úterý 12. září 2017

Všechny krásy Jeseníků

Ahoj,
stejně jako každé předešlé léto od doby, co mi byl necelý rok a půl, jsme letos s rodiči vyrazili na dovolenou. Na dva týdny výletování na kole. Tentokráte po Jeseníkách.
Někdy kolem půlky července se můj táta špatně sehnul při práci a málem se nenarovnal. Po dva týdnech skučení doma v bolestech musel na týden do nemocnice na kapačky. Když ho propouštěli, měli jsme týden do začátku dovolené a tátu záda přes všechny nitrožilně podané chemikálie pořád bolela. Méně, ale bolela. Za týden se to naštěstí zlepšilo natolik, že nás táta dovezl do Jeseníků. Večer jsme chtěli vyzkoušet, jak se mu bude chodit výletem do 200 metrů vzdálené hospody. Ve zkratce,  zpátky došel už jen s vypětím všech sil.

sobota 12. srpna 2017

Tři dny v Německu

Ahoj!
Už je to víc jak měsíc, co jsem s mamkou vyjela na tři dny do Německa. V předchozích článcích jsem to zmiňovala a slibovala, že napíšu něco málo o tom, jaké to bylo. A taky, že se pokusím něco tam vyfotit. Fotek mám tím pádem nakonec samozřejmě mnohem víc, než bylo třeba a taky než je průměrný člověk schopen snést v jednom článku. Tak se pokusím udělat nějaký výběr těch nejlepších a přiblížit vám, jak jsme se tam měly. (Stejně jich je kvantum, tak si možná radši udělejte čaj nebo kafčo.)


Do Německa jsme se s mamkou nevypravily samy, jelikož ani jedna německy neumíme a navíc bychom se pravděpodobně někde ztratily. (Ačkoli Mapy.cz do mobilu jsou na putování po neznámých městech opravdu skvělé, chodily jsme podle nich i s Andulkou v Drážďanech a bylo to bezva.) Mamčiny kamarádky z vysoké se domluvily, že by rády na zájezd za německou gotikou s panem historikem Petrem Kováčem. No a proč s sebou nevzít taky nějakou tu mládež, že ano? Takže konečná sestava čítala mou mamku, dvě její kamarádky, mě a Jóžu, stejně starou dceru mamčiny kamarádky, se kterou se známe prakticky od dětství (nicméně přerušovaně).

čtvrtek 27. července 2017

52doodles #6

Ahoj,
se zpožděním, ale přece. Stále se mi tak nějak daří držet tuto výzvu při životě, i když občas doplňuji obrázky zpětně. Ale chci to mít zaznamenané, a tak vytrvávám. :)
Červen byl opravdu pěkný měsíc. Plný zážitků, smíchu, upřímně, teď mi přijde mnohem hezčí než červenec, asi proto, že v červnu jsem si nepřipadala tolik sama. A tak se mi ty červnové obrázky i celkem líbí, ačkoli jsou všechny na jedno brdo a nejde se v nich vyznat. :D

 
(To jsem ještě nebyla ostříhaná. I když to vlastně nikdo pořádně nepoznal, tudíž to asi není tak drastická změna, jak si myslím.)

sobota 8. července 2017

Zelené krásy

Ahoj,
před posledním týdnem školy jsme s naší třídou strávili čtyři dny v Českém ráji na turistickém výletě. Na takovéhle akce jezdím poměrně ráda, jelikož chůze je mi poměrně příjemná a rádá trávím čas s kamarády. Krom toho také můžu hodně fotit a protože jsem za ty letošní čtyři dny zvládla ve foťáku nashromáždit něco okolo čtyřset fotek, rozhodla jsem se, že z toho poskládám jeden menší vzpomínkový článek. Vždyť to vlastně byl nejspíš náš poslední výlet v tomto složení. A bylo to pěkné. :)

Projížděli jsme kolem makových polí. 

(A kdybyste měli náhodou pocit, že tenhle článek nestojí za přečtení, tak vězte, že přícházíte o několik fotek naprosto roztomilých koťátek!)

neděle 2. července 2017

Střípky XI.

Ahoj,
naposledy jsem zmiňovala, že bych ráda takové zhruba květnové/červnové střípky chtěla zveřejnit co nejdříve, aby to nebylo až třeba v srpnu. No, tak je zveřejňuji v červenci. :) Ale co se dá dělat, omluvy za zpoždění už asi nemají smysl, tak hlavně ty fotky.
Celkově byl květen moc pěkný měsíc, na který budu mít krásné vzpomínky, hlavně díky společným zážitkům s kamarády. :)

V první polovině května jsme se s Týnkou vypravily na výlet do Poděbrad. Máme to tam kousek a je to vážně pěkné lázeňské městečko. Původně jsem plánovala napsat o nich samostatný článek, ale nestihla jsem to, tak se objevují alespoň tady.


neděle 4. června 2017

52doodles #4 a #5

Ahoj,
jak už jsem zmínila v minulém článku, rozhodla jsem se sloučit můj dubnový a květnový příspěvek do doodlechallenge od Iris. Nějak se mi to nepovedlo stihnou a občas jsem musela některé týdny dohánět. Nicméně. Už jsem si dokonce navykla během týdne zapisovat drobnosti, které bych poté chtěla namalovat, jelikož jinak bych si na ně v neděli vůbec nevzpomněla. A je jich tolik. Nakonec samozřejmě některé nevyberu, protože jsou to třeba věci, které neumím namalovat (lidi a zvířata rovnou vynechávám), ale i tak. Díky téhle výzvě si uvědomuji kolik třeba jen malých radostných okamžiků za týden zažívám a hlavně vždycky zjistím, že je jich mnohem víc, než těch pár hlavních, které mi utkví v hlavě. Za to moc díky. :)

 

sobota 27. května 2017

Střípky všedních dní X.

Ahoj,
mé jubilejní desáté Střípky zveřejňuji opět s velkým zpožděním, ale hlavně, že jsem se vůbec dostala k tomu je vůbec publikovat. Fotím poslední dobou docela hodně, navíc jsem k osmnáctinám dosala nový foťák, takže se s ním snažím skamarádit. Původně jsem měla v plánu pokrýt mé fotozážitky cca od druhé poloviny března až doteď, nicméně, zjistila jsem, že by to byl nekonečný článek, a tak se zastavíme někde zhruba na konci dubna. To znamená záplavu květin a kvetoucích stromů, které už teď venku skoro nikde nenajdete, ovšem věřím, že to nebude tolik vadit. Mimo to jsem se taky rozhodla přidat i pár fotek mé rodiny z jednoho povedeného odpoledne, protože se mi opravdu líbí, i když nejvíc výjimečné jsou asi stejně pro mě. :)


neděle 21. května 2017

Svět knihy 2017

Ahoj,
po nějaké době uvažování jsem se rozhodla podělit se i o své zážitky z letošního Světa knihy, přestože je podobných článků touhle dobou jako hub po dešti. Nedokázala jsem odolat a navíc mi je líto nezveřejnit některé vtipné fotky. :)


neděle 30. dubna 2017

Rozverný playlist

Ahoj!
Od té doby, co mám novou věž (hi-fi), jde to se mnou z kopce. Má takovou úžasnou funkci, díky které si na ní přes bluetooth můžu přehrávat písničky z telefonu a v konečném důsledku i z YouTube. To zapřičiňuje, že trávím poslední dobou mnohem víc času objevováním nové nebo i staré hudby. A vzhledem k tomu, že jsem se o písničkách hodně dlouho nezmiňovala, vytvořila jsem takový menší jarní, májový playlist z toho všeho, co jsem poslední dobou naházela na YT do oblíbených. :)
Ráda bych se pochlubila tím, že poslouchám nějakou super indie hudbu, kterou našlo tak pět lidí a já vám tedy můžu rozšířit obzory, ale myslím, že ve skutečnosti je většina písniček z tohoto článku poměrně známá, a tak budu asi jenom doufat, že se vám třeba taky trefím do vkusu. :)
Taky jsem se v mnoha případech nemohla rozhodnout kterou ze dvou písniček od jednoho interpreta sdílet, a tak tu jsou třeba obě, ale snažila jsem se, aby nezněly stejně, aby tam byl vidět nějaký posun.)

Hooverphonic 
Tuhle belgickou skupinu mi před několika lety představila mamka, potom jsme na ně obě dvě na dlouhou dobu zapomněly. Až doteď, kdy zveřejnili nahrávky jejich nejznámějších písniček s orchestrem. A to je prostě úplná nádhera poslouchat. S mamkou jsme obě ujeté na smyčce (to zní vtipně, když se to pochopí z druhé strany), takže Hooverphonic na několik týdnů absolutně ovládli náš obývák.
Plus jsem si taky zamilovala tu jako kdyby vintage atmosféru, co z toho úplně čpí. A ty šaty.

Vinegar and Salt 
Tohle je asi moje oblíbená, je trochu zvláštní a možná se vám nebude líbit na první poslech, nicméně počkejte si tak na druhou polovinu, tam to dostává úplně jiný náboj, až mě z toho mrazí.
A pokud by se vám to líbilo, určitě doporučuji poohlédnout se i po těch ostatních nahrávkách, hledají se snadno jsou všechny černobílé. :)


Amalfi
To je druhá písnička od Hooverphonic, kterou jsem se rozhodla zařadit a je zase úplně jiná, než ta předchozí. Jako stvořená na cesty. Působí na mě nesmírně pozitivně, přestože klip končí ne příliš nadějně.


neděle 16. dubna 2017

neděle 9. dubna 2017

52doodles #3

Ahoj!
Už třetí měsíc kreativní výzvy od Iris! A já to zatím zvládla. Akorát se obávám, že jsem si na své týdenní malbičky zvolila špatný blok, nejspíš bude za chvíli pukat. Ale aspoň má tu gumičku, žejo. :)
O březnu obecně jsem něco málo psala v minulém článku, a tak to už asi nebudu shrnovat, spíš naopak rozeberu jednotlivé týdny, jak už se stalo zvykem. Jsem na sebe pyšná, jelikož jsem zatím zvládla každý týden něco nakreslit, ne jako naposledy, kdy mi vypadl týden. A ty chvíle, kdy si v neděli sednu k anilinkám nebo pastelkám jsou moje oblíbené. Takže má měsíční nálož radostí je tu. :)

 

pátek 31. března 2017

Střípky všedních dní IX.

Ahoj,
poslední dobou nepřispívám na blog tak často, jak jsem měla ve zvyku ani jak bych chtěla, a tak se stalo, že mám v počítači nezveřejněné fotografe pomalu za dva měsíce. Krom toho mám ještě fotografie z hor, ale ty asi nechám úplně spát, jelikož se mi sem teď už nechce tahat zimu a pak taky vlastně nejsou nijak moc zajímavé. Letos jsem to na horách s focením trochu flákala, to nejlepší je na Instgramu (@sarkamatty). :)
Ty ostatní fotky jsou takové domácí, to by asi měl být podtitulek tohoto článku. Hodně jsem fotila můj pokoj, domov, školu, knížky, déšť a květinky. Je to takový mišmaš toho, co se v poslední době stalo mou rutinou - tedy škola, autoškola, knihy a případně semtam anilinky. Když se na to takhle koukám, mám pocit, že nic nedělám, ale je pravda, že mezi fotografiemi se dají najít i nějaké z Dyzajnmarketu, na který jsem se jela s Andulkou podívat (a poblíž jsme potkaly Vlastu a Iris :)) nebo něco málo od babičky.

Mimo to mám teď vždycky když si jdu číst nebo malovat pocit, že bych místo toho měla dělat něco užitečnějšího (uklízet, dělat testy do autoškoly, psát sloh na angličtinu, cvičit,...) a tak to skončí tím, že nedělám nic a cítím se ještě hůř. Ale dost fňukání, teď ty fotky. :)

Na telefonu mi hrála Dodie.

neděle 26. března 2017

Austenpower

Ahoj,
námět na tento článek jsem měla v hlavě už dost dlouho. Nejsem žádný expert a ani se nemůžu považovat za dlouhodobého fanouška Jane Austenové, jelikož jsem se k její tvorbě dostala teprve asi před rokem a půl. Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem nedávno dočetla Mansfieldské panství a tím tedy zakončila moje první kolečko čtení šesti románů této spisovatelky, říkala jsem si, že bych se s někým ráda podělila o pár myšlenek. Asi nemá cenu, abych psala na každý z těchto románů recenzi, protože by nebyly objektivní, navíc bych nejspíš ani nevěděla, jak k takovému úkolu přistoupit. Rozhodla jsem se tedy napsat něco jako souhrnný článek. O tom, jak jsem přečetla šest románů a co si o nich (a jejich filmových adaptacích) myslím. :)
(A taky trochu proto, že češtináři na naší škole Jane Austenovou nepovažují za důležitou, z čehož jsem lehce rozčarovaná.)

 

sobota 4. března 2017

52doodles #2

Ahoj!
Stačilo pár dnů a je tu jaro. Musím uznat, že se mi to vlastně zatím celkem líbí. Tedy, abych to uvedla na pravoiu míru, snažím se, aby se mi to líbilo a ono to zatím není zas tak těžké. :) Jenom mám menší problém s kombinováním oblečení, nějak si s tím teď nevím rady. Ještě kabát? Už polobotky? Je vůbec ještě vhodné nosit svetry? (Ty s norskými vzory asi už ne, že?)
Ale zpět k tématu. Dnes je čtvrtého března, a tak už je načase zveřejnit můj druhý příspěvěk do kreslířské výzvy od Iris. A bude to zajímavé, protože jsem jednou podváděla a jednou asi nějak vypustila týden. Neboco. :)

Docela dlouho se mi doma válel tento notes z Ikey. Dostala jsem jej darem a nechtěla ho zničit nějakým nepovedeným pokusem o kreativní vybití (na to mám Všehoblok). Teď se pro něj naskytlo využití. :)

sobota 11. února 2017

Drážďany za vysvědčení

Ahoj,
minulý pátek byly pololetní prázdniny a byť to vlastně prázdniny vůbec nejsou, rozhodly jsme se s Andulkou, že je strávíme v takovém prázdninovém cestovacím duchu.
Naše kamarádka, Niky, před pár týdny zjistila, že Eurolines mají zrovna akci 1+1zdarma na cestování do určitých destinací a rozhodla se, že toho s jejím bráchou využijí. S Andulkou nás to také lákalo, ale chvíli jsme se nějak neměly k tomu vymyslet, kam, kdy a za jakým účelem vyrazit. Nakonec jsme se asi týden předem rozhodly, že se podíváme na jeden den do Drážďan, vlastně poprvé úplně samy.

 

neděle 5. února 2017

52 doodles #1

Ahoj.
Možná jste si všimli (a možná ne, koho by to bavilo sledovat), že mám takový menší blogerský zásek. Pokud mám být upřímná, začalo to už koncem loňského roku, ačkoliv se mi nakonec docela i povedlo jej smysluplně tady na blogu zakončit. Pak ale přišel leden, a přesto že se vůbec nic zásadního v mém životě nezměnilo, přišla spousta věcí a událostí, které podstatně ovlivnily můj vztah k blogu. Dalo by se říct, že mě vlastně odtud odklánějí. Nejde o nic veledůležitého a o to víc je mi to líto, protože si uvědomuji, že můj blog už zdaleka není esenciální pro mou existenci, jako býval dřív.
Pořád nevím, jestli se mi tohle chce s vámi sdílet, protože to zní, jako bych něco oficiálně končila a dává mi to výmluvu, proč nepsat další články. A to nechci. Blog byl a je dlouho součástí toho, co jsem a co dělám a já nerada ukončuji dobré věci.
A co dál?
Naopak. chtěla bych chytnout další vlnu a najít v sobě věty, které chtějí ven samy od sebe a ne abych je ze sebe takhle vykašlávala. Chtěla bych se do psaní ponořit a blogovat úplně o všem, co mě baví bez potřeby sama sobě ospravedlnit každé slovo a taky bych chtěla nebýt zastrašená každým dalším článkem od skvělých autorů, kterým já nikdy nebudu. Chtěla bych věřit tomu, že nejsem jenom bezvýznamná výplň sítě. Ale možná k tomu budu potřebovat čas a možná se mi to taky vůbec nepovede a Spící liška upadne v zapomnění. Tak vám to jenom píšu, kdyby se to náhodou stalo.
Uznávám, že tohle asi nebyl úplně nejlepší začátek, ale jak jsem to všechno sepsala, nezní to už tolik nevyhnutelně a jak mi pod prsty zase prochází písmenka, začínám si to i užívat.

Nicméně. Tento článek se měl týkat (a doufám, že se ještě bude týkat) něčeho úplně jiného. Pro tento rok totiž Iris z Kosatce vymyslela výzvu 52 doodles a a tu si já nenechám ujít. Kreslící a malířské výzvy mě moc baví, pár už jsem se i účastnila (pravda, ne všechny dokončila) a i na tuto se moc těším. Pravidla jsou jednoduchá. Cílem je nakreslit/namalovat/vytvořit každý týden tohoto roku jeden obrázek, který bude těch uplynulých sedm dní znázorňovat. Tedy vlastně je ani znázorňovat nemusí, pokud to správně chápu, jde jen o to, že něco vytvoříte. Tento koncept se mi moc zamlouvá, jelikož budu mít (doufám) na konci roku 52 obrázků, které budou ukazovat, jak jsem se měla. No a taky mě to každý týden dokope k malování, i kdyby jenom nějaké prkotinky a odvede tak mou pozornost od sociálních médií k nějaké více hmotné zábavě. :)


Jelikož jsem většinu mého plnění předchozích výzev ukazovala hlavně na Instagramu, rozhodla jsem se, že to tentokrát pojmu trochu jinak, i když je možné, že některé části výzvy se na mém Insta účtu také objeví. Chtěla jsem ovšem mít zbytek někde pěkně ucelený a vybrala si blog jako místo, kde výtvory sdílet. To je taky jeden z důvodů, proč si myslím, že Spící liška ještě nečelí úplnému zániku. Věřím, že jeden článek o 52 doodles měsíčně ji naživu udrží a kdo ví, snad se přidá i něco navíc.
 A teď už mi nezbývá, než vám ukázat, jak jsem se měla v lednu. :)

úterý 10. ledna 2017

Týnecké zimní divnokrásy

Ahoj :)
V předchozím článku jsem vám slíbila nějaké další fotografie. Ty, které se vám dneska chystám ukázat, jsem pořídila ještě v minulém roce, v jednom z posledních prosincových dní, když ke mně na foto návštěvu přijela Týnka a dělala mi společnost. :)