sobota 11. února 2017

Drážďany za vysvědčení

Ahoj,
minulý pátek byly pololetní prázdniny a byť to vlastně prázdniny vůbec nejsou, rozhodly jsme se s Andulkou, že je strávíme v takovém prázdninovém cestovacím duchu.
Naše kamarádka, Niky, před pár týdny zjistila, že Eurolines mají zrovna akci 1+1zdarma na cestování do určitých destinací a rozhodla se, že toho s jejím bráchou využijí. S Andulkou nás to také lákalo, ale chvíli jsme se nějak neměly k tomu vymyslet, kam, kdy a za jakým účelem vyrazit. Nakonec jsme se asi týden předem rozhodly, že se podíváme na jeden den do Drážďan, vlastně poprvé úplně samy.

 

neděle 5. února 2017

52 doodles #1

Ahoj.
Možná jste si všimli (a možná ne, koho by to bavilo sledovat), že mám takový menší blogerský zásek. Pokud mám být upřímná, začalo to už koncem loňského roku, ačkoliv se mi nakonec docela i povedlo jej smysluplně tady na blogu zakončit. Pak ale přišel leden, a přesto že se vůbec nic zásadního v mém životě nezměnilo, přišla spousta věcí a událostí, které podstatně ovlivnily můj vztah k blogu. Dalo by se říct, že mě vlastně odtud odklánějí. Nejde o nic veledůležitého a o to víc je mi to líto, protože si uvědomuji, že můj blog už zdaleka není esenciální pro mou existenci, jako býval dřív.
Pořád nevím, jestli se mi tohle chce s vámi sdílet, protože to zní, jako bych něco oficiálně končila a dává mi to výmluvu, proč nepsat další články. A to nechci. Blog byl a je dlouho součástí toho, co jsem a co dělám a já nerada ukončuji dobré věci.
A co dál?
Naopak. chtěla bych chytnout další vlnu a najít v sobě věty, které chtějí ven samy od sebe a ne abych je ze sebe takhle vykašlávala. Chtěla bych se do psaní ponořit a blogovat úplně o všem, co mě baví bez potřeby sama sobě ospravedlnit každé slovo a taky bych chtěla nebýt zastrašená každým dalším článkem od skvělých autorů, kterým já nikdy nebudu. Chtěla bych věřit tomu, že nejsem jenom bezvýznamná výplň sítě. Ale možná k tomu budu potřebovat čas a možná se mi to taky vůbec nepovede a Spící liška upadne v zapomnění. Tak vám to jenom píšu, kdyby se to náhodou stalo.
Uznávám, že tohle asi nebyl úplně nejlepší začátek, ale jak jsem to všechno sepsala, nezní to už tolik nevyhnutelně a jak mi pod prsty zase prochází písmenka, začínám si to i užívat.

Nicméně. Tento článek se měl týkat (a doufám, že se ještě bude týkat) něčeho úplně jiného. Pro tento rok totiž Iris z Kosatce vymyslela výzvu 52 doodles a a tu si já nenechám ujít. Kreslící a malířské výzvy mě moc baví, pár už jsem se i účastnila (pravda, ne všechny dokončila) a i na tuto se moc těším. Pravidla jsou jednoduchá. Cílem je nakreslit/namalovat/vytvořit každý týden tohoto roku jeden obrázek, který bude těch uplynulých sedm dní znázorňovat. Tedy vlastně je ani znázorňovat nemusí, pokud to správně chápu, jde jen o to, že něco vytvoříte. Tento koncept se mi moc zamlouvá, jelikož budu mít (doufám) na konci roku 52 obrázků, které budou ukazovat, jak jsem se měla. No a taky mě to každý týden dokope k malování, i kdyby jenom nějaké prkotinky a odvede tak mou pozornost od sociálních médií k nějaké více hmotné zábavě. :)


Jelikož jsem většinu mého plnění předchozích výzev ukazovala hlavně na Instagramu, rozhodla jsem se, že to tentokrát pojmu trochu jinak, i když je možné, že některé části výzvy se na mém Insta účtu také objeví. Chtěla jsem ovšem mít zbytek někde pěkně ucelený a vybrala si blog jako místo, kde výtvory sdílet. To je taky jeden z důvodů, proč si myslím, že Spící liška ještě nečelí úplnému zániku. Věřím, že jeden článek o 52 doodles měsíčně ji naživu udrží a kdo ví, snad se přidá i něco navíc.
 A teď už mi nezbývá, než vám ukázat, jak jsem se měla v lednu. :)