školního roku hodně odkládám a taky na věci, které vyžadují více času. Což je super. Ale taky čím dál častěji zjišťuji, že se mi nechce číst. Ne tolik, jako normálně. Místo toho spíš koukám na filmy. A o tom jsem chtěla napsat článek. Jenže díky mé schopnosti popsat jednoduchou věc na třicet řádků jsem skončila u rozebírání filmů, které jsem v červnu viděla v kině.
Ovšem z toho by článek taky mohl být, ne? :)


úterý 28. června 2016

Francie II.

Ahojte, nechce se mi tahat červnové zážitky do července, jelikož mám ráda všechno v hlavě zaškatulkované a jaksi uzavřené, a tak přináším slíbenou druhou část fotočlánku z Francie.
Tento článek bude pravděpodobně trochu informačně chudší, protože jsem toho určitě tak tři čtvrtiny zapomněla, ale fotek bude regulérní počet, a to mě snad zachrání. :)

Možná vám ale pohled na všechny ty další upršené fotky zpříjemní den v těhle vedrech (i když to tedy teď ještě není nejhorší), mně určitě. :)


úterý 21. června 2016

Drobné radosti

Ahoj,
ještě než zveřejním druhou polovinu mého costovatelsko-fotografického článkoreportu z Francie, chtěla jsem napsat takový menší článek. O životě nebo tak něčem. Neumím navodit správnou atmosféru, abych nezněla směšně a tak to asi nebudu nijak zvlášť uvádět.


středa 15. června 2016

Francie I.

Ahojte,
sice mi to chvíli trvalo, ale jsem tu s prvním fotočlánkem z mého týdenního zájezdu do Francie. Cílovou destinaci jste nejspíš už odhadli podle fotek na instagramu, ale tak co. :)
Nedokážu dopředu odhadnout, jak moc se budu rozepisovat u jednotlivých věcí, ale shrnuto ve zkratce: Bylo to krásné a neskutečně deštivé. A rychlé, ale to je vždy.
Osobně moc nemám ráda takovou tu nevyváženost všech zájezdů, kdy strávíme čtyři hodiny v autobuse, abychom přejeli do města, kde si za hodinku prohlídneme historické centrum a hurá jinam. Ale chápu, že jinak to udělat prostě nejde. To bych musela jet někam třeba na měsíc, jenže shánějte na to lidi a peníze žejo.


sobota 4. června 2016

Krásy Máchova kraje

Ahoj,
hm, zdá se, že má Spící liška definitivně zaspala, protože poslední článek se to objevil před dvěma týdny. Ale tahle pauza rozhodně nebyla záměrná a já slibuji, že to zase doženu. Snad.


sobota 21. května 2016

Střípky všedních dní V.

Ahoj,
dneska nemám tak úplně náladu na psaní, takže dnešní Střípky budou více obrazové než textové. Od posledního příspěvku z této "rubriky" jsem se měla pěkně a taky klidně. Přesto, že se mě toto téma ještě netýká, připadá mi, že žiju jenom maturitami. Poslední týdny byly proložené příhodnými volnými dny a vyučování je celé roztrhané a vlastně i třeba díky hokeji poměrně nezahlcující. Navíc jsme byli ještě na geologické exkurzi na Kozákově, přičemž nejhezčí na celém výletu byl výhled z rozhledny na vrcholu Kozákova.

neděle 15. května 2016

Náhodné haiku

Ahoj,
nevím, co se mi to stalo, pravděpodobně se mi vlivem jarního vzduchu přerušily synapse v mozku, protože když jsem si před pár dny sedla ke stolu s tím, že trochu zabásním v rámci plnění dalšího bodu (S)nové výzvy, dopadlo to tak, že místo básnění na téma ze mně proudila slova čistě náhodná. A nebylo jich málo. Na mé básnické poměry.
Bude to těmi kvetoucími stromy, jsem si tím jistá.
Nicméně mi bylo líto můj literární počin, za jistou dobu jediný, schovávat ve Všehobloku, i když ve srovnání s ostatními...no, se to nedá srovnávat. :D (Ale stejně, napsala jsem haiku, juchů.)
Ještě mě napadá - neumím navazovat. Haiku píšu jako ostrůvky poezie v mém téměř čistě prozaickém světě a nejhezčí mi na tom přijde, že se tím dá v málo slovech vyjádřit hodně. Takže prostě nenavazuji, víc než sedmnáct slabik k jedné věci ode mě nejspíš nedostanete. :)

Všechny ty záře
bezedných spících duší
mě snad pohltí

°°°


Pára nad hrnkem
a zažloutlé listy knih,
oblaka tmavnou.

°°°
Přání a sliby,
myslíš, že to vydrží
déle než ve snu?

°°°
Drobky v posteli
jedenáctou odbíjí,
nedělní ráno

°°°
Rozkvetlé chrpy
v barvě ultramarínu
pod nebem sivým

°°°
Čajové lístky,
zapomenuté lžičky
v kavárnách času

°°°
Nebe nad ránem
všechno zapomenuté
úspěšně skrývá

°°°
Komické stejně
jako ústa všech starých
pouťových klaunů

Mějte se krásně a přeji hodně nápadů a chuti do psaní! :)
Šárka Matty

P.S. Máte rádi haiku? Co raději píšete/čtete, poezii nebo prózu? Máte nějaký oblíbený literární útvar? 

neděle 8. května 2016

Uvařte si čaj, přečtěte si knihu

Ahojte,
jak jsem slíbila, vzhledem k tomu, že jsem už dlouho nerecenzovala žádnou knihu ani tak obecně o knížkách moc nepsala, dneska na ně dojde.
Za ty necelé dva měsíce jsem pár knih přečetla a většinou jsem vybrala dobře a příběh se mi líbil. Ti, se kterými se potkávám na Goodreads, už nejspíš nějakou představu budou mít, ale dejme tomu, že své myšlenky trošku rozvedu. Takže tenhle článek bych pojala formou jakýchsi knižních doporučení, protože když se mi nějaká kniha líbí, tak chci, aby si ji přečetlo co nejvíc lidí. A taky se jim líbila. Ale to už je jiná věc. :D

zdroj
Na začátku března jsem se pustila do OTKY, kterou jsem dostala k Vánocům. S předstihem jsem
viděla film a podle něj i podle anotace, jsem očekávala, že se mi to bude líbit, protože mám tyhle lehkomyslné (protože ten příběh je fakt jako...cukrová vata? peří?) románky ráda. Ovšem pokud jste film také shlédli a knihu ještě nečetli, předesílám, že se dějově hodně liší. Hodně, hodně. Ale i tak je obojí pěkné. :) Vlastně je to docela super, protože se klidně můžete podívat na film ještě před tím, než si přečtete knihu a žádných velkých spoilerů se vám nedostane. Krom konce. (Ale přiznejme si, vážně si myslíte, že Bianca skončí s někým jiným, než s Wesleym? :D)

Co se týče jen a pouze knížky, tak je psaná lehce, vtipně, trochu přisprostle a prostě tak, jak by veselá knížka z prostředí střední školy měla být psaná. Biancu si zamilujete, protože možná není královna krásy, ale je ohromně vtipná a svá vnitřní dramata prožívá s nadhledem, a dokáže při tom nebýt otravná. :) A Wesley je takovej...namachrovanej ťunťa. Je zvláštní, jak se to dokáže v jednom člověku sloučit. A jak překvapivě dobře to funguje. :D

úterý 26. dubna 2016

Já obrazem

Ahojky, 
už je to poměrně dlouho, co jsem se účastnila nějakého jednorázového tagu nebo řetězového projektu ((S)novou výzvu tak úplně nepočítám), ovšem nedávno jsem nejprve u Iris zahlédla výzvu pod názvem Já obrazem. Zaujalo mě to, a tak jsem si hledala další účastníky a dostala se i k původnímu článku, který spolu s celou výzvou vytvořila Monica Otmili. Jedná se o úkol s vcelku jednoduchým zadáním, a to charakterizovat sama sebe několika věcmi, které utvářejí naši osobnost, věcmi, které si lidé (snad) vybaví, když se řekne naše jméno. Věcmi které jsou pro nás typické. :)

Může se to zdát banální, jenže počet daných předmětů je omezen číslem osm. Může jich být méně, ale nesmí jich být více. A protože se hrozně ráda sebedefinuji a škatulkuji a tak podobně, má účast byla téměř předpovězena v tu chvíli, kdy jsem viděla fotku Iris a můj osud definitivně zpečetěn, když i Vlasta zveřejnila svůj příspěvek. :D 
Nejprve jsem totiž váhala, protože autorku projektu ani kruhy, do kterých se tato výzva ze začátku šířila, vůbec neznám a připadalo mi hloupé, takhle vykrádat nápady z jiného koutu blogosféry. Ovšem potom mě zachránila Iris a Vlasta, které obě jakožto blogerky už chvíli znám a vlastně jim moc děkuji, protože jejich prostřednictvím se Já obrazem teď účastním. :) 

pátek 22. dubna 2016

Dubnové radosti aneb další krásy

Ahojte,
jak jsem slíbila na konci minulého článku, fotek bude víc - fotek je víc. :) Většina z nich nejspíš z uměleckého hlediska vůbec za nic nestojí (párkrát se mi i podařilo useknout někomu hlavu), ale nejdůležitější je, že jsem si všechny zachycené akce, ať menší, či větší, pouze přátelské, či kolektivní, hrozně moc užila. :)

O všem jsem se už řádně rozepisovala ve Střípcích, takže teď už jenom dodám, že poslední fotky jsou z akce červeného kříže, které jsme se celá třída místo vyučování účastnili jakožto figuranti - měli jsme namaskovaná zranění, já byla v bezvědomí (asi třináctkrát mě dětičky různě obracely a kloubily do stabilizované polohy, zatímco jsem předstírala, že nevnímám, jak mi sypou trávu do pusy). A potom také následují fotografie ze sympozia v naší ZUŠ - Kolínských rovin. Účastní se toho čeští i zahraniční umělci a pod jejich dohledem jsem tento týden od pondělí do pátku každé odpoledne malovala. :)
Docela jsem se toho bála, ale Dalia Blauensteiner - malířka, se kterou jsem "spolupracovala" byla moc milá a já nakonec i stvořila docela přijatelné obrazy, přestože malování úplně není má vyvolená doména. :) A teď už jenom ty fotografie.

sobota 16. dubna 2016

Střípky všedních dní IV.

Ahoj,
už je to nějaká doba, co jsem naposledy psala o tom, co se mi přihodilo, co jsem četla, dělala a tak nějak obecně, jak jsem se měla. Z nějakého důvodu mám na jaře vždycky mnohem víc, co na práci, než kdykoli jindy v roce. Vynoří se spousta akcí a já se tak nějak víc bavím.
Taky je venku už poměrně hezky (myslím obecně na jaře, momentální počasí je jakýsi výkyv) a je co fotit. :)

čtvrtek 7. dubna 2016

28 to make

Ahoj,
pokud mě sledujete na Instagramu (@sarkamatty), možná jste zaregistrovali, že jsem se v druhé polovině února zapojila do projektu pod názvem 28 to make.
Dostala jsem se k němu přes facebookovou stránku Světa pásek, ovšem paní/slečna, která tuto stránku spravuje sdílela pouze první tři nebo čtyři úkoly, pokud jsem to správně sledovala.
Každopádně prvnímu takovému příspěvku jsem moc nevěnovala pozornost, ale poté se na stránce objevila kresba CD od Siy, což mě zaujalo.
Šlo o třetí den a třetí úkol, tedy "Draw your favourite album." A protože mě kreslení takových blbinek baví, řekla jsem si, že si o tom najdu něco víc. Nakonec jsem zjistila, že to celé není jenom o kreslení, ale i o jiných technikách a že je to vlastně spíš životní styl a tak moc se mi to líbilo, že jsem se zapojila. :)

čtvrtek 31. března 2016

Pod maskou

Jak je ta společnost falešná. A upřímnost je považována za zločin, kdežto lež je přijímána jako pravda. Kolik lží denně akceptujeme, aniž bychom si to uvědomili. Víme, že jsou to lži, naučili jsme se nad tím přemýšlet, ale dál je tolerujeme a ignorujeme, až jednou nadejde den, kdy nikdo nebude vědět, co je vlastně pravda. Žijeme ve světě filtrů, nálepek, citových náplastí a osobnostních rolet. Všichni se tak hrozně bojíme toho, co bychom viděli, kdyby svět odložil masky. A co víc, kdybychom sami odložili masku.
Ovšem to co je pravé, je najednou více ceněno.
Jenže je toho málo, tak málo. 


Tak se mi konečně docela povedlo prolomit tvůrčí blok, otázkou je, na jak dlouho. Měla bych si napsat něco do zásoby. :D 
Nevím, jestli je tohle plnohodnotné drabble, ostatně jsem doposud žádné jiné nenapsala, ale musím uznat, že se mi tato forma zamlouvá čím dál víc. Nejspíš proto, že je krátká a volně zpracovatelná. :)

Taky vím, že je můj výtvor plný klišé, ale chtěla jsem nějak vyjádřit, co se mi honilo v hlavě. Je to děsivé, když si uvědomíme, kolik očividných lží denně přehlížíme a je nám to...jedno? Reklamy v televizi, fotky v katalozích, výroky politiků ve zprávách a další.
Hledej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu (jemně zjednodušeno, Hus se vyjadřoval květnatě). :)

Příspěvěk do (S)nové výzvy Vlasty a Iris.
Šárka Matty

P.S. Co vy a drabble, rozumíte si? Co vy a pravda? :)

sobota 26. března 2016

Jarně velikonoční krásy s Týnkou

Ahojte,
když jsme ve středu zakončili školní výuku v kině promítáním filmu Jan Hus (který byl mimochodem nad očekávání dobrý), zbývalo mi ještě pět hodin čistého času, který jsem měla strávit ve městě, protože mě večer čekalo v Listování Kafem a cigárkem v knihovně (o tom později). Vzhledem k tomu, že jsme skončili poměrně brzy, rozhodly jsme se s Týnkou zajít do cukrárny a tam se začal rodit náš plán.
Chystala jsem se ve čtvrtek navzdor prázdninám brzy ráno do města, protože jsem potřebovala znovu do knihovny a Týnka slíbila, že mě doprovodí. Postupem času jsme do plánu zahrnuly i fotografování u Labe, krmení kachen a labutí, oběd u Týnky a návštěvu jarmarku, až se z návštěvy knihovny vyklubal celý den strávený spolu. :)
Ba co víc, původně prioritní knihovnu jsme nakonec jenom prolítly. Ovšem focení jsme se věnovaly téměř celý den. Prošly jsme pěkný kus lesa i města a výsledkem jsou kvanta jarních fotek. A co bych to byla za člověka, kdybych se nepodělila a neposlala vám trochu toho jara domů, že. ;)

pondělí 14. března 2016

Vyrábím: Bambulková girlanda

Ahoj,
až teď jsem si uvědomila, jak infantilně bude název mého výtvoru znít. Ovšem je to ten nejakurátnější název, na který jsem přišla. Na druhém místě zůstal "bambulkový řetěz", což taky celkem vystihuje výsledek mého stříhání a šmodrchání.


neděle 6. března 2016

Nocte (Courtney Cole): Co slyšíš v hlavě?

zdroj
Originální název: Nocte
Série: Nocte #1
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 344

Calla je možná trochu podivínská, ale přesto normální. Její bratr-dvojče Finn je blázen. Jejich táta vede pohřební ústav. A jejich máma? Mrtvá.
Když si tohle necháte jenom chvíli projít hlavou, jsem si celkem jistá, že už budete mít nějakou představu o Nocte. I tak jsem vám napověděla víc, než by řekla sama anotace, která je veskrze tajemná. Ale prozatím vám tohle musí stačit.

Nocte je poměrně nová Young Adult z osvědčené dílny CooBoo. a i když se od jejich knih poslední dobou poněkud vzdaluji, tahle knížka mě zaujala mnohem víc, než bych čekala. Obecně mě přitahují taková ta temná tajemství, hádanky a starodávné symboly. A já zadoufala, že Nocte bude takových věcí plné. Nakonec to byl trochu jiný příběh a symboliky jsem se moc nedočkala, ale i tak to stálo za to.

Děj je vyprávěný z pohledu Cally a občas i jejího bratra Finna. u něj hlavně prostřednictvím jeho deníkových zápisků. Po krátkém úvodu na začátku spadnete rovnou do děje a místo sáhodlouhého popisování vzhledu postav a rodinné historie se příběh točí hlavně kolem toho, co se děje Calle v hlavě, co se děje Finnovi v hlavě a co si Calla myslí, že se děje Finnovi v hlavě. Spousta okolních věcí není vůbec vysvětlená a dořešená, a přesto, že po Nocte mají následovat ještě další dva díly, to vypadá, že se o nich ani víc nedozvím. Pravděpodobně bylo záměrem neodvádět mou pozornost od hlavní dějové linky, ale já bych třeba trochu víc toho background info ocenila.


A teď k tomu zajímavějšímu - Dare aneb Callina spřízněná duše. Po pár stranách se začne objevovat postava, o které vím už z anotace (hurá). Těšila jsem se na něj, protože bez něj by všechno asi ustrnulo na mrtvém bodě (doslova). Jenže po pár dialozích se ukázalo, že Dare je vskutku zosobněné klišé. Francouz s britským přízvukem, co kreslí a hraje na klavír? Jo a pozor, má motorku a superdeep tetování. Uf, doufám, že jsem toho neprozradila příliš. Navíc je to všechno takové divné...

Ona totiž celá ta knížka asi do tří čtvrtin vůbec nedává smysl. Všechno je divné a nerealistické, hrdinka sklouzává k šablonovitosti a jediný, kdo se chová tak, jak se dá očekávat je Finn. Toho jsem si oblíbila. Ironie? No vlastně ani ne.
Ale všechno je to tak poutavé a čtivě napsané, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Chtěla jsem se dobrat řešení, toho příšerného tajemství, o kterém všichni mlčí. Ani jsem neměla moc času ověřovat si domněnky, protože po chvíli do hry zase vstoupila nějaká jiná podivnost a moje teorie byla v troskách. Jenže víte co?
Ten konec je brilantní. Fakt fakt povedený. Nečtěte si konec napřed, ani si to nehledejte, možná ani nezkoušejte analyzovat dosavadní děj, protože potom byste na to možná přišli a věřte mi, je to mnohem větší pecka, když nemáte ani šajna.
A na druhou stranu - pokud budete mít po půlce knihy pocit, že to nestojí za nic, zkuste vydržet, třeba vás ten konec příjemně překvapí. ;)


Co mi ale na Nocte docela vadilo, byl jazyk, kterým je kniha napsaná. Na to, do jaké hloubky jde autorka z hlediska psychologického, tam za sebou trochu vláčí kvalitu jazyka. A nebo se možná pokoušela autenticky znázornit myšlení náctileté hrdinky, když před sebou vidí pěkného kluka. Ale proboha, sexy na každé stránce už prostě není sexy.

Když ale odhlédnu od toho, jak se Calla vyjadřuje, když je poblíž Dare, opravdu to stojí za to. Ten konec za to stojí. A ten ponor do hloubi lidské mysli.
Jo a ještě jsem se zapomněla zmínit, že Finn miluje latinu, takže pokud uvažujete (nebo i neuvažujete) o studiu latiny, tahle knížka by vás mohla třeba trošku nakopnout. Není jí tam sice tolik, aby se z toho dalo něco naučit, ale jinak krásně dotváří pochmurnou atmosféru. :)


Teď už mi zbývá se jenom zeptat, zda jste Nocte četli a co si o něm myslíte pokud ano a nebo se ho alespoň chystáte číst. A taky jestli jste uhádli konec. Protože já ani trochu. :)
Šárka Matty

SERVA ME SERVABO TE
Zachraň mě a já zachráním tebe

sobota 27. února 2016

Omalovánky pro dospělé podruhé

Ahoj! :)
Dnes přichází na řadu již dříve zmiňovaný článek s mnou vybarvenými mandalalmi. Knížku 101 mandal pro krásný den mám už něco přes rok a postupuji v ní poměrně pomalu. Musím na to mít náladu a čas. Ovšem, když jsem si vybírala, jaké knihy si s sebou vezmu na hory, padly mi mandaly do oka a já si řekla, že mě to tam třeba znovu chytne. :)

A docela i jo! :) Doma mám vždycky pocit, že potřebuji dělat něco užitečnějšího (ačkoli mnohdy nakonec dělám něco ještě zbytečnějšího), ale na horách moc jiné zábavy krom knih nebylo, takže na ně došlo. Nejsou to všechno jenom kruhové mandaly, mám tam také kočičku a chameleona, na které jsem obzvlášť hrdá a potom jsem taky docela experimentovala. však uvidíte. ;)

Co se týče nějaké techniky, tak střídám fixky s pastelkami, záleží na náladě a velikosti vybarvovaných ploch. Momentálně také přemýšlím, že si udělám radost a koupím si nějakou pěknou novou sadu fixů, protože ty mé staré jsou taková směs z dřívějších časů a některé barvy už mi chybí. Jaké fixky rádi používáte? Centropenky? Budu ráda za nějaké tipy. ;)

úterý 23. února 2016

Střípky všedních dní III.

Ahoj,
jak se máte? :) Máme tři čtvrtiny února za sebou a to je asi dobrý čas na to, malinko se ohlédnout a zjistit, jak moc jsme nedodrželi naše novoroční předsevzetí, jak jsme se vlastně vůbec nezměnili, ale jak se nám třeba vlastně vcelku fajnově žilo. Tedy alespoň mně jo. :)
A protože poslední dobou se mi to hromadí fotkové články, dneska půjde spíš o slova a jako vždycky, Střípky jsou vlastně skoro víc pro mě, než pro vás (ale pro vás jsou taky, protože ráda vyprávím ostatním o sobě :D), možná je to něco jako virtuální deníček, ale to je jedno.

Abych někde začala - byla jsem se podívat na dvou maturitních plesech. Na jednom hned z kraje ledna, na druhém minulou sobotu. Na obou jsem pomáhala v tombole, překvapivě mě tohle na těch plesech bavilo asi nejvíc. Taky jsem si díky tomu z toho prvního plesu odnesla druhý díl Letopisů Narnie, náušnice s pandou, obilnou a rýžovou instantní kaši a poukaz do kavárny. Z toho druhého pouze poukaz do 5D kina, ale vzhledem k tomu, že jsem v tom našem ještě nikdy nebyla, tak je to taky moc fajn. Vážně se práce v tombole docela vyplácí. Ani byste totiž nevěřili, kolik lidí si výhru prostě nevyzvedne nebo si později večer už pod vlivem alkoholu nevzpomene, že něco takového existuje. :)

Co se týče ostatního, tak mě víc bavil první ples, asi že jsem tam znala víc lidí, ale na tom druhém jsem si zase o něco víc, hm, vášnivěji zatancovala. A až na jisté peripetie s odchodem bych i ten druhý označila za velmi povedenou společenskou událost. :)

úterý 16. února 2016

Italské horské krásy

Ahojte,
znovu se omlouvám za poměrně delší pauzu mezi články, ale nyní jsem zpátky a rovnou s novou kupou fotek z dalších hor. Minulý týden jsme měli jarní prázdniny, které jsem s rodiči strávila lyžováním v Cavalese, oblast Val di Fiemme, Itálie. Kdyby bylo po mém, už bych na hory znovu ani nemusela, z Rakouska jsem byla vylyžovaná docela dost, ale přeci nezkazím rodinnou dovolenou. :) Navíc, když pomyslím na to, kolik pizz jsem snědli a kolik horké čokolády vypili, rozhodně si nemůžu stěžovat ;)

Protože jsem věděla, že v penzionu, kde jsme byli ubytovaní, nebude možnost připojení k internetu (respektive tam byla, ovšem 5 euro za hodinu mi přijde poněkud přehnané), vybavila jsem se také přiměřeným množstvím duševní zábavy. Vezla jsem si s sebou tehdy rozečtené Opatství Northanger, Letopisy Narnie (Lev, čarodějnice a skříň), Harryho Pottera dvojku a Cizinku.
Jane Austenová se mi opravdu moc líbila, byla to taková roztomiloučká jednohubka. Určitě si to ještě někdy přečtu znovu. Narnie nezklamala, i když to není stejné, jako když jsem byla menší. K Harrymu asi nemusím ani nic dodávat, snad kromě toho, že mě štve, že na Goodreads není možné nějak označit re-reading. A Cizinka byl opravdu zážitek. Docela mě překvapila, vlastně jsem čekala něco trochu jiného a tohle bylo...ještě mnohem lepší něž moje očekávání. :)

Taky jsem v Itálii docela pokročila s mandalami, už mám něco přes deset nových, nepublikovaných, takže se v brzké době nejspíš také dočkáte podobně laděného článku. A možná, možná že by se v něm mohlo schovávat i pár fotek z Tohle není kniha? ;)

neděle 31. ledna 2016

neděle 24. ledna 2016

A že teda je ten sníh, my jsme byli na lyžích

Čauky,
teď už to zase vypadá, že na blog kašlu, ale věřte, že tomu tak není. Pořád jsem tu schovaná, akorát se mé působiště minulý týden přesunulo do hor - do Schladmingu v Rakousku. Jasně, na lyžák už jsem stará (čtěte o rok starší), ale kvintánů bylo letos nějak málo a nám bylo znovu nabídnuto doplňování. Pokud si vzpomínáte, tak loni jsem na lyžáku také byla a předloni taky (to jsem doplňovala starší ročníky, já vím, je to docela divný). Takže se to skoro dá považovat za tradici. Myslím, že příští rok se také zúčastním, pokud bude možnost. :)

Každopádně když to shrnu, byl to velice vydařený týden. Ubytovaní jsme byli ve skvělém hotelu (na školní akci celkem luxus), kde ještě k tomu výborně vařili. Sice by se tam našlo pár podivností - na konci článku se můžete těšit na zmutovaného zajíce, ale to se dá přehlédnout. ;)
Sjezdovky byly pořád stejné (stejně pěkné), i to počasí bylo fajn, až na to, že mrzlo, až praštělo. Taky jsem měla s sebou nové lyže, někde budou určitě i na fotce. Jsou mnohem delší, než ty mé poslední, tak jsem byla chvíli nervozní, ale okamžitě se ukázalo, že to na svahu ani nepoznám a že se mi na nich jezdí krásně.

středa 13. ledna 2016

Winter playlist

Ahoj!
V červenci 2014 to začalo tím, že jsem si na blog sepsala svůj Summer playlist. O půl roku později, před lyžákem v lednu 2015 jsem sepsala pro změnu Winter playlist. To jsem měla období znovuobjevení Beatles, písniček z Glee a Arctic Monkeys. 
Nevím proč, asi jsem neměla tu správnou náladu, ale Summer playlist 2015 jsem nesepsala. před několika dny jsem si přečetla hudební článek Vlasty (Poslední dobou se po ní opičím v kdečem, všimli jste si toho? Promiň Vlasti.) a dostala jsem hroznou chuť obnovit tuto skoro-tradici. 
A vzhledem k tomu, že mám teď před sebou mraky učení a v neděli odjíždím na lyžák, samovolně se mi vytvořily skvělé podmínky pro psaní článku (aneb vím o spoustě věcí, které bych teď rozhodně měla dělat a psaní článku mezi ně nepatří). ;) 
Nehodlám to protahovat, můj playlist pro zimu 2016 bude vypadat zhruba takto:

neděle 3. ledna 2016

Předsevzetí?

Ahojte,
nejdříve jsem si říkala, že tyhle články teď budou psát všichni a Pak už by se tem můj ani nikomu nechtěl číst a vůbec, k čemu jsou předsevzetí dobrá, když to stejně nikdo nedodrží?

Jenže potom jsem si vzpomněla na to, jak si občas děláme s kamarádkou srandu z našich vlastností, které teoreticky vyplývají z našich MBTI osobnostních typů a náhodou na nás opravdu sedí.
"Prosímtě, nesmíš si to tolik brát, vždyť ona je INTJ."
"Asi to zase moc řeším, vždyť jsem ESFJ."
"Ona pořádá párty? Nojo, vždyť je ESFP."

A zjistila jsem, že docela často si v duchu říkám: "To nevadí, že nemáš vytyčené cíle do budoucna, vždyť máš v povaze, že jsi bez ambic."
S lítostí musím přiznat, že to je do puntíku pravda. Jsem k tomu tak napůl flegmatik a opravdu netoužím po vysokých či mocenských pozicích. Ani nemám nějaký velký sen, za kterým bych si šla.

Ale dneska jsem si uvědomila, že nemít ambice rozhodně není zdravé a místo toho, abych si tuhle svoji vlastnost omlouvala tím, že "to jsem prostě já," měla bych s tím začít něco dělat. Začít proti svým špatným vlastnostem bojovat, i když mi je předurčil osud (a když ne osud, tak kognitivní funkce). Takže jsem se rozhodla, že si nějaká ta předsevzetí do dalšího roku opravdu dám. Jestli je dodržím, to je jiná věc. Ale už jenom to, že si dám předsevzetí a budu o nich vědět, je pro mě vlastně předsevzetí. :)

zdroj

pátek 1. ledna 2016

Šťastný nový rok!


Přeji úplně každému, kdo sem zavítá co nejskvělejší a nejveselejší rok 2016! :)