čtvrtek 31. března 2016

Pod maskou

Jak je ta společnost falešná. A upřímnost je považována za zločin, kdežto lež je přijímána jako pravda. Kolik lží denně akceptujeme, aniž bychom si to uvědomili. Víme, že jsou to lži, naučili jsme se nad tím přemýšlet, ale dál je tolerujeme a ignorujeme, až jednou nadejde den, kdy nikdo nebude vědět, co je vlastně pravda. Žijeme ve světě filtrů, nálepek, citových náplastí a osobnostních rolet. Všichni se tak hrozně bojíme toho, co bychom viděli, kdyby svět odložil masky. A co víc, kdybychom sami odložili masku.
Ovšem to co je pravé, je najednou více ceněno.
Jenže je toho málo, tak málo. 


Tak se mi konečně docela povedlo prolomit tvůrčí blok, otázkou je, na jak dlouho. Měla bych si napsat něco do zásoby. :D 
Nevím, jestli je tohle plnohodnotné drabble, ostatně jsem doposud žádné jiné nenapsala, ale musím uznat, že se mi tato forma zamlouvá čím dál víc. Nejspíš proto, že je krátká a volně zpracovatelná. :)

Taky vím, že je můj výtvor plný klišé, ale chtěla jsem nějak vyjádřit, co se mi honilo v hlavě. Je to děsivé, když si uvědomíme, kolik očividných lží denně přehlížíme a je nám to...jedno? Reklamy v televizi, fotky v katalozích, výroky politiků ve zprávách a další.
Hledej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu (jemně zjednodušeno, Hus se vyjadřoval květnatě). :)

Příspěvěk do (S)nové výzvy Vlasty a Iris.
Šárka Matty

P.S. Co vy a drabble, rozumíte si? Co vy a pravda? :)

sobota 26. března 2016

Jarně velikonoční krásy s Týnkou

Ahojte,
když jsme ve středu zakončili školní výuku v kině promítáním filmu Jan Hus (který byl mimochodem nad očekávání dobrý), zbývalo mi ještě pět hodin čistého času, který jsem měla strávit ve městě, protože mě večer čekalo v Listování Kafem a cigárkem v knihovně (o tom později). Vzhledem k tomu, že jsme skončili poměrně brzy, rozhodly jsme se s Týnkou zajít do cukrárny a tam se začal rodit náš plán.
Chystala jsem se ve čtvrtek navzdor prázdninám brzy ráno do města, protože jsem potřebovala znovu do knihovny a Týnka slíbila, že mě doprovodí. Postupem času jsme do plánu zahrnuly i fotografování u Labe, krmení kachen a labutí, oběd u Týnky a návštěvu jarmarku, až se z návštěvy knihovny vyklubal celý den strávený spolu. :)
Ba co víc, původně prioritní knihovnu jsme nakonec jenom prolítly. Ovšem focení jsme se věnovaly téměř celý den. Prošly jsme pěkný kus lesa i města a výsledkem jsou kvanta jarních fotek. A co bych to byla za člověka, kdybych se nepodělila a neposlala vám trochu toho jara domů, že. ;)

pondělí 14. března 2016

Vyrábím: Bambulková girlanda

Ahoj,
až teď jsem si uvědomila, jak infantilně bude název mého výtvoru znít. Ovšem je to ten nejakurátnější název, na který jsem přišla. Na druhém místě zůstal "bambulkový řetěz", což taky celkem vystihuje výsledek mého stříhání a šmodrchání.


neděle 6. března 2016

Nocte (Courtney Cole): Co slyšíš v hlavě?

zdroj
Originální název: Nocte
Série: Nocte #1
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 344

Calla je možná trochu podivínská, ale přesto normální. Její bratr-dvojče Finn je blázen. Jejich táta vede pohřební ústav. A jejich máma? Mrtvá.
Když si tohle necháte jenom chvíli projít hlavou, jsem si celkem jistá, že už budete mít nějakou představu o Nocte. I tak jsem vám napověděla víc, než by řekla sama anotace, která je veskrze tajemná. Ale prozatím vám tohle musí stačit.

Nocte je poměrně nová Young Adult z osvědčené dílny CooBoo. a i když se od jejich knih poslední dobou poněkud vzdaluji, tahle knížka mě zaujala mnohem víc, než bych čekala. Obecně mě přitahují taková ta temná tajemství, hádanky a starodávné symboly. A já zadoufala, že Nocte bude takových věcí plné. Nakonec to byl trochu jiný příběh a symboliky jsem se moc nedočkala, ale i tak to stálo za to.

Děj je vyprávěný z pohledu Cally a občas i jejího bratra Finna. u něj hlavně prostřednictvím jeho deníkových zápisků. Po krátkém úvodu na začátku spadnete rovnou do děje a místo sáhodlouhého popisování vzhledu postav a rodinné historie se příběh točí hlavně kolem toho, co se děje Calle v hlavě, co se děje Finnovi v hlavě a co si Calla myslí, že se děje Finnovi v hlavě. Spousta okolních věcí není vůbec vysvětlená a dořešená, a přesto, že po Nocte mají následovat ještě další dva díly, to vypadá, že se o nich ani víc nedozvím. Pravděpodobně bylo záměrem neodvádět mou pozornost od hlavní dějové linky, ale já bych třeba trochu víc toho background info ocenila.


A teď k tomu zajímavějšímu - Dare aneb Callina spřízněná duše. Po pár stranách se začne objevovat postava, o které vím už z anotace (hurá). Těšila jsem se na něj, protože bez něj by všechno asi ustrnulo na mrtvém bodě (doslova). Jenže po pár dialozích se ukázalo, že Dare je vskutku zosobněné klišé. Francouz s britským přízvukem, co kreslí a hraje na klavír? Jo a pozor, má motorku a superdeep tetování. Uf, doufám, že jsem toho neprozradila příliš. Navíc je to všechno takové divné...

Ona totiž celá ta knížka asi do tří čtvrtin vůbec nedává smysl. Všechno je divné a nerealistické, hrdinka sklouzává k šablonovitosti a jediný, kdo se chová tak, jak se dá očekávat je Finn. Toho jsem si oblíbila. Ironie? No vlastně ani ne.
Ale všechno je to tak poutavé a čtivě napsané, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Chtěla jsem se dobrat řešení, toho příšerného tajemství, o kterém všichni mlčí. Ani jsem neměla moc času ověřovat si domněnky, protože po chvíli do hry zase vstoupila nějaká jiná podivnost a moje teorie byla v troskách. Jenže víte co?
Ten konec je brilantní. Fakt fakt povedený. Nečtěte si konec napřed, ani si to nehledejte, možná ani nezkoušejte analyzovat dosavadní děj, protože potom byste na to možná přišli a věřte mi, je to mnohem větší pecka, když nemáte ani šajna.
A na druhou stranu - pokud budete mít po půlce knihy pocit, že to nestojí za nic, zkuste vydržet, třeba vás ten konec příjemně překvapí. ;)


Co mi ale na Nocte docela vadilo, byl jazyk, kterým je kniha napsaná. Na to, do jaké hloubky jde autorka z hlediska psychologického, tam za sebou trochu vláčí kvalitu jazyka. A nebo se možná pokoušela autenticky znázornit myšlení náctileté hrdinky, když před sebou vidí pěkného kluka. Ale proboha, sexy na každé stránce už prostě není sexy.

Když ale odhlédnu od toho, jak se Calla vyjadřuje, když je poblíž Dare, opravdu to stojí za to. Ten konec za to stojí. A ten ponor do hloubi lidské mysli.
Jo a ještě jsem se zapomněla zmínit, že Finn miluje latinu, takže pokud uvažujete (nebo i neuvažujete) o studiu latiny, tahle knížka by vás mohla třeba trošku nakopnout. Není jí tam sice tolik, aby se z toho dalo něco naučit, ale jinak krásně dotváří pochmurnou atmosféru. :)


Teď už mi zbývá se jenom zeptat, zda jste Nocte četli a co si o něm myslíte pokud ano a nebo se ho alespoň chystáte číst. A taky jestli jste uhádli konec. Protože já ani trochu. :)
Šárka Matty

SERVA ME SERVABO TE
Zachraň mě a já zachráním tebe